30 C 526/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16.952,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.776,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16.952,52 Kč od 3.10.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2.615, Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 27.8.2025 domáhala na žalovaném zaplacení 16.952,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 28.1.2018 Smlouvu o vedení účtu u , Anonymizováno, , k němuž (účtu) byla žalovanému vydána debetní platební karta, ohledně níž se žalovaný následně dostal do nepovoleného debetu ve výši 16.933,52 Kč, a to k 5.7.2024. K této částce je ještě třeba připočíst poplatek ve výši 19,- Kč za dotaz na zjištění zůstatku v bankomatu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný ničeho nezaplatil, byť byl opakovaně vyzván ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16.933,52 Kč (nepovolený debet), 19,- Kč (poplatek), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 823,61 Kč, příslušenství a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z žalobkyní předložených listinných důkazů po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 28.1.2018 Smlouvu o vedení účtu u , Anonymizováno, , k němuž (účtu) byla žalovanému vydána debetní platební karta, ohledně níž se žalovaný následně dostal do nepovoleného debetu ve výši 16.933,52 Kč, a to k 5.7.2024. K této částce je ještě třeba připočíst poplatek ve výši 19,- Kč za dotaz na zjištění zůstatku v bankomatu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalovaný ničeho nezaplatil, byť byl opakovaně vyzván ke zjednání nápravy.

5. Lze konstatovat, že žalovaný žalobkyni nezaplatil částku 16.933,52 Kč (nepovolený debet) a částku 19,- Kč (poplatek), tj. celkem 16.952,52 Kč.

6. Po právní stránce se jedná o spor z platně v písemné formě uzavřené smlouvy o běžném účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). S ohledem na absenci příslušných ujednání bylo následné sjednání (povolení či spíše technické umožnění) nepovoleného debetu posouzeno dle právní úpravy smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. NOZ. Na tomto základě byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit (§ 2395 NOZ) a případně zaplatit ujednané poplatky. Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když nevrátil načerpané peněžní prostředky a nezaplatil poplatek za dotaz na zůstatek, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit nejen poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek, nýbrž i povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.615, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.933,52 Kč sestávající z částky 400, Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 400, Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 400, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100, Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500, Kč ve výši 315, Kč.

9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.