33 C 152/2017

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa svědka a svědkyně o 74 922,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 922,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 800 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58 122,50 Kč od [datum] do zaplacení společně a nerozdílně s [celé jméno ], narozeným [datum], trvale bytem [adresa], odsouzeným ke splnění téže povinnosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58 122,50 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 108,46 Kč společně a nerozdílně s [celé jméno svědka], narozeným [datum], trvale bytem [adresa svědka], odsouzeným ke splnění téže povinnosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 871,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení v částce 1 080 Kč společně a nerozdílně s [celé jméno ], narozeným [datum], trvale bytem [adresa ], odsouzeným ke splnění téže povinnosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení v částce 1 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 74 922,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] v 18:55 hodin řídil [celé jméno ], [datum narození] (dále jen„ řidič vozidla“) osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož majitelem a provozovatelem je žalovaný (dále jen„ Vozidlo“), obcí [ulice] [obec], a to ve směru jízdy od [místo] směrem k obci [místo] [ulice]. Při projíždění ostré levotočivé zatáčky nezvládl řidič vozidla řízení a vlivem nepřiměřené rychlosti vyjel s vozidlem vpravo mimo komunikaci, kde postupně narazil do kopy písku, náletových dřevin a poté narazil přední částí svého vozidla do kmene vzrostlého listnatého stromu, kde se vozidlo zastavilo. Při uvedené dopravní nehodě došlo k blíže nezjištěnému těžkému zranění, a to bezpečnostním pásem nepřipoutaného spolujezdce na předním sedadle, kterým byl žalovaný, dále blíže nezjištěnému těžkému zranění, taktéž bezpečnostním pásem nepřipoutané spolujezdkyně na zadním sedadle paní [celé jméno svědkyně] a dále blíže nespecifikovanému těžkému zranění, bezpečnostním pásem nepřipoutaného řidiče vozidla. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna. U řidiče vozidla byla naměřena hodnota 1,14 g alkoholu v krvi u prvního měření a 1,03 g u druhého měření. Dne [datum] zahájila Policie ČR trestní stíhání řidiče vozidla ze spáchání přestupku ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalovaný jako pojištěný o dopravní nehodě žalobkyni nikdy neinformoval, ačkoliv má tuto povinnost dánu ust. § 8 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný taktéž žalobkyni nesdělil, zda je vedeno správní či trestní řízení a případně ani jeho výsledek. Z titulu pojistné smlouvy [číslo] na pojištění odpovědnosti za újmu z provozu Vozidla uhradila žalobkyně pojistné plnění ve výši 16 800 Kč za zákrok Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje na místě dopravní nehody a částku 116 245 Kč Všeobecné zdravotní pojišťovně na nákladech léčení. Nárok na regres vůči řidiči vozidla vznikl z důvodu řízení vozidla po předchozím požití alkoholických nápojů. Žalobkyně má jako pojistitel právo dle ustanovení § 10, odst. 1 písm. b), odst. 2, písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., na úhradu vyplacené částky. Řidič vozidla dle odst. 1, písm. b) – porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit. Důvodnost uplatnění regresu vůči žalovanému žalobkyně dovozuje ze skutečnosti, že žalovaný předal řidiči vozidla řízení Vozidla, a proto má žalobkyně jako pojistitel právo dle ust. § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., na úhradu vyplacené částky. Žalobkyni není známo, že by řidič vozidla osobní vozidlo žalovanému odcizil či jinak násilím či lstí se tohoto vozidla zmocnil. Žalovaný přitom seděl při nehodě jako spolujezdec vedle řidiče vozidla. Žalobkyně tedy vyzvala žalovaného, aby jí do 15 dnů po převzetí výzvy uhradil společně a nerozdílně s řidičem vozidla vyplacené pojistné plnění ve výši 16 800 Kč a částku 58 122,50 Kč představující polovinu z nákladů léčení při zohledněn spoluzavinění poškozené ve výši 50 %, která nebyla při jízdě připoutána. Výzvu žalovaný převzal dne [datum], a ve svém dopise ze dne [datum] žalobkyni tvrdil, že nevěděl o tom, že řidič vozidla byl při řízení jeho vozidla pod vlivem alkoholických nápojů. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že toto tvrzení řidiče vozidla je ryze účelové, když z výpovědi řidiče vozidla na policii vyplývá, že všichni účastníci dopravní nehody se sešli na oslavě v obci [místo] [jméno], kde všichni bez rozdílu požívali alkoholické nápoje. A protože byli nakonec všichni pod vlivem alkoholických nápojů, řidič vozidla se měl nechat přemluvit k řízení vozidla, protože měl údajně nejméně alkoholu ze všech účastníků. Je tedy velmi nepravděpodobné a nelogické, že by žalovaný nevěděl o tom, že řidič vozidla by nepožil alkoholické nápoje před jízdou. Přitom, jak bylo zjištěno, seděl žalovaný přímo vedle řidiče vozidla jako spolujezdec ve svém vozidle a při stupni požitého alkoholu u řidiče vozidla (přes 1 g alkoholu) je i prakticky nemožné si ničeho nevšimnout. Žalobkyně taktéž vyzvala řidiče vozidla, aby jí do 15 dnů po převzetí výzvy uhradil společně a nerozdílně s žalovaným vyplacené pojistné plnění ve výši 16 800 Kč. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1397/2005, kde Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu odvolacího s tím, že není správný závěr, že provozovatel vozidla by k odpovědnosti za škodu musel aktivně porušit nějakou povinnost. V daném případě byla řešena situace, kdy se řidič vozidla opil bez vědomí majitele vozidla. Řidič byl řádně proškolen, a přesto byla shledána odpovědnost na straně provozovatele, který řízení touto osobou z nedbalosti umožnil. Odkazuje na § 2927 a § 2929 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, které upravují odpovědnost provozovatele a stanoví, že odpovědnosti za škodu způsobenou povahou provozu se zprostit nelze a dále pak, že provozovatel odpovídá rovněž za škodu způsobenou osobou, které řízení svou nedbalostí umožnil. Žalovaný by se odpovědnosti zprostil pouze, pokud by prokázal, že jednání řidič vozidla nemohl zabránit.

