30 C 491/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manžela, datum narození a celé jméno manželky, roz. příjmení, datum narození, uzavřené dne datum v obec a číslo, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se návrhem došlým původně název soudu dne datum domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že mezi ním a manželkou panují dlouhodobé neshody, problémy ve vzájemné komunikaci, názory na pravidla společného soužití se zásadně liší, čímž mezi nimi postupně došlo k odcizení. Manželka měla manželovi též opakovaně sdělit, že jej opouští a že se chce rozvést. Uzavřel, že manželství má za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, neplní svou funkci, když se jedná toliko o formální svazek dvou lidí.

2. V podání ze dne datum manžel doplnil důvody, jež jej vedly k podání návrhu na rozvod manželství. Předně dodal, že manželé dlouhodobě nevedou společnou domácnost, jakož se i intimně nestýkají, když v kontaktu jsou pouze tehdy, když si předávají děti. Dle názoru manžela manželka řízení o rozvodu manželství účelově protahuje s cílem dosáhnout pro sebe po rozvodu manželství výživné, když zamýšlí dosáhnout toho, aby jako viník rozpadu manželství byl označen manžel. Manžel dále v podání uvedl osm konkrétních důvodů, pro které trvá na rozvodu manželství. Každý jednotlivý důvod je v podání detailně rozveden. Jedná se zejména o nesoulad povah manželů, o odlišné názory na východu dětí, o nevěru manželky, o zásadní nepohodu v rodině, o smyšlená obvinění ze strany manželky, o neustálé a opakované vyhrožování, o útoky manželky v zaměstnání manžela, o vytváření falešných profilů, anonymní volání a používání alkoholu manželky v přítomnosti dětí. Manžel se rovněž v podání vyjádřil k incidentu ze dne datum, jakož i k situaci, jež nastala následující den.

3. S ohledem na veškeré zmíněné skutečnosti manžel navrhl, aby manželství bylo rozvedeno.

4. Manželka se k návrhu na rozvod manželství primárně vyjádřila v podání ze dne datum, kde uvedla, že se k návrhu na rozvod manželství nepřipojuje. Základní příčinu toho, že manželství nefunguje, je třeba dle manželky spatřovat ve skutečnosti, že manžel manželku opustil, když byla hospitalizována. Dne datum manžel opustil společnou domácnost, když se odstěhoval do bytové jednotky ve obec a dne datum uzavřel, a to bez souhlasu manželky, dohodu s pronajímatelem, čímž došlo k ukončení nájmu. Společné bydlení manžel nikdy neobnovil, když naopak dával najevo, že společné soužití nechce obnovit. Další příčinu rozvratu lze dle manželky spatřovat v tom, že manžel manželce dlouhodobě bránil ve styku s dětmi, čímž jí ubližoval.

5. Manželka se prostřednictvím svého zástupce při jednání dne datum vyjádřila k podání manžela ze dne datum. Tvrzení obsažená v tomto podání dle manželky neodpovídají skutečnosti, když jsou zároveň zčásti i nepravdivá. Toto se především týká toho, že manželka měla být manželovi nevěrná, jakož i smyšleného obviňování manžela, vyhrožování nebo kontaktování zaměstnavatele manžela. Pokud manžel tvrdí, že manželka konzumuje alkohol, nic takového nebylo prokázáno.

6. Příčiny rozvratu manželství manželka spatřuje v tom, že (i) manžel opustil společné bydlení v obec a následně ukončil nájemní vztah, a že (ii) manželce bránil v péči o děti, když jí bránil ve společném kontaktu.

7. Manželka ponechala rozhodnutí ohledně návrhu na rozvod manželství na úvaze soudu, když doplnila, že je srozuměna s tím, že důkazy prokazují, že manželství je rozvráceno.

