30 C 488/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11.831,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14.000,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.831,15 Kč od 19.8.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 9.778,15 Kč od 19.8.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.615, Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 18.8.2025 domáhala na žalovaném zaplacení 11.831,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 23.12.2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem 10.000,- Kč, na jejímž podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, pročež následně došlo k zesplatnění úvěru k 14.4.2025. Žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 23.087,92 Kč a zaplatil 15.987,04 Kč. Celková dlužná částka ve výši 11.831,15 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 9.778,15 Kč, z poplatků ve výši 156,- Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 600,- Kč a ze smluvních pokut ve výši 1.297,- Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 11.831,15 Kč, kapitalizovaného úroku úvěru ve výši 1.741,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 428,15 Kč, smluvního a zákonného příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 23.12.2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , s úvěrovým limitem 10.000,- Kč, s ujednanou úrokovou sazbou 26,28 % ročně, na jejímž podkladě byly žalovanému dne 23.12.2023 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.839,- Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nesplácel řádně a včas, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, pročež následně došlo k zesplatnění úvěru k 14.4.2025. Žalovaný načerpal peněžní prostředky v celkové výši 23.087,92 Kč a zaplatil 15.987,04 Kč. Celková dlužná částka ve výši 11.831,15 Kč je složena z nesplacené jistiny ve výši 9.778,15 Kč, z poplatků ve výši 156,- Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 600,- Kč a ze smluvních pokut ve výši 1.297,- Kč.

5. Lze konstatovat, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku ve výši 11.831,15 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), jež byla za použití § 562 odst. 1 NOZ prostřednictvím elektronických technických prostředků platně uzavřena v písemné formě, na jejímž základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit v termínu splatnosti (§ 2395 NOZ) a současně uhradit veškeré související poplatky a účelně vynaložené náklady. Uvedené povinnosti byly žalovaným porušeny, když úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila, čímž se žalovaný zároveň ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 a násl. NOZ. Nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů za vymožení pohledávky soud posoudil jako důvodný nárok na příslušenství spojený s uplatněním sporné pohledávky (§ 513 NOZ).

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.615, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.831,15 Kč sestávající z částky 400, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 400, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 400, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500, Kč ve výši 315, Kč.

9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.