33 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 379 628,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 53 247,25 Kč s úrokem v částce 51 964,73 Kč, s úrokem z prodlení v částce 2 662,57 Kč, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 373 388,87 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 007,25 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 326 381,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 326 381,62 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 912,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 326 381,62 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 552,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Opatrovnici žalovaného se přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 20 240 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 379 628,87 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování [číslo] ze dne [datum] částku 381 375 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný dluží na jistině 373 388,87 Kč, na úroku 51 964,73 Kč, na úroku z prodlení 3 574,65 Kč a na smluvních poplatcích 6 240 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální. V tomto případě byl použit příjem ve výši [částka]. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

2. Opatrovnice žalovaného v obraně uvedla, že ohledně smlouvy nenašla žádné závady, kdy pochybnosti vznikají pouze ohledně kontroly úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z měsíčních výdajů cca [částka], což i v případě, že žalovaný bydlel v [část obce], je částka nedostatečná pro hrazení základních životních potřeb. Navíc z vyjádření právního předchůdce žalobkyně vyplynulo, že nezkoumala výdaje žalovaného, ale vycházela pouze ze statistických dat.

3. Z akceptace návrhu smlouvy o konsolidaci a refinancování ze dne [datum], návrhu na uzavření smlouvy o úvěru konsolidace a refinancování [číslo] ze dne [datum] a oznámení o ukončení čerpání úvěru, přechodu na anuitní splácení ze dne [datum], ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby a ceníku produktů, služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 4. 2019 a údajů klienta ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 381 375 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 12,99 % ročně a pojistným ve výši 410 Kč měsíčně ve 120 měsíčních splátkách po 6 103 Kč Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a ceník právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal hradit další poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně.

4. Z všeobecných obchodních podmínek účinných od [datum] a produktových podmínek pro osobní úvěry [právnická osoba] účinných od [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného.

5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtě za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze částku 54 993,38 Kč.

6. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [rok] ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne [datum], přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek [rok] [číslo] ze dne [datum], potvrzení úplaty ze dne [datum] a přehledu podacích čísel ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.

7. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě žalovaného dluhu. První výzva byla žalovanému zaslána dne [datum] (z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne [datum] seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne [datum] a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum]).

8. Z potvrzení o příjmu pro [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že v roce [rok] žalovaný pobíral mzdu v průměrné výši [částka] [anonymizována dvě slova] měsíčně.

9. Z CBL ze dne [datum] a zprávy banky na č. l. 23 spisu soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, když vycházel pouze ze statistických dat.

10. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

11. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 381 375 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 12,99 % ročně a pojistným ve výši 410 Kč měsíčně ve 120 měsíčních splátkách po 6 103 Kč Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a ceník právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný se zavázal hradit další poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného. Žalovaný uhradil pouze částku 54 993,38 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě žalovaného dluhu. První výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. V roce [rok] žalovaný pobíral mzdu v průměrné výši [částka] [anonymizována dvě slova] měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně nezkoumal výdaje žalovaného před poskytnutím úvěru, když vycházel pouze ze statistických dat.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú., když nezkoumal výdaje žalovaného. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

25. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

26. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

28. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

29. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

30. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 326 381,62 Kč (původní jistina ve výši 381 375 Kč po uhrazení částky 54 993,38 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 326 381,62 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 912,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 326 381,62 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 53 247,25 Kč s úrokem v částce 51 964,73 Kč, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 373 388,87 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 007,25 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Výzva k úhradě byla dána k poštovní přepravě dne [datum] a dodána byla žalovanému tři dny po odeslání, tedy dne [datum] (§ 573 o. z.). Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala po uplynutí 5 dnů od doručení výzvy (§ 1959 písm. e) o. z.), tedy dne [datum]. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 2 662,57 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť prodlení žalovaného s úhradou dluhu nastalo teprve dne [datum].

31. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 361 572,71 Kč. Co do částky 172 742,97 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 552,98 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 186 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 379 628,87 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 910 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 450 Kč ve výši 5 344,50 Kč.

32. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

33. Soud předžalobní výzvu ze dne [datum] nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

34. Soud přiznal opatrovnici žalovaného odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 20 240 Kč (bod IV. výroku). Odměna jmenované opatrovnice za aplikace § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při dvou poskytnutých úkonech právní služby činí 19 640 Kč (2x 9 820 Kč). Po započtení částky 600 Kč coby dvou režijních paušálů po 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí výše odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů celkem 20 240 Kč.