8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

9. Z účastnického výslechu manželky soud zjistil, že ideální manželský život manželů se postupně začal kazit, když se do vztahu začalo promítat autoritativní až autoritářské chování manžela. Manželé se občas neshodli, neboť manželka měla svůj názor, což se manželovi nelíbilo. Na dalším (negativním) vývoji manželství se podepsala koronavirová pandemie, lockdown a ponorková nemoc, když manžel nemohl cestovat anonymizováno země a manželé s dětmi dlouho pobývali v izolovaném anonymizováno středisku ve obec. Po návratu do obec dne datum manželka doma zkolabovala. anonymizováno 5 slov, manžel manželce zavolal rychlou záchrannou službu. Manželku odvezli do nemocnice, kde byla hospitalizována anonymizována tři slova. Do tohoto okamžiku považovala manželka manželství za spokojené. Dle jejího názoru to nebyla ona, kdo zapříčinil rozpad manželství. Od datum manžel činil svévolné kroky, kterými manželství jednostranně rozbil. Odvezl tehdy z obec anonymizováno děti, jakož i veškeré důležité dokumenty: anonymizováno anonymizováno, anonymizováno anonymizováno, anonymizována tři slova, anonymizována tři slova, anonymizováno, anonymizováno anonymizováno, anonymizováno role v řízení. Manžel děti a věci odvezl do pronajatého bytu ve obec. Manželce měl manžel sdělit, že děti už neuvidí, a že to bude řešit přes OSPOD a soud. Manželce zakázal přístup do bytu ve obec. Dětem bez souhlasu manželky změnil trvalé bydliště a dětskou praktickou lékařku. Podal návrh na svěření dětí do jeho výlučné péče. Následně bránil manželce v kontaktu s dětmi, když za dostatečný považoval toliko anonymizováno telefonní hovor. Až po půl roce umožnil manželce být s dětmi bez jeho přítomnosti. O zdravotní stav manželky dne datum, resp. dne datum, se manžel nezajímal, když do nemocnice ani jednou nezavolal. Manžel manželku zcela odstřihl od společných peněz, zrušil nájemní smlouvu na pronajatý byt v obec, pročež se manželka musela vrátit k rodičům a začít pracovat. Děti byly nakonec svěřeny do výlučné péče manželky. Dle názoru manželky skutečnost, že děti byly dlouho odloučeny od její přítomnosti, je poznamenala.

10. Z kopie oddacího listu ze dne datum soud zjistil, že manželé uzavřeli manželství dne datum v obec a číslo.

11. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud zjistil, že děti manželů byly svěřeny pro dobu po rozvodu do péče manželky. Soud naopak z odůvodnění rozsudku nezjistil, že by rozvod manželů měl být v rozporu se zájmy nezletilých, tj. dětí manželů. Z odůvodnění rozsudku jsou dále patrné veškeré skutečnosti, které nastaly po datum, tj. zejména je patrné, jakým způsobem manžel řešil situaci poté, co manželka byla dne datum ve večerních hodinách převezena do nemocnice.

12. Z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, soud zjistil, že tímto rozsudkem byl jako věcně správný potvrzen rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací.

13. Z listiny označené jako Dohoda o ukončení nájmu ze datum soud zjistil, že touto listinou byl ukončen nájem bytové jednotky nacházející se na adrese adresa.

14. Soud při jednání dne datum provedl i další listinné důkazy. Z těchto listin však soud pro posuzovanou věc nezjistil žádné relevantní skutečnosti, snad vyjma toho, že vztahy mezi manželi byly extrémně narušené. Dle soudu tento závěr jednoznačně prokazuje skutečnost, že vůči každému z manželů bylo zahájeno přestupkové řízení, přičemž důvodem v obou případech mělo být to, že každý z manželů se měl vůči tomu druhému dopustit přestupkového jednání.