2. Řidič řízení ve svém vyjádření uvedl, že neuznává nárok žalobkyně, když žalovaný věděl, že byl řidič vozidla pod vlivem alkoholu. Žalovaný se snaží vyhnout své odpovědnosti, přestože byl sám pod vlivem alkoholu a seděl v době nehody na vozidle spolujezdce. Na oslavu vezl spolu s [celé jméno svědka] láhev vodky. Značku si již nevybavuje. Láhev kupovali společně s [celé jméno svědka], který láhev rovněž zaplatil. V průběhu oslavy láhev vodky přinesl žalovaný sklenici, do které vodku rozlil, a postupně se z ní žalovaný i řidič vozidla napili. Všichni účastníci oslavy toho byli přítomni. S nápadem odjet Vozidlem přišel žalovaný. Řidič vozidla se mu to nejprve pokusil rozmluvit. Nakonec souhlasil, že bude řídit s tím, že cítil v pohodě. Svědci vypovídají ve prospěch žalovaného, když jsou jeho přátelé.

3. Žalovaný v obraně uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, když nevěděl o tom, že řidič vozidla konzumoval alkoholické nápoje. V den nehody se na chalupě věnoval stavebním pracím prováděných za pomocí bagru a nevěnoval řidiči vozidla pozornost. Nepozoroval na něm známky opilosti. Řidič vozidla se sám nabídl, že bude řídit. Je možné, že alkohol konzumoval dříve, než dorazil k žalovanému. Pokud by žalovaný věděl, že řidič vozidla je pod vlivem alkoholu, řízení by mu nesvěřil. Neriskoval by svůj život a život své manželky. Povinnost k úhradě regresu by se měla uplatnit tehdy, pokud žalobkyně unese břemeno tvrdit a prokazovat porušení povinnosti ze strany provozovatele vozidla. Preventivní povinnosti provozovatele nejsou bezbřehé a v dané věci je potřeba přihlédnout k dobré víře žalovaného. Je nesporné, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu, nicméně řidič vozidla ujistil žalovaného, že žádný alkohol nekonzumoval. Je otázka, jaké všechny povinnosti má provozovatel před poskytnutím vozidla třetí osobě. Součástí této povinnosti však určitě není použít alkohol tester. Pokud všechny okolnosti nasvědčovali tomu, že řidič vozidla nepil alkohol, mohl mu žalovaný uvěřit. Žalovaný splnil veškeré své prevenční povinnosti, když jej řidič vozidla ubezpečil, že alkohol nekonzumoval a nevypadal podnapile. Při jízdě navíc řidiče vozidla vyzýval, aby zpomalil. Sporný je navíc počátek úroku z prodlení a otázka spoluzavinění poškozenou, která nebyla připoutána.

4. O nároku žalobkyně vůči řidiči vozidla bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209, který byl co do části, ve kterém byla žaloba vůči žalovanému zamítnuta zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 Co 245/2019-264 (dále jen„ rozsudek odvolacího soudu“ či„ kasační rozhodnutí“).

5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

6. Dne [datum] v [údaj o čase] hodin řídil řidič vozidla Vozidlo obcí [ulice] [obec], a to ve směru jízdy od [místo] směrem k obci [místo] [ulice]. Při projíždění ostré levotočivé zatáčky nezvládl řidič vozidla řízení a vlivem nepřiměřené rychlosti vyjel s vozidlem vpravo mimo komunikaci, kde postupně narazil do kopy písku, náletových dřevin a poté narazil přední částí svého vozidla do kmene vzrostlého listnatého stromu, kde se vozidlo zastavilo. Při uvedené dopravní nehodě došlo k blíže nezjištěnému těžkému zranění, a to bezpečnostním pásem nepřipoutaného spolujezdce na předním sedadle, kterým byl žalovaný, dále blíže nezjištěnému těžkému zranění, taktéž bezpečnostním pásem nepřipoutané spolujezdkyně na zadním sedadle paní [celé jméno svědkyně] a dále blíže nespecifikovanému těžkému zranění, bezpečnostním pásem nepřipoutaného řidiče vozidla (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], relace o dopravní nehodě na č. l. 54 a 55 spisu a fotografie na č. l. 56 – 58 spisu).

