33 C 176/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 50 573,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 029,01 Kč s úrokem z prodlení v částce 36,59 Kč, s úrokem v částce 2 521,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 794,48 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 029,01 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 37 001,34 Kč od [datum] do zaplacení a částky 3 487,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 397,15 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 105,50 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 6 397,15 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 765,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 765,47 Kč od [datum] do zaplacení a částku 4 291,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 291,65 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 677,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 573,41 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených úvěrů, které poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ 1. smlouva“) částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně zapůjčené prostředky v 60 týdenních splátkách po 1 052 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 7 234,53 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 37 001,34 Kč, výše nesplacených poplatků činí 1 797 Kč a výše nesplacených smluvních pokut činí 3 996,14 Kč. Dále je požadován kapitalizovaný úrok ve výši 2 521,64 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 36,59 Kč.

2. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o kontokorentu [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ 2. smlouva“) částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně vyčerpanou částku spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Výše nesplacené jistiny činí 6 397,15 Kč a výše smluvní pokuty činí 1 381,78 Kč.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba] na žalobkyni.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

6. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě 1. smlouvy dne [datum] částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 60 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 052 Kč (návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum], akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne [datum], produktové obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky ze dne [datum] a výpis z účtu [měsíc] [rok]).

7. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] na základě 2. smlouvy úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Vyčerpaný úvěrový rámec se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně, poplatkem za pojištění ve výši 1 % z vyčerpaného úvěrového rámce a dalšími poplatky dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně. Splatnost byla sjednána do 30 dní od výzvy právního předchůdce žalobkyně k zaplacení (návrh na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], akceptace návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ze dne [datum], rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne [datum], sazebník – účty pro občany – platný od [datum] a všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]).

8. Žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce dle 2. smlouvy částku 4 291,65 Kč ([výpisy z účtů] [anonymizována tři slova] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum]).

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o zaplacení úplaty ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovanou na žalobkyni.

10. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno a oznámení o postoupení pohledávky zasláno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podací arch ze dne [datum]).

11. Žalovaná byla opakovaně upozorňována žalobkyní na prodlení s úhradami u obou smluv (opakovaná výzva k úhradě dlužné částky půjčky [číslo] ze dne [datum], výzva k úhradě dlužné částky půjčky [číslo] ze dne [datum], opakovaná výzva k úhradě dlužné částky půjčky [číslo] ze dne [datum], poslední výzva – smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum], výzva k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentu a oznámení o převodu aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný technický účet banky ze dne [datum], oznámení o zesplatnění ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]).

12. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 63 105,08 Kč do [datum] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]).

13. Žalovaná uhradila na splátkách k 1. smlouvě částku 7 234,53 Kč (přehled čerpání ke smlouvě [číslo] na č. l. 29-34 spisu).

14. Právní předchůdce žalobkyně provedl dne [datum] lustraci v registru SOLUS s výsledkem bez negativních záznamů (výpis z registru SOLUS na č. l. 35 spisu).

15. Právní předchůdce žalobkyně vycházel před poskytnutím zápůjčky z 1. smlouvy z tvrzeného příjmu ve výši 22 000 Kč měsíčně a celkového splátkové zatížení zjištěného z registrů. Po odečtení výdajů určených právním předchůdcem žalobkyně zbývala na hrazení měsíčních splátek částka 1 564 Kč (kreditní report na č. l. 36-42 spisu a protokol o ověření úvěruschopnosti klienta na č. l. 43, 44 spisu).

16. Z listiny„ přehled čerpání ke smlouvě [číslo]“ na č. l. 51-56 spisu soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti, když nárok ze smlouvy [číslo] nebyl v tomto řízení uplatněn.

17. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

18. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě 1. smlouvy dne [datum] částku 40 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 60 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 052 Kč. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě 1. smlouvy dne [datum] úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Vyčerpaný úvěrový rámec se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 19,90 % ročně, poplatkem za pojištění ve výši 1 % z vyčerpaného úvěrového rámce a dalšími poplatky dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně. Splatnost byla sjednána do 30 dní od výzvy právního předchůdce žalobkyně k zaplacen. Žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce dle 2. smlouvy částku 4 291,65 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno a oznámení o postoupení pohledávky zasláno. Žalovaná byla opakovaně upozorňována žalobkyní na prodlení s úhradami u obou smluv. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 63 105,08 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila na splátkách k 1. smlouvě částku 7 234,53 Kč. Právní předchůdce žalobkyně provedl dne [datum] lustraci v registru SOLUS s výsledkem bez negativních záznamů. Právní předchůdce žalobkyně vycházel před poskytnutím zápůjčky z 1. smlouvy z tvrzeného příjmu ve výši [částka] měsíčně a celkového splátkové zatížení zjištěného z registrů. Po odečtení výdajů určených právním předchůdcem žalobkyně zbývala na hrazení měsíčních splátek částka 1 564 Kč.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

31. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěry Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39, 36 ICm 4129/2015 (KSOS 36 INS 10674) jsou tak již soudní praxí překonány.

32. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

33. Žalobkyně neprokázala provedení kontroly kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalované, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

34. Soud se s ohledem na rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie neztotožňuje se závěry Krajského soudu v Českých Budějovicím v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud uzavřel, že postačuje potvrzení žalované v samotné smlouvě o předložení listin dokládající příjmy a výdaje. Takové potvrzení je z pohledu soudu neprůkazné, když soud nemůže čerpat skutkové poznatky přímo z listin, které mají tvrzené skutečnosti dokládat. Soud si tak nemůže učinit celkový obraz o ekonomické situaci žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Z pohledu soudu uchování těchto listin nepředstavuje pro poskytovatele úvěru nepřiměřenou zátěž. Tím spíše nelze vycházet z matematického modelu, který může sloužit pouze jako verifikace tvrzení žadatele o úvěr a nemůže nahrazovat doložení tvrzených příjmů.

35. V daném případě žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

36. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 32 765,47 Kč (původní jistina z 1. smlouvy ve výši 40 000 Kč po uhrazení 7 234,53 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 765,47 Kč od [datum] do zaplacení a částku 4 291,65 Kč (jistina z 2. smlouvy) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 291,65 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 10 029,01 Kč s úrokem z prodlení v částce 36,59 Kč, s úrokem v částce 2 521,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 794,48 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 029,01 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 37 001,34 Kč od [datum] do zaplacení a částky 3 487,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 397,15 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 105,50 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 6 397,15 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě ([datum]), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalované nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.

37. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 38 916,58 Kč. Co do částky 31 573,91 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 677,39 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalované v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 024 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 573,41 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 190 Kč ve výši 2 559,90 Kč.

38. Soud předžalobní výzvu ze dne [datum] nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

39. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.