15. Na tomto místě soud uvádí, že řízení o návrhu na rozvod manželství rozhodně není typem řízení, v němž by se soud měl zabývat otázkou, kdo, resp. který z manželů, se měl vůči tomu druhému dopustit protiprávního jednání, jež může mít znaky přestupku a následně kupříkladu učinit závěr, že jeden z manželů spáchal přestupek. Pakliže má či měl jeden z manželů pocit, že ten druhý se vůči němu dopustil protiprávního jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku, měl se s tímto podezřením obrátit na příslušný správní orgán, který je k projednání takového podnětu místně a především věcně příslušný. Tímto orgánem jistě není soud v rámci řízení o návrhu na rozvod manželství. A pokud se jeden z manželů na tento správní orgán obrátil, měl správní orgán nechat o podnětu z možného spáchání přestupku pravomocně rozhodnout. Pokud následně došlo k tomu, že manželé, tedy i manželka, vzali zpět souhlas ohledně toho, aby správní orgán mohl projednat a meritorně rozhodnout o přestupku, jenž měl být spáchán mezi blízkými osobami, přičemž bez tohoto souhlasu je projednání a rozhodnutí o přestupku mezi blízkými osobami vyloučeno, není možné, aby následně v řízení o návrhu o rozvod manželství se měl soud takovou otázkou zabývat a snad dokonce učinit závěr, že se jeden z manželů na druhém dopustil fyzického násilí. Posuzování takové záležitosti jde vysoce nad rámec skutečností, které soud musí zkoumat, aby mohl rozhodnout o návrhu na rozvod manželství. Není úkolem soudu v rámci takového řízení, aby saturoval či nahrazoval činnost, jež věcně náleží správnímu orgánu na úseku přestupkové agendy.

16. Z těchto důvodů se soud nijak blíže nezabýval oznámením o přestupku, usnesením o zastavení řízení, lékařskou zprávou či přiloženými fotografiemi. Z těchto listin je toliko patrné, že manželka utrpěla určité fyzické zranění. Tyto listiny však již bez dalšího nejsou způsobilé založit závěr, že tím, kdo manželce fyzické zranění způsobil, byl její manžel, byť v kontextu celé této záležitosti je vysoce pravděpodobné, že tou osobou byl skutečně manžel. Výhradně na podkladě těchto listin ovšem soud není oprávněn učinit takový kategorický závěr. Jediným, kdo by jej mohl učinit, jak zmíněno shora, je příslušný správní orgán, pakliže by protiprávní jednání naplňovalo znaky přestupku, a nikoliv již trestného činu, kde by již taková pravomoc náležela do působnosti orgánů činných v trestním řízení.

17. Pro úplnost soud dodává, že manželku při jednání ohledně toho, že předložené listiny nepostačují k učinění závěru, že manžel manželku fyzicky napadl, nevyzýval k označení a předložení dalších důkazů na podporu tohoto tvrzení, a to z primárně důvodu, že i kdyby se prokázalo, že manžel manželku fyzicky napadl, nic by to nezměnilo na závěru soudu, že v okamžiku, kdy k napadení mělo dojít, tj. dne datum, manželství již bylo dávno rozvrácené, jak bude dále v podrobnostech rozvedeno. Případné fyzické napadení manželky manželem, které soud nemíní jakkoliv bagatelizovat či zlehčovat, již bylo toliko následkem rozpadlého vztahu (manželství), nikoliv však příčinou jeho rozpadu.

18. Soud se rovněž nijak detailně nezabýval sms zprávami. Dle soudu je z těchto zpráv nicméně seznatelné (viz např. zpráva ze dne datum odeslaná v údaj o čase hod.), že se manžel po kolapsu manželky dne datum rozhodl partnerský vztah ukončit. Následně v tomto směru začal činit příslušné kroky, kam především náleží ukončení nájemní smlouvy na anonymizováno byt, odvezení dětí do obec, změna místa trvalého pobytu dětí, změna praktického lékaře pro děti a dorost (vše bez souhlasu manželky), podání návrhu na svěření nezletilých do péče manžela. Návrh byl název soudu doručen dne datum.

19. Z přiložených sms zpráv, když se jedná toliko o print screen (screenshot) zpráv, není poznatelné, kdy byly tyto zprávy odeslány. Proto není možné učinit závěr, který z manželů, jako první, tomu druhému sdělil, že se chce rozvést a že se stěhuje z pražského bytu, resp. že dá výpověď z pražského bytu.

