30 C 59/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18.233 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.233 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.900 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4.900 Kč od 17.11.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.244 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.189 Kč od 1.8.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7.715,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 18.233 Kč představující dlužné úhrady za nájemné, za bezdůvodné obohacení a za plnění poskytovaná s užíváním bytu, které byl žalovaný povinen platit žalobkyni z titulu nájemní smlouvy, jež byla uzavřena dne [datum]. Nájemní vztah skončil dne [datum]. Žalovaný ovšem byt i po skončení nájemního vztahu nadále užíval, když jej žalobkyni předal až dne [datum]. Žalovanému vznikl za období 1/ 2019 dluh na nájemném ve výši 4.862 Kč, za období 2/ 2019 dluh na bezdůvodném obohacení, když tento měsíc užíval byt bez právního důvodu, ve výši 4.862 Kč, za období 1.11.2018 – 31.12.2018 dluh na vyúčtování služeb ve výši 1.244 Kč, za období 1.1.2019 – 28.2.2019 dluh na vyúčtování služeb ve výši 7.189 Kč a konečně dluh ve výši 76 Kč za správu vodoměru SV a TUV, tj. dluh v celkové výši 18.233 Kč. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, na dlužné částky ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18.233 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Soud ve věci na 31.3.2022 nařídil jednání, z něhož se žalobkyně řádně a včas omluvila. Žalovanému bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno. Tento se k němu přesto bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jakož i žalobkyně, jež se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu s tím, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu tří měsíců, tj. do [datum]. Byt byl ovšem žalovaným žalobkyni předán zpět až dne [datum] (viz protokol o předání a převzetí bytu). Z nájemní smlouvy je patrné, že žalovaný byl povinen hradit měsíční nájemné ve výši 4.862 Kč a plnění spojená s užíváním bytu ve výši 3.678 Kč (viz Evidenční list – nájemník), tj. celkem 8.540 Kč. Nájemné a plnění spojená s užíváním bytu byly splatné nejpozději do konce příslušného měsíce, za která byly placeny (čl. VI. 2) a 3) nájemní smlouvy).

5. Žalovanému vznikl za období 1/ 2019 dluh na nájemném ve výši 4.862 Kč, jakož i za období 2/ 2019 dluh ve výši 4.862 Kč, když předmětný byt užíval, třebaže nájemní vztahu skončil již dne [datum] Tyto skutečnosti jsou též patrné z UZNÁNÍ DLUHU A PLNĚNÍ VE SPLÁTKÁCH ze dne [datum], v němž žalovaný písemně uznal, že žalobkyni dluží nájemné za leden a únor 2019, a to v návaznosti na nájemní smlouvu ze dne [datum]. Žalovanému dále vznikl dluh za období 1.11.2018 – 31.12.2018 na vyúčtování služeb ve výši 1.244 Kč. Nedoplatek měl být uhrazen nejpozději do 31.7.2019 (viz vyúčtování služeb 2018). Za období 1.1.2019 – 28.2.2019 žalovanému taktéž vznikl dluh na vyúčtování služeb ve výši 7.189 Kč. Nedoplatek měl být uhrazen nejpozději do 31.7.2020 (viz vyúčtování služeb 2019). A konečně žalovanému vznikl dluh v celkové výši 76 Kč (2 x 38 Kč) za poplatky správu vodoměru SV a TUV, a to za leden a únor 2019 (Evidenční list – nájemník), který byly splatné ve stejné lhůtě jako nájemné.

6. Žalovaný, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy (viz Výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum]), na dlužné částky ničeho neuhradil.

7. Lze uzavřít, že žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil částku ve výši 18.233 Kč.

8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné formě uzavřena nájemní smlouva dle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni nájem a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu v rozsahu sjednaném nájemní smlouvou, a to nejpozději do konce příslušného kalendářního měsíce, za který měla být tato plnění hrazena. Žalovaný žalobkyni nezaplatil nájemné ve výši 4.862 Kč za leden 2019 a nájemné za únor 2019 ve výši 4.862 Kč, jakož ani poplatky za správu vodoměru SV a TUV za leden a únor 2019 v celkové výši 76 Kč.

9. Pokud se jedná o vyúčtované služby ve výši 1.244 Kč, resp. ve výši 7.189 Kč, soud poukazuje na § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož platí, že finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. V projednávané věci měl žalovaný nedoplatek na vyúčtovaných službách uhradit nejpozději do 31.7.2019 (1.244 Kč), resp. do 31.7.2020 (7.189 Kč). Žalovaný však ničeho nezaplatil.

10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 NOZ) s úhradou shora zmíněných plnění, vzniklo žalobkyni vedle nároků na tato plnění taktéž právo na úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to o dne následujícího po dni, kdy se žalovaný postupně ocitl v prodlení s úhradou jednotlivých peněžních plnění.

11. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.715,50 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.233 Kč sestávající z částky 1.860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 930 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 1.860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.550 Kč ve výši 1.165,50 Kč.

13. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

14. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Je tomu z důvodu, že soud žalobkyni po zahájení řízení nevyzval k zaplacení soudního poplatku, čímž toto své pochybení napravuje. Povinnost zaplatit soudní poplatek je opřena o § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1.1.2022, když podáním žaloby vzniká poplatková povinnost. Podáním žaloby ze dne 3.2.2022, jež byla soudu doručena týž den, žalobkyni vznikla poplatková povinnost za předmětnou žalobu. Výše poplatku byla stanovena dle Sazebníku poplatků, a to konkrétně dle Položky 1, bod 1., písm. a).