7. Hasičský záchranný sbor vyúčtoval náklady spojené se zásahem u nehody Vozidla částkou 16 800 Kč (soupis vyúčtování úhrady nákladů za zásahy u dopravních nehod jednotkami HZS kraje ze dne [datum]).

8. Žalobkyně vyzvala řidiče vozidla k úhradě částky 16 800 Kč do 15 dní od doručení výzvy k úhradě. Výzva zaslaná žalovanému 1. byla uložena na poště dne [datum] a znovu pak dne [datum] (uplatnění práva na úhradu vyplaceného pojistného plnění vůči řidiči vozidla ze dne [datum], doručenka ze dne [datum] a doručenka ze dne [datum]).

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 800 Kč do 15 dní od doručení výzvy k úhradě. Žalovaný si výzvu převzal dne [datum] (uplatnění práva na úhradu vyplaceného pojistného plnění vůči žalovanému ze dne [datum] a doručenka ze dne [datum]).

10. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR vyúčtovala náklady spojené s léčením poškozených v důsledku dopravní nehody Vozidla částkou 116 245 Kč (doklad o vyplacení pojistného plnění na č. l. 52 spisu, likvidační zpráva ze dne [datum], výpočet škoda na zdraví ze dne [datum] a výzva k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla ze dne [datum]).

11. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřely dne [datum] smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem Vozidla (pojistná smlouva pro autopojištění combi plus III ze dne [datum]).

12. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 58 122,50 Kč do 7 dní od doručení výzvy k úhradě. Žalovaný si výzvu převzal dne [datum] (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně dodejky).

13. Žalovaný měl dne [datum] v [anonymizováno] hodin dle lékařského vyšetření obsah alkoholu v krvi 2,75 g (výsledkový list – vyšetření hladiny etanolu žalovaného ze dne [datum]).

14. Z pohledu uplatněné obrany žalovaného je dle závazného právního názoru odvolacího soudu významné prokázání jeho tvrzení, že v okamžiku předání Vozidla řidiči vozidla nevěděl a při náležité opatrnosti ani nemohl vědět, že řidič vozidla je pod vlivem alkoholu. Je výhradně povinností žalovaného prokázat (chce-li se zprostit odpovědnosti), že jednání řidiče vozidla, které naplnilo důvody pro vznik postižního práva, bylo natolik neočekávané a nezávislé na jeho vůli, že jej nemohl ovlivnit a zasáhnout tak, aby k porušení základní povinnosti nedošlo. V této souvislosti nelze přehlédnout, že skutková tvrzení žalovaného v řízení nebyla zcela konzistentní. Nejprve tvrdil, že si opilosti řidiče vozidla nebyl vědom, nevěděl o ní, neviděl ho pít alkohol, a teprve při jednání [datum] svou obranu pozměnil tak, že byl řidičem vozidla o jeho střízlivosti ujištěn.

15. V trestním řízení vedeném proti řidiči vozidla žalovaný vypovídal, že si není vědom, že by na místě byla nějaká vodka (viz protokol o hlavním líčení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V rámci své výpovědi v tomto řízení žalovaný naopak vypověděl, že řidič vozidla a svědek [celé jméno svědka] mu vodku převezli jako dárek, což potvrzuje rovněž výpověď svědka [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka].

16. Nebyl-li žalovaný v době předání vozidla řidiči vozidla v důsledku vlastní těžké opilosti schopen rozpoznat na něm známky ovlivnění alkoholu, pak takové chování rozhodně není projevem náležité opatrnosti a nezbavuje jej zákonné odpovědnosti.

17. Soud s ohledem na právní názor odvolacího soudu žalovaného poučil podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a označit důkazy k prokázání tvrzení svých tvrzení. Žalovaný ani na základě poučení o rozložení břemene tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti na svou obranu soudu další důkazy nenabídl. Soud proto konstatuje, že žalobce neprokázal své tvrzení, že v okamžiku předání vozidla řidiči vozidla nevěděl a při náležité opatrnosti ani nemohl vědět, že řidič vozidla je pod vlivem alkoholu. Je výhradně povinností žalovaného prokázat (chce-li se zprostit odpovědnosti), že jednání řidiče vozidla, které naplnilo důvody pro vznik postižního práva, bylo natolik neočekávané a nezávislé na jeho vůli, že jej nemohl ovlivnit a zasáhnout tak, aby k porušení základní povinnosti nedošlo.

18. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že řidič vozidla tvrdil před jízdou, že nic nepožil a je střízlivý.

19. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že řidič vozidla se nabídl, že bude řídit, když ostatní řídit nemohou, a že řidič vozidla nepil na oslavě alkohol.

20. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalovaný popíjel v den nehody pouze pivo, nikoliv tvrdý alkohol. Alkohol byl v chatě volně přístupný. Řidiči vozidla a panu [celé jméno svědka] vařila kávu. Nevšimla si, že by konzumovali alkohol. Při jízdě na řidiče vozidla všichni křičeli, že jede příliš rychle a poté již došlo k nehodě, od tohoto okamžiku již si nic nevybavuje.

21. Svědek [celé jméno svědka] naproti tomu uváděl, že přivezli s řidičem vozidla žalovanému na oslavu jeho narozenin kuchyňskou lavici a láhev vodky značky Stoli nebo jiné ruské značky. Láhev vodky měl svědek doma, protože vodku nepije, a tak ji daroval dál. K předání láhve vodky došlo na zahradě a byli u toho i další osoby, které se účastnili oslavy. Láhev nebyla žádným způsobem zabalena, ale byla předána bez obalu. Na oslavě viděl popíjet alkohol oba žalované, konkrétně tu vodku, kterou přivezli jako dárek, ze stejné sklenice, a to venku u stolu.

22. Co se týče věrohodnosti svědků, tak sice nelze automaticky vycházet ze závěru, že svědci, kteří mají vztah k některému z účastníků, jsou nevěrohodní, když svědci vypovídali po poučení o následcích křivé výpovědi, nicméně ve výpovědi svědků soud zaznamenal nikoliv bezvýznamné rozpory. Všichni svědci se víceméně shodli, že alkohol byl na chatě volně k dispozici, a že popíjení alkoholu pokračovalo již z předchozího dne. S výjimkou [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], který po příjezdu se řidičem vozidla přivezl z večerky další pivo a krátce nato odjel, všichni alkohol konzumovali, byť svědci míře konzumace alkoholu připisovali různý význam (např. slovy svědkyně [celé jméno svědkyně]:„ neslavilo se ve velkém, popíjelo se jen u práce“ nebo:„ toho dne se nepožíval alkohol, trochu se popíjelo“). Celkovou atmosféru dokresluje i fakt, že účelem jízdy završené nehodou mělo být obstarání dalšího (točeného) piva. O realitě pak vypovídají naměřené hodnoty alkoholu u žalovaného. Za daných okolností mj. vyvstává otázka, z jakého důvodu by řidič vozidla usiloval o své setrvání na oslavě, pokud by se všeobecné konzumace alkoholu neúčastnil.

23. Svědek [celé jméno svědka] v trestním řízení uváděl, že alkohol byl na pozemku žalovaného volně dostupný a všichni pili už od rána. Navíc řidič vozidla uváděl, že na místě zůstane a bude s nimi pařit. Rovněž z tohoto konkrétního vyjádření vyplývá, že řidič vozidla zamýšlel na místě zůstat, aby konzumoval spolu s ostatními alkohol (protokol o hlavním líčení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

24. Ve výpovědi žalovaného v trestním řízení vedeném vůči řidiči vozidla a výpovědí v tomto řízení soud identifikoval rozpory, které zpochybňují věrohodnost výpovědi žalovaného. Zatímco v trestním řízení žalovaný vypovídal, že vypil 10 piv, v tomto řízení žalovaný uváděl pouze 5 až 6 piv. V trestním řízení žalovaný uváděl, že řidič vozidla na místo dorazil cca v [anonymizováno] hodin. Zatímco v tomto řízení žalovaný uváděl, že byl na místě 20 až 30 minut, což navíc neodpovídá času dopravní nehody, ke které došlo v [údaj o čase] hodin. Rovněž nonverbální projevy žalovaného nasvědčovali nevěrohodnosti jeho výpovědi, když se při výslechu neustále pohledem obracel na svého zástupce, což lze označit jako„ hledání podpory“ při nepravdivé výpovědi.

25. Výpověď žalovaného není co do času mezi příjezdem řidiče vozidla a jízdou řidiče vozidle, při které došlo k nehodě, v souladu ani s výpovědí svědka [celé jméno svědka]. Svědek [celé jméno svědka] uváděl, že po příjezdu řidiče vozidla (někdy mezi [anonymizováno] až [anonymizováno] hodinou) a svědka [celé jméno svědka] nejprve jeli do [obec] pro pivo. Poté se vrátili a svědek [celé jméno svědka] z místa odjel. Teprve potom následovala jízda, při které došlo k nehodě (výpověď svědka [celé jméno svědka] a protokol o hlavním líčení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tvrzení žalovaného, že byl řidič na místě 15 až 20 minut tak nemůže být pravdivé. Ostatně průběh děje popsaný svědkem [celé jméno svědka] odpovídá i času dopravní nehody, ke které došlo v [údaj o čase] hodin (srovnej bod 5. tohoto odůvodnění). Cestu do [obec] potvrdil ve své výpovědi rovněž svědek [celé jméno svědka].