20. Soud je toho názoru, že v zásadě není podstatné, kdo první učinil tento krok. Soud má za to, že i kdyby manželka manželovi nenapsala, že se s ním rozvádí a že si zítra stěhuje věci z anonymizováno, manžel by tento krok učinil i tak, tj. bez těchto sms zpráv. Soud nevěří tomu, že manžel tento krok, tj. uzavření dohody o ukončení nájmu, učinil toliko a výhradně v návaznosti na sms zprávy manželky, že se s ním rozvádí a že si zítra stěhuje věci z anonymizováno. Není sporu o tom, že manželka sms zprávy s tímto obsahem skutečně odeslala. Dle soudu však zároveň nelze přehlédnout, za jaké situace je manželka odeslala. Bylo tomu v situaci, kdy se vrátila z nemocnice a zjistila, že manžel mezitím odvezl jejich společné děti do obec, anonymizováno byt, kam se ani nemohla dostat, v podstatě vyklidil a především, což je zcela klíčové, manželce odmítl přístup k dětem. Pakliže za takové situace manželka odeslala manželovi sms zprávy se zmíněným obsahem, nelze se tomu po lidské stránce vůbec divit – ba právě naopak. Je to krok, jenž je po lidské stránce v takové emočně náročné a vypjaté situaci vcelku pochopitelný. Pokud se za této situace manžel brání tím, že prvně o rozvodu a o ukončení nájemní vztahu anonymizováno bytu hovořila manželka, musí soud takovou argumentaci jako ryze účelovou kategoricky odmítnout.

21. Z provedeného dokazování lze dle soudu na podkladě skutkových zjištění učinit nesporný skutkový závěr, že manželé spolu v současné době nežijí, nesdílejí společnou domácnost, a to od datum. Komunikace mezi manžely aktuálně probíhá více méně pouze tehdy, když se řeší záležitosti společných dětí, tj. zejména čas a místo jejich předání. Manžel, jak je zjevné z podání ze dne datum, manželské soužití nechce obnovit, ba naopak trvá na rozvodu manželství. I z vyjádření manželky učiněného při jednání dne datum lze dospět k jednoznačnému závěru, že manželství je nefunkční, když manžel od datum činil jednostranné a svévolné kroky směřující k rozbití manželství, resp. že dle názoru manželky manželství rozbil manžel.

22. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

23. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

24. Dle § 755 odst. 2 písm. b) NOZ platí, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu, se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

25. Dle § 756 NOZ platí, že soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

26. Dle soudu na podkladě provedeného dokazování nelze učinit jiný závěr, než že manželství účastníků řízení je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení. Je proto nepochybné, že nastal rozvrat manželství, přičemž z postoje manžela je zcela patrné, že manželské soužití nechce zjevně obnovit, když se domáhal rozvodu manželství. I z vyjádření samotné manželky, když popisovala skutečnosti, které nastaly po datum, jak již bylo naznačeno výše, nelze učinit jiný závěr, že manželství je rozvráceno, a že nelze očekávat jeho obnovení.

27. Lze učinit dílčí závěr, že byla zjištěna existence rozvratu manželství.

28. V rámci jednání dne datum se soud opakovaně dotazoval zástupce manželky, jakož i posléze samotné manželky, když se k návrhu na rozvod manželství nepřipojila, zda to má soud chápat tak, že manželka s návrhem na rozvod nesouhlasí, tj. že se nechce rozvést, a že rozvod má eventuálně proběhnout proti její vůli. Soudu bylo sděleno, že se manželka k návrhu na rozvod nepřipojuje, ale to, zda se chce nebo nechce nechat rozvést, bylo vždy ponecháno bez odpovědi. Soudu bylo toliko sděleno, že v posuzované věci nejsou dány důvody dle § 755 odst. 2 písm. b) NOZ, aby manželství nebylo rozvedeno. S ohledem na tuto skutečnost se soud v řízení dále nezabýval tím, přestože manželství je rozvráceno, zda by rozvod manželství mohl být v rozporu se zájmy manželky. Žádné takové okolnosti nebyly ze strany manželky v řízení ostatně ani tvrzeny.

29. Pokud se týká příčin rozvratu manželství, manželé se rozcházejí v tom, kdo se zapříčinil o rozvrat manželství. Příčiny rozvratu manželství manželka spatřuje v tom, že (i) manžel opustil společné bydlení v obec a následně ukončil nájemní vztah, a že (ii) manželce bránil v péči o děti, když jí bránil ve společném kontaktu. Manžel naopak příčiny (důvody) rozvratu manželství spatřuje ve skutečnostech, jež byly z jeho strany popsány v podání ze dne datum.

