33 C 106/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 813,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 813,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 499,99 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 400 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 154 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 760 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 813,99 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela účastnické smlouvy [číslo] na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Součástí účastnické smlouvy byla i kupní smlouva na koncové zařízení. Žalobkyně žalovanému v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ ZEK“). Žalovaný své povinnosti porušil, když přestal hradit služby třetích stran a splátky za koncové zařízení dle vystavených vyúčtování [číslo] splatného dne [datum], [číslo] splatného dne [datum], [číslo] splatného dne [datum] a [číslo] splatného dne [datum]. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalovaná částka se skládá z doplatku slevy za zařízení ve výši 1 999,99 Kč a poplatků za služby třetích stran za období od [datum] do [datum] ve výši 7 814 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně se ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] jako poskytovatelka služby zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu, přičemž žalobkyně žalovanému přidělila čísla [tel. číslo] a [tel. číslo]. Součástí účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] byla i kupní smlouva na koncové zařízení [model] [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ 1. zařízení“) za kupní cenu ve výši 2 301 Kč. Žalovaný na kupní smlouvu uhradil 1 Kč. Zbytek kupní ceny se žalovaný zavázal uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 100 Kč. Součástí účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] byla i kupní smlouva na koncové zařízení [model] [anonymizována tři slova] (dále jen„ 2. zařízení“) za kupní cenu ve výši 1 299 Kč. Žalovanému byla poskytnuta sleva ve výši 500 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Součástí účastnických smluv byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil. Žalovaný byl oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobkyně určité zboží nebo službu poskytované smluvním partnerem žalobkyně a byl povinen uhradit jejich cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] splátky 1. zařízení ve výši 100 Kč a dále pak zprostředkované služby ve výši 2 054 Kč se splatností do dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od [datum] do [datum] zprostředkované služby ve výši 5 760 Kč se splatností do dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému podmíněnou slevu 2. zařízení ve výši 500 Kč se splatností do dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému nesplacenou kupní cenu 1. zařízení ve výši 1 400 Kč se splatností do dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 17 829 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 30 938,19 Kč do 15 dnů od doručení výzvy k úhradě s tím, že jinak bude podána žaloba.

5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (dále jen„ Smlouvy“) dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen„ ZEK“, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Nedílnou součástí uzavřených smluv byla rovněž ujednání o koupi koncových zařízení, jež soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva o koupi movitých věcí (§ 2079 a násl. a § 2085 a násl. o. z.). Z těchto smluv vzniklo prodávající (žalobkyni) povinnost předmět koupě kupujícímu (žalovanému) odevzdat (§ 2087 o. z.), čemuž souvztažně odpovídá povinnost kupujícího (žalovaného) povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající (žalobkyni) dohodnutou cenu (§ 2118 o. z.). Žalobkyně sjednané zboží řádně odevzdala. Na kupní cenu 2. zařízení byla poskytnuta sleva ve výši 500 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Jinými slovy povinnost odebírat služby dle výše uvedené smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši poskytnuté slevy (§ 2048 o. z.). Žalovaný byl dále jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala (§ 1939 odst. 1 o. z.). Dnem následujícím po dni splatnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), přičemž žalobkyně od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 813,99 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

7. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 51 C 83/2018, 8 C 144/2018 a 30 C 115/2018); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů.

8. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést).

9. Úkony advokáta dle předložených listin mají v dané věci znaky spíše administrativní činnosti. Žaloba pak spočívá v doplnění identifikačních údajů a základních skutkových údajů do předem připraveného vzoru, kde základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je měněna jen s drobnými odchylkami. Jde tedy o to, že bez ohledu na skutkovou složitost věci, v daných případech zástupce jménem žalobkyně užívá pro svá podání ustálené zjednodušené formy. Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t.