30 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Bílým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč od 19.7.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 11.9.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 28 dnů ode dne jejich odeslání, k čemuž došlo dne 25.4.2018, tj. nejpozději do 23.5.2018. Žalovaný však ničeho nevrátil, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postupným postupováním postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení byl zcela pasivním.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. [právnická osoba], s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 28 dnů ode dne jejich odeslání, k čemuž došlo dne 25.4.2018, tj. nejpozději do 23.5.2018. Žalovaný ovšem smluvně převzatou povinnost ve stanovené lhůtě, jakož ani později, třebaže byl vyzván ke zjednání nápravy, nesplnil a peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.

5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“), na základě této smlouvy byl úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) povinen poskytnout úvěrovanému (žalovanému) na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit (§ 2395 NOZ). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky žalobkyně (§ 1751 NOZ ve spojení s § 1798 a násl. NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když ničeho nezaplatil, čímž se ocitl v prodlení (§ 1968 NOZ). Za období prodlení pak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 NOZ) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti soud připomíná, že žalovaný se poprvé ocitl v prodlení dne 24.5.2018. Vzhledem k tomu, že žalobkyně však zaplacení úroku z prodlení požadovala až od 19.7.2018, soud proto žalovanému uložil tuto povinnosti v souladu s požadavkem žalobkyně až od 19.7.2018. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě smluv o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. NOZ).

6. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. zcela vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

8. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.