30. Ohledně zjišťování příčin rozvratu manželství je nutno zmínit, že to v žádném případě neznamená zjišťování„ viny“ na rozvodu manželství, neboť NOZ pojem viny nezná. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství, NOZ nerozlišuje, zda příčiny rozvratu spočívaly v porušování„ manželských povinností“ či zda se jednalo o jiné příčiny subjektivního i objektivního charakteru.

31. Pokud se jedná o příčiny rozvratu manželství, soud dospěl k závěru, že příčinou rozvratu manželství byly spory a vzájemné neshody, které mezi manžely postupně narůstaly anonymizována tři slova rok, tj. zejména v počátcích covidové krize, když na území České republiky byl opakovaně vyhlašován nouzový stav s omezenou možností pohybu a cestování, pročež manželé s dětmi často a dlouhodobě pobývali v pronajatém bytě ve obec, přičemž tyto okolnosti, tj. dlouhodobý pobyt na jednom místě a ještě navíc umocněný přítomností rodičů manžela, spory a nesoulad mezi manžely, které musely být v manželství latentně přítomny již dříve, jen zdůrazňovaly, prohlubovaly a činily je více a více zřetelnými. Soud v tomto směru vychází především ze samotného vyjádření manželky, která se negativně vyjadřovala o pobytu ve obec anonymizována dvě slova rok, jakož i z vyjádření manžela učiněného v podání ze dne datum (nesoulad povah manželů). Rovněž nelze přehlédnout, že na tomto měl nesporně i svůj podíl zdravotní stav manželky.

32. Dle soudu jsou toto všechno jednotlivé okolnosti, které ve svém souhrnu vygradovaly dne datum. Incident z tohoto dne pak dle soudu vedl k tomu, že manžel měl manželský vztah za ukončený a počal činit kroky směřující k jeho formálnímu ukončení, jak již bylo popsáno shora.

33. Soud je dalek toho, aby domýšlel, zda se ze strany manžela v návaznosti na událost ze dne datum jednalo primárně o impulzivní a emotivní rozhodnutí, anebo zda se naopak jednalo o racionální, chladné rozhodnutí, které manžel již předtím promýšlel, připravoval se na ně, pročež událost ze dne datum mu poskytla ideální prostor, aby jej zrealizoval, anebo jej alespoň in eventum zvažoval.

34. Aniž by soud ve vztahu k vyřčenému činil nějaký závěr, je dle soudu zjevné, že manželství, byť manželka jej v zásadě do datum považovala za spokojené, muselo vykazovat, a to alespoň z hlediska toho, jak to subjektivně vnímal manžel, již dříve nemalé problémy. Pro soud je obtížně představitelné, aby za situace, kdy manželství má být dle tvrzení manželky v zásadě spokojené, manžel na událost ze dne datum reagoval způsobem, jakým reagoval. Soudu přijde, mírně řečeno, jako krajně neobvyklé a nestandardní, aby v případě, že by manželství bylo skutečně tak spokojené, jak tvrdila manželka, se manžel nijak nezajímal o zdravotní stav manželky, jež byla rychlou záchrannou službou anonymizováno 5 slov dne datum, anonymizováno role v řízení anonymizováno role v řízení anonymizována tři slova, odvezena do nemocnice. Pro soud byla překvapující informace, že manžel ani (alespoň) nezavolal do nemocnice a neotázal se na zdravotní stav manželky. Pakliže by manželství bylo opravdu tak spokojené, přijde soudu jako logické a nikterak překvapující, že by se manžel jistě více a mnohem intenzivněji zajímal o zdravotní stav manželky. Pokud by manželství bylo vskutku spokojené, lze si jen obtížně představit situaci, že manžel odjede s dětmi do obec, zároveň vystěhuje věci z pronajatého anonymizováno bytu, ukončí nájem v tomto bytě, začne manželce bránit v kontaktu s dětmi, změní bez souhlasu manželky trvalé bydliště dětí, jakož i dětského praktického lékaře, a v neposlední řadě pár dnů po incidentu ze dne datum podá u název soudu návrh, aby děti byly svěřeny do jeho výhradní péče. Tak dle názoru soudu nevypadá spokojené a šťastné manželství.

