33 C 158/2014

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 1 000 Kč od 28. 4. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 535 Kč a úroku z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 1 000 Kč od 1. 2. 2014 do 27. 4. 2014, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 535 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost, jež mu vznikla poskytnutím půjčky ze strany právnická osoba s.r.o., IČO, když nevrátil půjčku ve výši 1 000 Kč a nezaplatil poplatek za zpracování žádosti o půjčku ve výši 250 Kč ani smluvní pokutu ve výši 3 285 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na právní předchůdkyni žalobkyně postoupena.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal (až na sdělení doručovací adresy pro řízení) po celou dobu řízení, jež bylo od 3. 4. 2017 do 18. 8. 2021 z důvodu zjištění úpadku žalovaného a prohlášení konkursu na jeho majetek přerušeno, zcela nečinný.

3. Soud nařídil jednání na den 23. 2. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný, coby fyzická osoba označená svým rodným číslem, jehož výdělečnou činností je podnikání a jehož čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, požádal právnická osoba s.r.o. o poskytnutí půjčky ve výši 1 000 Kč, žádost byla dne 8. 1. 2014 schválena a současně byl žalovaný upozorněn na případnou povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši až 3 285 Kč. Půjčka byla žalovanému téhož dne následně poskytnuta převodem na jeho bankovní účet. Dne 14. 4. 2014 se právnická osoba s.r.o. a žalobkyně dohodly, že se pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni, o čemž byl žalovaný oznámením ze dne 17. 4. 2014 informován a současně byl vyzván ke splnění dluhu do 27. 4. 2014, přičemž výzva byla za účelem doručení žalovanému předána k poštovní přepravě dne 17. 4. 2014. K tvrzení o vzniku závazku žalovaného zaplatit poplatek za zpracování žádosti o půjčku ve výši 250 Kč žalobkyně neoznačila žádné důkazy a neuvedla žádná tvrzení k případnému posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr. Jelikož se žalobkyně nedostavila na jednání, nemohla být soudem vyzvána k doplnění svých tvrzení a poučena o následcích nesplnění výzvy.

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 6. právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30. 11. 2016 (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. právnická osoba coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ posoudit před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet, když se nezabývala dostatečně poměry žalovaného a jeho schopností dluh včas a řádně splnit, a spokojila se s jeho nedoloženým sdělením o výdělečné činnosti a o výši čistého měsíčního příjmu, aniž by měla k dispozici jakékoli informace o jeho výdajích či nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, což bylo v případě poskytnutí půjčky v tak zcela bagatelní výši při deklarované výši příjmu žalovaného na místě. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost smlouvy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o zápůjčce je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná.

7. Žalobkyně, na niž pohledávka za žalovaným podle § 1879 a násl. o. z. přešla, má za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Její právní předchůdkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému dle provedeného důkazu poskytla peněžní prostředky v částce 1 000 Kč. Žalovaný do podání žaloby ani v rámci insolvenčního řízení na dluh z neplatné smlouvy nic nehradil. Podle § 2993 o. z. je tak povinen bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne 17. 4. 2014, který žalobkyně odeslala žalovanému téhož dne, výzva se má za doručenou podle § 573 o. z. třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 22. 4. 2014, a žalovaný tedy mohl dluh splnit do data uvedeného ve výzvě (27. 4. 2014). Od 28. 4. 2014 je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z příslušného vládního nařízení, resp. jako v této věci, ve výši nižší, když je soud vázán žalobním návrhem. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl.

8. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Právní předchůdkyni žalobkyně nevzniklo, a na žalobkyni nemohlo být převedeno, právo na zaplacení poplatku (které nadto ani neprokázala) ani smluvní pokuty, jež měly být součástí absolutně neplatné smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud proto žalobu v této části zamítl a dále ji zamítl v části příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení.

9. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla v řízení převážně neúspěšná. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., protože mu žádné ve zdejším řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.