30 C 76/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11.261,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.261,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.261,70 Kč od 16.12.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení 11.261,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Žalovaná byla v době poskytování služeb, tj. v době od 23.12.2018 do 22.11.2020, účastníkem tří telefonních stanic číslo: [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo] na základě smluv o poskytování služeb ze dne 25.9.2018, 29.9.2018, 1.10.2018, 10.10.2018 a 12.12.2018. Na podkladě těchto smluv žalobkyně žalovaná poskytovala rozličné služby, přičemž žalovaná za tyto poskytnuté služby žalobkyni nezaplatila částku v celkové výši 11.261,70 Kč, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11, 261,70 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové zjistil, že žalovaná byla v době poskytování služeb, tj. v době od 23.12.2018 do 22.11.2020, účastníkem tří telefonních stanic číslo: [tel. číslo], [tel. číslo] a [tel. číslo] na základě smluv o poskytování služeb ze dne 25.9.2018, 29.9.2018, 1.10.2018, 10.10.2018 a 12.12.2018. Na podkladě těchto smluv žalobkyně žalovaná poskytovala rozličné služby, přičemž žalovaná za tyto poskytnuté služby žalobkyni nezaplatila částku v celkové výši 11.261,70 Kč, třebaže byla vyzvána ke zjednání nápravy.

5. Lze konstatovat, že žalovaná žalobkyni za poskytnuté služby nezaplatila částku ve výši 11.261,70 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřeny nepojmenované smlouvy dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), jejichž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 1751 NOZ). Žalobkyně byla povinna umožnit žalované využívání jí poskytovaných služeb, oproti čemuž byla žalovaná povinna žalobkyni zaplatit za služby, které jí byly poskytnuty. Žalovaná uvedenou povinnost nesplnila řádně a včas, pročež se následující den po splatnosti jednotlivých faktur ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši stanovené dle nařízení vlády (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.

9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.