35. Soud je přesvědčen, že veškeré shora popsané skutečnosti jednoznačně prokazují, že minimálně z pohledu manžela manželství k datum nebylo v pořádku, tj. že se nejednalo o spokojené a šťastné manželství.

36. Důvodem, proč soud v předchozích odstavcích popisuje, proč se domnívá, že manželství nebylo k datum spokojené a šťastné, je skutečnost, aby soud na tomto popisu detailně ilustroval, že veškeré okolnosti, které nastaly po datum, tj. především způsob, jakým manžel jednal a přistupoval k manželce, byl již jen důsledek rozpadlého manželského svazku – nikoliv jeho příčinou, byť to tak manželka mohla subjektivně vnímat.

37. Soud zdůrazňuje, že je třeba rozlišovat mezi příčinou a důsledkem (následkem). Příčinou rozpadu manželství (rozvratu manželství) byly skutečnosti, které nastaly v manželství účastníků manželů ještě před datum. Způsob, jakým pak manžel reagoval na rozpad manželství po datum, je již toliko důsledek rozpadu manželství, nikoliv však příčinou rozvratu manželství. Tyto dvě skutečnosti nelze zaměňovat a je nutno mezi nimi rozlišovat.

38. Soud z lidského hlediska rozumí tomu, pokud manželka subjektivně pokládala manželství do datum za v zásadě spokojené a šťastné. Soud nemá žádného důvodu tomuto tvrzení manželky nevěřit. Pakliže soud na danou věc nahlédne optikou manželky, je vcelku logické, že za příčinu rozvratu manželství považuje opravdu v negativním slova smyslu alarmující chování manžela po datum. V tomto ohledu se nelze manželce vůbec ničemu divit, pokud za původce rozvratu manželství považuje manžela.

39. Soud se plně ztotožňuje se závěrem název soudu, jenž byl jako správný aprobován název soudu, ohledně chování manžela vůči manželce po datum. Pro soud je jednání manžela, který brání manželce po několik měsíců ve styku s jejími vlastními dětmi, když se jedná o děti, kterým bylo tehdy něco málo přes anonymizována dvě slova věku, když navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že manželka je anonymizována dvě slova, tudíž je více než kvalifikovaná se o děti v takto útlém věku řádně a s veškerou odbornou péčí postarat, oproti manželovi, který anonymizována dvě slova nedisponuje, naprosto nepochopitelné. Jednání manžela si nezaslouží nic jiného než morální odsudek, a to bez ohledu na to, co se mezi manželi stalo. Důvodem pro takové jednání manžela nemohlo být ani onemocnění manželky. Ze anonymizována dvě slova anonymizováno vyplynulo, že onemocnění manželky ji nikterak nediskvalifikuje z možnosti, aby mohla kvalitně a kvalifikovaně pečovat o vlastní děti. V tomto ohledu se tvrzení manžela ukázala být zcela lichými. Pokud soudy v rámci rozhodování o svěření dětí do péče jednání manžela vyhodnotily jako jeho lidské selhání, pročež děti byly svěřeny do péče manželky, nelze než takový závěr kvitovat.

40. Přístup manžela k dané věci ostatně velmi dobře ilustruje skutečnost, že manžel, ač k jednáním byl (2 x) řádně předvolán, přičemž si musel být vědom toho, že soud avizoval, že jeho účast při druhém jednání je více než nutná, neboť plánoval jeho výslech, který je v případě, že se jedná o tzv. sporný rozvod, mandatorní, se přesto k jednání nedostavil a místo toho dal přednost pobytu anonymizováno země. I kdyby se snad ze strany manžela mělo jednat o pracovní pobyt (cestu), soud se prostřednictvím zástupkyně manžela snažil vykomunikovat termín jednání na dobu, kdy manžel bude v České republice. Snaha soudu však vešla vniveč, neboť manžel na výzvu soudu nikterak nereagoval a byl v tomto ohledu zcela pasivním.