26. Větší míru věrohodnosti než výpověď ostatních svědků vykazuje výpověď svědka [celé jméno svědka], který vypověděl, že viděl žalovaného s řidičem vozidla před jízdou popíjet vodku, kterou přivezl žalovanému jako dárek. Výpověď svědka [celé jméno svědka] byla konzistentní s jeho výpovědí v trestním řízení vedeném proti řidiči vozidla (viz protokol o hlavním líčení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a jeho výpověď obsahovala nejvíce detailů v porovnáním s výpovědí ostatních svědků, jejichž výpovědi se rozcházeli a někdy i sami svědci měnili v průběhu výslechu svou výpověď (viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] ohledně množství konzumovaného alkoholu). Výpověď svědka [celé jméno svědka] se rovněž i v detailech v zásadě shodovala s obranou řidiče vozidla, kdy shodně jako svědek a nezávisle na něm uváděl, že řidič vozidla se žalovaným pil z jedné sklenice. Věrohodnost výpovědi svědka [celé jméno svědka] naopak snižuje skutečnost, že se jeho výpověď rozchází s obranou řidiče vozidla, že láhev vodky kupovali společně se svědkem [celé jméno svědka]. Svědek [celé jméno svědka] naopak vypověděl, že láhev nekupoval, ale již ji měl doma, protože ji od někoho dostal. Nicméně z dalšího dokazování vyplynulo, že láhev vodky byla skutečně žalovanému předána (ve svém výslechu to ostatně nakonec potvrdil i sám žalovaný). Věrohodnost svědecké výpovědi svědka [celé jméno svědka] dále snižuje skutečnost, že se jedná o švagra řidiče vozidla. S ohledem na tento vztah lze předpokládat, že svědek spíše bude potvrzovat obranu řidiče vozidla. Ostatní svědci měli naopak zase bližší vztah k žalovanému, takže v řízení nebyl slyšen žádný svědek bez vztahu k řidiči či k žalovanému. Nutné je rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že všichni ostatní svědci vypověděli, že neviděli řidiče vozidla konzumovat alkohol. Svědek [celé jméno svědka] tak se svou výpovědí, že řidič vozidla popíjel vodku se žalovaným a všichni účastníci„ oslavy“ tomu přihlíželi, zůstal zcela osamocen.

27. Odvolací soud dále ve svém kasačním rozhodnutí uložil soudu prvního stupně hodnotit závažnost (důležitost) důkazních prostředků. Závažnost podle právní doktríny spočívá v tom, zda je důkaz schopen prokázat právně relevantní skutečnost důležitou pro rozhodnutí (srovnej WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 8. vydání. Praha: Leges, 2015, s. 273). V dané věci jsou svědecké výpovědi způsobilým důkazní prostředkem, neboť vyslechnutí svědci vnímali pro rozhodnutí ve věci samé rozhodné skutečnosti svými smysly. Svědkové [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] byli dokonce přímými účastníky dopravní nehody Vozidla.

28. Na základě provedeného dokazování se soudu nepodařilo zjistit, zda byl žalovaný ze strany řidiče vozidla opravdu ubezpečen o své střízlivosti. Nicméně soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu dospívá k závěru, že i kdyby k tomu skutečně došlo, tak ani toto pouhé ubezpečení ze strany řidiče vozidla by nezbavovalo žalovaného povinnosti uhradit žalovanou pohledávku, když jednání ze strany řidiče vozidla (řízení Vozidla pod vlivem alkoholu) nebylo natolik nepředvídatelné a nezávislé na jeho vůli, aby mu žalovaný nemohl zabránit. Vozidlo ostatně řídil řidič vozidla s výslovným souhlasem žalovaného. To platí zejména za situace, kdy byl sám žalovaný natolik ovlivněn alkoholem, že by byl jen stěží schopen rozpoznat ovlivnění alkoholem u řidiče vozidla.

29. Soud tak uzavírá, že žalovaný neprokázal své tvrzení, že v okamžiku předání vozidla řidiči vozidla nevěděl a při náležité opatrnosti ani nemohl vědět, že řidič vozidla je pod vlivem alkoholu. Je výhradně povinností žalovaného prokázat (chce-li se zprostit odpovědnosti), že jednání řidiče ([celé jméno ]), které naplnilo důvody pro vznik postižního práva, bylo natolik neočekávané a nezávislé na jeho vůli, že jej nemohl ovlivnit a zasáhnout tak, aby k porušení základní povinnosti nedošlo.

30. Žalobkyně namítala, že otázka soudu při výslechu žalovaného, zda řidič vozidla výslovně sdělil, že nekonzumoval alkohol, je otázkou sugestivní. Soud námitku žalobkyně zamítl a otázku připustil, když soud se pouze ujišťoval o tvrzení žalovaného, které uvedl již dříve při svém výslechu. Není tak pravda, že by soud svou otázkou žalovanému podsouval odpověď na položenou otázku.

31. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu emailovou komunikací předloženou soudu dne [datum] pro nadbytečnost, když důkaz byl navržen k prokázání skutečnosti, že žalobkyně bezdůvodně odmítla jednat o smírném řešení věci. Soud v tomto směru konstatuje, že smír (navržený účastníkům soudem), kterým by došlo k postoupení pohledávky vůči řidiči vozidla mezi žalobkyní a žalovaným tak, aby mohlo dojít ke změně účastníků v exekuci vedené vůči řidiči vozidla, byl z pohledu žalobkyně značně nestandardní a její rezervovaný postoj vůči navrženému smíru lze v tomto směru chápat. Za těchto okolností nelze spravedlivě žalobkyni odepřít právo na náhradu nákladů řízení.

32. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

33. Dne [datum] v [údaj o čase] hodin řídil řidič vozidla Vozidlo obcí [ulice] [obec], a to ve směru jízdy od [místo] směrem k obci [místo] [ulice]. Při projíždění ostré levotočivé zatáčky nezvládl řidič vozidla řízení a vlivem nepřiměřené rychlosti vyjel s vozidlem vpravo mimo komunikaci, kde postupně narazil do kopy písku, náletových dřevin a poté narazil přední částí svého vozidla do kmene vzrostlého listnatého stromu, kde se vozidlo zastavilo. Při uvedené dopravní nehodě došlo k blíže nezjištěnému těžkému zranění, a to bezpečnostním pásem nepřipoutaného spolujezdce na předním sedadle, kterým byl žalovaný, dále blíže nezjištěnému těžkému zranění, taktéž bezpečnostním pásem nepřipoutané spolujezdkyně na zadním sedadle paní [celé jméno svědkyně] a dále blíže nespecifikovanému těžkému zranění, bezpečnostním pásem nepřipoutaného řidič vozidla. Hasičský záchranný sbor vyúčtoval náklady spojené se zásahem u nehody Vozidla částkou 16 800 Kč. Žalobkyně vyzvala řidiče vozidla k úhradě částky 16 800 Kč do 15 dní od doručení výzvy k úhradě. Výzva zaslaná řidiči vozidla byla uložena na poště dne [datum] a znovu pak dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 16 800 Kč do 15 dní od doručení výzvy k úhradě. Žalovaný si výzvu převzal dne [datum]. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR vyúčtovala náklady spojené s léčením poškozených v důsledku dopravní nehody Vozidla částkou 116 245 Kč. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřely dne [datum] smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem Vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 58 122,50 Kč do 7 dní od doručení výzvy k úhradě. Žalovaný si výzvu převzal dne [datum].

34. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 22. 9. 2016, o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen„ z. o. p. v.“) pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

35. Podle § 6 odst. 2 z. o. p. v. nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

36. Podle § 6 odst. 4 z. o. p. v. pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

37. Podle § 8 odst. 1 z. o. p. v. pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele.

38. Podle § 8 odst. 2 z. o. p. v. pojištěný je povinen pojistiteli bez zbytečného odkladu písemně sdělit, že a) bylo proti němu uplatněno právo na náhradu újmy a vyjádřit se k požadované náhradě a její výši, b) v souvislosti se škodnou událostí bylo zahájeno správní nebo trestní řízení, a neprodleně informovat pojistitele o jeho průběhu a výsledku a c) poškozeným bylo uplatněno právo na náhradu újmy u soudu nebo u jiného příslušného orgánu, pokud se o této skutečnosti dozví.

39. Podle § 10 odst. 1 písm. b) z. o. p. v. porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

40. Podle § 10 odst. 1 písm. e) z. o. p. v. bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1, 2 a 3 a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

41. Podle § 10 odst. 2 písm. e) z. o. p. v . řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

42. Podle § 10 odst. 2 písm. f) z. o. p. v. předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e).

43. Podle § 10 odst. 3 z. o. p. v. provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s pojištěným za pohledávku pojistitele na náhradu vyplacené částky proti pojištěnému podle odstavce 1 písm. b) neprokáže-li, že nemohl jednání pojištěného ovlivnit.

44. Podle § 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen„ z. s. p.“) je při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

45. Podle § 5 odst. 2 písm. b) z. s. p. nesmí řidič řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem.

46. Podle § 18 odst. 1 z. s. p. musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

47. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

48. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

49. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

50. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

51. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

52. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

53. Podle § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

54. Postižní právo pojistitele (§ 10 z. o. p. v.) podle judikatury Nejvyššího soudu není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví pouze § 10 z. o. p. v. a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. Použití ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu má význam pouze pro určení pojištěného, tedy toho, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010). Odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí věc po právní stránce posoudil tak, že se na povinnost žalovaného k úhradě regresního nároku aplikuje i ust. § 2927 o. z. Soud prvního stupně je tímto právním názorem odvolacího soudu vázán.

55. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá jako provozovatel Vozidla za škodu, kterou svým protiprávním jednáním způsobil řidič vozidla v souvislosti s dopravní nehodou ze dne [datum], podle ust. § 2927 odst. 1 o. z., neboť řidič vozidla porušil povinnosti účastníka silničního provozu, resp. řidiče, a to konkrétně přinejmenším povinnosti vyplývající z ustanovení § 4 písm. a) z. s. p., neboť se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednání neohrozil život, zdraví a majetek jiných osob ani svůj vlastní, § 5 odst. 2 písm. a) a b) z. s. p., neboť řídil Vozidlo pod vlivem alkoholu a § 18 odst. 1 z. s. p., neboť nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem Vozidla a stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace. Řidič vozidla ostatně porušil i obecnou prevenční povinnost danou ustanovením § 2900 o. z. Újma, kterou řidič vozidla způsobil, je v příčinné souvislosti s jeho (popsaným) protiprávním jednáním, neboť nebýt jeho jednání, tato škoda by nevznikla. Po subjektivní stránce je u řidiče vozidla třeba spatřovat zavinění nejméně ve formě vědomé nedbalosti, neboť si musel být vědom, že může způsobit škodu, pokud řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a zároveň nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace. Žalobkyně, která je pojišťovnou a u níž bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pak v souladu s ustanovením § 6 z. o. p. v . uhradila škodu, za kterou řidič vozidla odpovídá podle citovaných ustanovení o. z společně a nerozdílně se žalovaným odpovědným dle § 2927 o. z., § 10 odst. 1 písm. b) z. o. p. v . a § 10 odst. 3 z. o. p. v . Podle § 10 odst. 1 a 3 z. o. p. v . má žalobkyně, jako pojistitel, proti žalovanému a řidiči vozidla právo na náhradu toho, co za něj plnila, neboť prokázala, že řidič vozidla Vozidlo řídil pod vlivem alkoholu a nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem Vozidla a stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, tedy porušil základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích, přičemž toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. O povinnosti řidiče vozidla k úhradě regresního nároku již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náhradu za jím poskytnuté plnění, jakmile o to byl žalobkyní požádán, tedy nejpozději ve lhůtě mu k tomu určené (§ 1958 o. z.), jelikož tak ale neučinil, dostal se s plněním této peněžité povinnosti do prodlení (marným uplynutím lhůt, které mu žalobkyně určila v písemných výzvách) a žalobkyně tak je oprávněna požadovat vedle jistiny dluhu také úrok z prodlení ve výši dle nařízení (§ 1968 a 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ode dne následující po splatnosti).

56. Žalovaný rozporoval výši spoluzavinění poškozené na vzniku škody tím, že nebyla připoutána. Z ustálené rozhodovací praxe soudu plyne, že míra spoluzpůsobení si škody poškozeným spolujezdcem může dosáhnout až jedné poloviny, jestliže vědomě podstoupí jízdu s řidičem, o němž ví, že je pod vlivem alkoholu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007). Rozhodující příčinou vzniku škody ovšem stále zůstává nezodpovědné počínání řidiče vozidla, proto nepůjde o nadpoloviční rozsah ani v případě, kdy spolupřispění poškozeného bude značné, např. tehdy, jestliže kromě zásadního podcenění situace s ohledem na vědomost o ovlivnění schopností řidiče alkoholem či jinými návykovými látkami k tomu přistoupí další okolnosti, jako například jeho vědomost, že řidič vozidla nemá řidičské oprávnění nebo že hrozí nezvládnutí řízení za špatných povětrnostních podmínek (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4111/2011, v němž byla spoluúčast poškozeného vyjádřena poměrem 35 %, nebo rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, v němž byla míra spoluzavinění shledána právě ve výši jedné poloviny, nebo rozsudek ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013). Pokud žalobkyně uplatnila regresní nárok z titulu nákladů na léčení snížený o 50 % z důvodu nepřipoutání poškozené bezpečnostním pásem, tak takto uplatnění nárok nevybočuje z výše citované judikatury. Soud neshledal důvody pro určení spolupůsobení poškozené ve větším rozsahu než 50 %.

57. Soud tak uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 74 922,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 800 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58 122,50 Kč od [datum] do zaplacení společně a nerozdílně s řidičem vozidla odsouzeným ke splnění téže povinnosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209 (bod I. výroku).

58. Vzhledem k tomu, že splatnost částky 58 122,50 Kč nastala již 7 dní po doručení předžalobní výzvy žalovanému, tedy dne [datum] (§ 1958 odst. 2 a 1959 písm. e/ o. z.), soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 58 122,50 Kč od [datum] (data uvedeného v rozšíření žaloby) do [datum] (bod II. výroku).

59. Povinnost uhradit regresní nárok žalobkyně vůči žalovanému dovozovala z porušení povinností dle § 10 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 písm. e) z. o. p. v., konkrétně ze skutečnosti, že žalovaný neinformoval žalobkyni o probíhajícím trestním řízení, čímž ztížil řádného šetření pojistitele. Dále spatřovala porušení povinnosti žalovaným v tom, že umožnil řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu (řidičem vozidla). Podle § 10 odst. 3 z. o. p. v. provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s pojištěným za pohledávku pojistitele na náhradu vyplacené částky proti pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. b) z. o. p. v. neprokáže-li, že nemohl jednání pojištěného ovlivnit. Možnost ovlivnit jednání řidiče vozidla žalobkyně vykládala s odkazem na judikaturu takovým způsobem, že by se v podstatě jednalo o absolutní objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za chování řidiče. Odvolací soud právnímu názoru žalobkyně ve svém kasačním rozhodnutí názoru žalobkyně v podstatě přitakal (nejméně co do založení odpovědnosti žalovaného za předání Vozidla řidiči vozidla pod vlivem alkoholu). Právní názor vyslovený odvolacím soudem je pro soud prvního soudu závazný.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení vůči řidiči vozidla a žalovanému úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (části úroku z prodlení vůči řidiči vozidla), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 108,46 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 707 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 800 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 780 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 780 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 58 122,50 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (rozšíření žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 3 460 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (rozšíření žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 74 922,50 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] a z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 3 255,42 Kč za cestovné v částce 855,42 Kč (včetně daně z přidané hodnoty 202 Kč dne [datum] + 238 Kč dne [datum] + 258 Kč dne [datum] + 274 Kč dne [datum]) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 24 x 30 minut v částce 2 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 695,42 Kč ve výši 7 706,04 Kč. S ohledem na solidární odpovědnost řidiče vozidla a žalovaného (§ 10 odst. 3 z. o. p. v.) stanovil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 108,46 Kč společně a nerozdílně s řidičem vozidla odsouzeným ke splnění téže povinnosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209.

61. O náhradě nákladů řízení vzniklých po ukončení účasti řidiče vozidla v řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 871,70 Kč vůči žalovanému. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 3 747 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 922,50 Kč sestávající z částky 4 100 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada 1 779,09 Kč za cestovné v částce 579,09 Kč (jízdné bez daně z přidané hodnoty ve výši 10 %) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 979,09 Kč ve výši 3 145,61 Kč.

62. Soud nepřistoupil k aplikaci moderačního ustanovení § 150 o. s. ř., když se jedná o institut používaný zcela výjimečně. Důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení nebyla skutečnost, že žalobkyně případně disponuje vlastním právním oddělení. Z ustanovení § 150 o. s. ř. vyplývá, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Musí se přitom jednat o takové okolnosti, pro které by se jevilo uložení povinnosti neúspěšnému účastníkovi nahradit náklady řízení úspěšnému účastníkovi v řízení jako nespravedlivé. Soud při posouzení této otázky přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, a dále k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Při posouzení otázky účelovosti vynaložených nákladů musí mít vždy soud na zřeteli, aby nedošlo k porušení práva účastníka na rovný přístup k soudu, jak stanoví čl. 37 odstavec 3 Listiny základních práv a svobod. Podle shodného čl. 37 odst. 2 Listiny má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, tedy včetně státu a osob s právnickým vzděláním, jak bylo poukázáno například v usnesení Ústavního soudu sp. zn . ÚS 986/09. V tomto rozhodnutí Ústavní soud ČR akcentoval, že„ právní zastoupení je ponecháno na vůli účastníka bez ohledu na to, zda by byl schopen se jinak zastupovat sám. Důvody tohoto kroku nelze spatřovat jen v nedostatku příslušného právního vzdělání, ale například i ve vyšší míře objektivity zástupce, jeho konkrétní specializaci na daný problém a podobně“.

63. Dále Ústavní soud ČR dospěl v nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 k závěru, že„ I. Pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). II. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem“.

64. Soud v daném případě posoudil, zda je možno považovat náklady spojené se zastoupením advokátem v tomto řízení za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu a zda ze strany žalobkyně nedošlo ke zneužití práva. Soud je toho názoru, že žalobkyně se může nechat zastoupit advokátem, neboť se jedná o účastníka, jemuž je zapotřebí zachovat rovné postavení v řízení, a nelze na něm spravedlivě požadovat, aby se takového práva vzdal ani vzhledem ke specifičnosti tohoto řízení. Soud tedy konstatuje, že ze strany žalobkyně nedošlo ke zneužití práva na zastoupení. Náklady na zastoupení žalobkyně jsou tak účelně vynaložené při uplatňování práva.

65. Soud neshledal jako důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni ani skutečnost, že žalobkyně odmítla žalovaným nabídnutý smír. Soud v tomto směru opětovně konstatuje, že smír, kterým by došlo k postoupení pohledávky vůči řidiči vozidla mezi žalobkyní a žalovaným tak, aby mohlo dojít ke změně účastníků v exekuci vůči řidiči vozidla, byl z pohledu žalobkyně značně nestandardní a její rezervovaný postoj vůči navrženému smíru lze v tomto směru chápat. Za těchto okolností nelze spravedlivě žalobkyni odepřít právo na náhradu nákladů řízení.

66. O nákladech státu rozhodoval soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu představující svědečné ve výši 2 160 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná vůči žalovanému i řidiči vozidla uložil soud žalovanému zaplatit na nákladech řízení státu částku 1 080 Kč společně a nerozdílně (§ 10 odst. 3 z. o. p. v.) s řidičem vozidla odsouzeným ke splnění téže povinnosti rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209.

67. Ohledně zbytku neuhrazeného svědečného rozhodl soud s ohledem na ukončení účasti řidiče vozidla v řízení právní moci rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2019, č. j. 33 C 152/2017-209 tak, že uložil žalovanému zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů řízení v částce 1 080 Kč.