33 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 300 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 270 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 030 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 330 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které byla žalovanému dočasně poskytnuta částka 15 000 Kč. Za poskytnutí úvěru byla sjednána částka 12 270 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 970 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplnil, když uhradil pouze 1 970 Kč. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče. Žalobkyně provedla kontrolu databáze neplatných dokladů , právnická osoba, , předložených dokumentů vyplněných v Evidenční kartě klienta, rodného čísla a občanského průkazu žalované v systému , právnická osoba, , databáze Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, platební historie žalovaného u žalobkyně, aktuální finanční situace žalovaného dle poskytnutých podkladů žalovaného zaznamenaných v Evidenční kartě klienta a příslušné lokality bydliště žalovaného na základě informací z praxe. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, což představovalo částku 22 270 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 12 270 Kč. První splátka byla splatná do , datum, .

3. Z informace o smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 970 Kč.

4. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 25 300 Kč do 14 dní od doručení výzvy k plnění. Výzva byla odeslána dne , datum, .

5. Z evidenční karty klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v evidenční kartě klienta uvedl měsíční příjem ve výši 16 508 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 9 732 Kč. Použitelný příjem tak představoval částku 6 776 Kč.

6. Z výplatní pásky za březen 2023 soud zjistil, že v březnu 2023 dosáhla čistá mzda žalovaného výše 19 600 Kč, z této částky byla provedena exekuční srážka ve výši 3 744 Kč.

7. Z výplatní pásky za duben 2023 soud zjistil, že v dubnu 2023 dosáhla čistá mzda žalovaného výše 19 681 Kč, z této částky byla provedena exekuční srážka ve výši 3 812 Kč.

8. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

9. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč, což představovalo částku 22 270 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 12 270 Kč. První splátka byla splatná do , datum, . Žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 970 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 25 300 Kč do 14 dní od doručení výzvy k plnění. Výzva byla odeslána dne , datum, . Žalovaný v evidenční kartě klienta uvedl měsíční příjem ve výši 16 508 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 9 732 Kč. Použitelný příjem tak představoval částku 6 776 Kč. V březnu 2023 dosáhla čistá mzda žalovaného výše 19 600 Kč, z této částky byla provedena exekuční srážka ve výši 3 744 Kč. V dubnu 2023 dosáhla čistá mzda žalovaného výše 19 681 Kč, z této částky byla provedena exekuční srážka ve výši 3 812 Kč.

10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Ze mzdy žalovaného byly v měsících březnu a dubnu 2023 prováděny exekuční srážky. Žalovaný tak dobrovolně nehradil ani své dosavadní dluhy. Za těchto okolností neměl být úvěr žalovanému poskytnut.

21. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

22. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

23. Žalobkyně nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 580 odst. 1, 588 a 2991 odst. 1, 2 o. z.).

24. Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 13 030 Kč (dlužnou jistinu po zohlednění úhrad ve výši 1 970 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 030 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 270 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Výzva k úhradě byla dána k poštovní přepravě dne , datum, a dodána byla žalovanému tři pracovní dny po odeslání, tedy dne , datum, (§ 573 o. z.). Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala po uplynutí 14 dnů od doručení výzvy, tedy dne , datum, . V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 300 Kč od , datum, do , datum, , soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť prodlení žalovaného s úhradou dluhu nastalo teprve dne , datum, .

25. Žalobkyni byla přiznána částka 13 030 Kč s příslušenstvím. Co do částky 12 270 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu, neboť rozdíl úspěchu byl mezi účastníky pouze nepatrný.