41. Právě uvedené skutečnosti, jakkoliv soud jednání manžela považuje za lidské selhání vedené zcela jednoznačnou, mimořádnou, urputnou a naprosto zjevnou snahou eliminovat děti ze života manželky, však nelze pokládat za příčinu rozvratu manželství. Soud opakovaně zdůrazňuje, že v okamžiku, kdy manžel začal činit tyto kroky, manželství již bylo rozvrácené, a tyto jednotlivé kroky manžela již představují důsledek rozpadu manželství – nikoliv jeho příčinu.

42. Na zmíněném závěru nemůže ničeho změnit ani subjektivní pocit manželky, že manželství pokládala do datum za spokojené. Lapidárně řečeno – je to z důvodu, že na vztah musí být vždy dva. Pokud jeden z partnerů již ve vztahu nechce setrvat, je tím vztah manželský či jakýkoliv jiný vztah u konce. Nelze nutit jednoho z partnerů, aby ve vztahu s druhým partnerem setrval, když o to nemá zájem. Pakliže manžel již neměl zájem v manželském vztahu setrvat, nelze po něm spravedlivě považovat, aby v něm setrval. Skutečnost, že jeden z manželů již nemá zájem setrvat v manželském svazku, a jakkoliv tato okolnost může být jistě pro druhého partnera bolestivá a zraňující a subjektivně ji může vnímat třeba i jako zradu blízké osoby, nelze pouze a jenom na tomto podkladě učinit závěr, že by ten z manželů, který již nemá zájem na zachování manželství, měl být tím, kdo se zcela či převážně zapříčinil o rozvrat manželství. Taktomu zpravidla není a nebylo tomu ani v projednávané věci.

43. Soud konstatuje, že na základě provedeného dokazování neshledal, že by manžel byl tou osobou, která zcela anebo převážně zapříčinila rozvrat manželství. To, že manžel již nemá zájem setrvat s manželkou ve svazku manželském, pročež podá návrh na rozvod manželství, samo o sobě, tj. bez přistoupení dalších zjevně negativních skutečností – jako že by např. manžel byl manželce mnohonásobně nevěrný či ji fyzicky napadl, nepostačuje k učinění závěru, že se manžel zcela nebo převážně zapříčinil o rozvrat manželství. Nikoho nelze nutit, aby setrval v nefungujícím partnerském svazku. Žádné takové negativní okolnosti, kterých by se měl manžel dopustit na manželce před/do datum, nebyly v řízení ze strany manželky tvrzeny, natož pak doloženy. Skutečnosti, které manželka pokládá za příčiny rozvratu manželství a které mají být přičitatelné manželovi, nemohou být příčinou rozvratu manželství, a to z prostého důvodu, že tyto skutečnosti se staly až tehdy, co již manželství bylo rozvráceno. Pokud už manželství bylo rozvráceno, je vyloučeno, aby manželkou zmíněné skutečnosti byly příčinou jeho rozvratu – tyto skutečnosti jsou toliko důsledkem rozvratu manželství.

44. Ve vztahu jsou vždy dva a málokdy se stane, aby pouze jeden z partnerů byl tím špatným a druhý z partnerů byl čistý jako lilie. A soud nevěří, že by v tomto případě tomu mělo být jinak.

45. Ve světle veškerých shora popsaných skutečností soud dospěl k závěru, že na rozvratu manželství se manželé podíleli stejnou měrou.

46. Lze shrnout, že soud zjistil, že manželství je rozvrácené, že příčinou rozvratu manželství jsou zejména vzájemné spory a neshody mezi manželi a že na rozvratu manželství se manželé podíleli stejnou měrou.

47. Jelikož soud neshledal žádné zákonné překážky, které by bránily rozvodu manželství, rozhodl výrokem I. tak, že manželství účastníků řízení dle § 755 odst. 1 NOZ rozvedl.

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, když dle tohoto ustanovení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Soud v dané věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od tohoto závěru, když navíc účastníci řízení náhradu nákladů řízení ani nepožadovali. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Pokud je v dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu nebo partnerství, je manžel povinen požádat o vydání nového občanského průkazu do patnácti pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) bod 3. zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení.