33 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 56 488 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 488 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 488 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 800 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16 688 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 688 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 688 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 4 630,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 488 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených zápůjček, které poskytla žalobkyně žalované. Žalobkyně žalované poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 15 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 24 494 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 494 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 361 Kč. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že bydlela ve vlastním bytě a nevlastnila automobil. Dále uvedla, že vlastní bankovní účet na své jméno, dosáhla středoškolského vzdělání, je vdaná nebo v registrovaném partnerství a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Žalovaná dále uvedla, že spotřebitelský úvěr žádá za účelem zakoupení dovolené. Ohledně svých příjmů uvedla, že pracuje na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, ., a to na pozici dělnice. Žalovaná dosahovala průměrného výdělku 22 114 Kč. Žalovaná dále uvedla, že čisté příjmy dalšího člena domácnosti činí 30 000 Kč (žalovaná byla vdaná/v registrovaném partnerství). Žalovaná dále uvedla, že na spotřebitelský úvěr od jiné společnosti hradí měsíčně 10 000 Kč. Své měsíční výdaje přesahující životní minimum (zahrnující energie, služby a stravu), odhadla žalovaná na 2 500 Kč. Tato částka odpovídala době, oblasti i životní situaci – žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela ve vlastním, tedy nehradila nájemné a své náklady sdílela s další osobou v domácnosti. Žalobkyně následně provedla náhled do registru NRKI/BRKI. Z náhledu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni podání žádosti o spotřebitelský úvěr měla celkem , hodnota, aktivních závazků. Jednalo se o osobní úvěr ze dne , datum, , který měl být splacen prostřednictvím jedné měsíční splátky, a spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , na který zbývalo uhradit na jistině částku 3 866 Kč. Žalovaná měla dále kontokorentní úvěr od bankovní společnosti s limitem 20 000 Kč, kde nebyly předepsané pravidelné splátky. Dále měla žalovaná revolvingový účet z roku 2008 s limitem 30 000 Kč a předepsanou splátkou 370 Kč a kreditní kartu splátkovou z roku 2007 s limitem 55 000 Kč.

2. Žalobkyně žalované poskytla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 25 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 47 318 Kč, tvořenou jistinou 25 000 Kč a souhrnným poplatkem 22 318 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 629 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, když neuhradila ani první splátku. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že bydlela ve vlastním bytě a nevlastnila automobil. Dále uvedla, že vlastní bankovní účet na své jméno, dosáhla středoškolského vzdělání, je vdaná nebo v registrovaném partnerství a nemá vyživovací povinnost k žádné osobě. Žalovaná dále uvedla, že spotřebitelský úvěr žádá za účelem vybavení domácnosti. Ohledně svých příjmů uvedla, že pracuje na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, ., a to na pozici laborantka. Výplatním dne byl 15. den v měsíci a žalovaná dosahovala průměrného výdělku 24 059 Kč. Žalovaná dále uvedla, že čisté příjmy dalšího člena domácnosti činí 40 000 Kč (žalovaná byla vdaná/v registrovaném partnerství). Co se týče měsíčních výdajů žalované, ta uvedla, že na spotřebitelský úvěr od jiné společnosti hradí měsíčně 5 500 Kč, žalovaná dále uvedla že na úvěr z předchozí smlouvy u žalobkyně hradí měsíčně částku 1 361 Kč. Své měsíční výdaje přesahující životní minimum (zahrnující energie, služby a stravu), odhadla žalovaná na 2 500 Kč. Tato částka odpovídala době, oblasti i životní situaci. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela ve vlastním, tedy nehradila nájemné a své náklady sdílela s další osobou v domácnosti. Žalobkyně následně provedla náhled do registru NRKI/BRKI. Z náhledu bylo zjištěno, že žalovaná ke dni podání žádosti o spotřebitelský úvěr měla celkem , hodnota, aktivních závazků. Jednalo se o osobní úvěr ze dne , datum, na částku ve výši 7 400 Kč, která měla být splacena formou jedné splátky, dále osobní úvěr z předchozí smlouvy u žalobkyně, osobní úvěr ze dne , datum, na částku ve výši 7 600 Kč, který měl být splacen prostřednictvím jedné měsíční splátky, a spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , na který zbývalo uhradit na jistině částku 3 866 Kč. Žalovaná měla dále kontokorentní úvěr od bankovní společnosti s limitem 20 000 Kč, kde nebyly předepsané pravidelné splátky. Dále měla žalovaná revolvingový účet z roku 2008 s limitem 30 000 Kč a předepsanou splátkou 370 Kč a kreditní kartu splátkovou z roku 2007 s limitem 55 000 Kč.

3. Žalobkyně spolu s žalovanou uzavřela dne , datum, Dohodu o snížení dlužné částky ze zápůjčky (dále jen „Dohoda“), kterou nahradili závazky z obou výše uvedených smluv. V dohodě se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkovou částku ve výši 69 398 Kč, a to prostřednictvím 48 měsíčních splátek, přičemž prvních 47 splátek bylo sjednáno ve výši 1 445 Kč a poslední 48. splátka byla sjednána ve výši 1 463 Kč. Jednotlivé splátky měly být uhrazeny vždy do 15. dne v měsíci, počínaje lednem 2023. Žalovaná následně uhradila dne , datum, částku ve výši 1 445 Kč a dne , datum, ve výši 1 445 Kč. Vzhledem ke skutečnosti že žalovaná neuhradila řádně a včas druhou, třetí a čtvrtou splátku, došlo v souladu s čl. III. Dohody dne , datum, k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná následně uhradila částku 10 000 Kč, a to dne , datum, . Žalované byla poté na jí uvedenou korespondenční adresu zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva, kterou si žalovaná dne , datum, převzala. S ohledem na skutečnost, že k zesplatnění celého dluhu, tj. částky 66 488 Kč, došlo dne , datum, , žalobkyně současně žádá zákonný úrok z prodlení, a sice: z částky 66 488 Kč od , datum, do , datum, a z částky 56 488 Kč od , datum, do zaplacení. Vedení umořovací tabulky odpovídá vyhlášce včetně její podoby. U odpisových plateb je evidentní, že se jednalo o odpisy, když jsou uváděny platby vč. haléřů a nemohlo být tak placeno v hotovosti. Pokud by žalovaná chtěla tvrdit, že k těmto úhradám došlo, mohla by jednoduše doložit výpis z účtu prokazující úhradu těchto částek. Žalobkyně nemůže prokázat, že se něco nestalo, tedy že žalovaná pohledávka nebyla uhrazena. Dále uvádí, že u smlouvy č. , hodnota, byla odpisovaná částka poměrně vysoká, což je dáno tím, že žalované byla odpuštěna smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Smlouva byla uzavřena v červenci 2021 a smluvní pokuta tak nabíhala do konce roku 2022. Žalobkyně uzavřela, že na základě obou smluv byla žalované poskytnuta celková částka ve výši 40 000 Kč. Žalovaná na základě obou smluv a Dohody uhradila celkovou částku ve výši 23 312 Kč. V případě, že by se soud neztotožnil s právním názorem žalobkyně a dotčené smlouvy shledal neplatnými, žalobkyně zdůrazňuje, že ze strany žalované nedošlo ani k uhrazení jistin a v částce 16 688 Kč by se tak jednalo o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně.

4. Žalovaná v obraně uvedla, že neuznává nárok žalobkyně, neboť se nezakládá na platném právním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Nároky žalobkyně jsou založeny na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně, jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatelka poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Tyto své povinnosti však žalobkyně před uzavřením smluv řádně nesplnila, když si řádně nezjistila dostatečné informace o příjmech a výdajích žalované, které by byly podloženy relevantními doklady. Jak již bylo uvedeno výše, pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené mu žalovanou, obzvlášť pokud jde o informace o příjmech a výdajích žalované. V této souvislosti odkazuje žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39. S ohledem na podobnost ustanovení týkajících se posuzovaní úvěruschopnosti v zákoně č. 145/2010 Sb. a v zákoně č. 257/2016 Sb. lze závěry Nejvyššího správního soudu vztáhnout i na obě smlouvy. Dle Nejvyššího správního soudu může s ohledem na konkrétní okolnosti případu být posouzení úvěruschopnosti spotřebitele učiněno na základě prohlášení spotřebitele, pouze pokud budou taková prohlášení podepřena relevantními doklady. Věřitel má povinnost aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, a nikoli se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná. Dle ust. § 78 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění této povinnosti mj. uchovává dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle ust. § 88 odst.

1. Pokud by tedy žalobkyně namítala, že úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně, nechť splnění této své povinnosti prokáže patřičnými záznamy. Žalovaná nadále odkazuje na nález ústavního soudu č. j. III. ÚS 4129/18-1, podle kterého je obecný soud povinen zkoumat schopnost úvěrovaného tento úvěr splatit, jinak se dopouští zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Žalovaná má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti jsou předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a dohoda neplatné, a to v důsledku porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Co se týče dohody, je v podstatě o dodatek k neplatným smlouvám, který je rovněž stižen neplatností. Z této skutečnosti vyplývá, že žalobkyně může požadovat po žalované pouze uhrazení poskytnutých částek, a nikoli uhrazení dalších poplatků a úroku.

5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 31 spisu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované téhož dne částku 15 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 24 494 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 494 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 361 Kč.

7. Žalovaná dne , datum, požádala o zařazení do pojistného programu (zařazení klienta do pojistného programu ze dne , datum, ).

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, ze dne , datum, a standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 34 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované téhož dne částku 25 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 47 318 Kč, tvořenou jistinou 25 000 Kč a souhrnným poplatkem 22 318 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 629 Kč.

9. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, (výzva k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, a dodejka ze dne , datum, ).

10. Žalovaná uhradila na splátkách ke smlouvě č. , hodnota, částku 10 422 Kč (tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, ).

11. Dne , datum, podepsali účastníci Dohodu, jejímž obsahem je prominutí části dluhu z obou výše uvedených smluv v celkové výši 5 420 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit částku 69 378 Kč, a to v 48 splátkách po 1 445 Kč. V případě prodlení se třemi po sobě jdoucími splátkami prominutí dluhu pozbývá platnosti (dohoda o snížení dlužné částky ze zápůjčky ze dne , datum, ).

12. Před uzavřením Dohody neuhradila žalovaná na splátkách ke smlouvě č. , hodnota, ničeho (tabulka umoření ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, ).

13. Po uzavřením Dohody uhradila žalovaná celkem částku 12 890 Kč (tabulka umoření ze dne , datum, na č. l. 43 spisu).

14. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v zákaznické kartě ze dne , datum, uvedla celkový měsíční příjem ve výši 52 114 Kč (z toho 22 114 Kč příjem žadatelky a 30 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 12 500 Kč (z toho splátky úvěrů 10 000 Kč).

15. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná v zákaznické kartě ze dne , datum, uvedla celkový měsíční příjem ve výši 64 059 Kč (z toho 24 059 Kč příjem žadatelky a 40 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 9 361 Kč (z toho splátky úvěrů 6 861 Kč).

16. Žalobkyně provedla lustraci žalované před poskytnutím úvěrů v registru NRKI/BRKI (výpis z registru NRKI/BRKI na č. l. 24-27 spisu).

17. Žalovaná před poskytnutím úvěru doložila žalobkyni výplatními páskami svůj příjem v březnu 2021 ve výši 20 480 Kč a v dubnu 2021 ve výši 23 778 Kč (výplatní pásky na č. l. 28 p. v. a 29 spisu).

18. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

19. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 15 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 24 494 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 494 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 361 Kč. Žalovaná dne , datum, požádala o zařazení do pojistného programu. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 25 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 47 318 Kč, tvořenou jistinou 25 000 Kč a souhrnným poplatkem 22 318 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 629 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, . Žalovaná uhradila na splátkách ke smlouvě č. , hodnota, částku 10 422 Kč. Dne , datum, podepsali účastníci Dohodu, jejímž obsahem je prominutí části dluhu z obou výše uvedených smluv v celkové výši 5 420 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit částku 69 378 Kč, a to v 48 splátkách po 1 445 Kč. V případě prodlení se třemi po sobě jdoucími splátkami prominutí dluhu pozbývá platnosti. Před uzavřením Dohody neuhradila žalovaná na splátkách ke smlouvě č. , hodnota, ničeho. Po uzavřením Dohody uhradila žalovaná celkem částku 12 890 Kč. Žalovaná v zákaznické kartě ze dne , datum, uvedla celkový měsíční příjem ve výši 52 114 Kč (z toho 22 114 Kč příjem žadatelky a 30 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 12 500 Kč (z toho splátky úvěrů 10 000 Kč). Žalovaná v zákaznické kartě ze dne , datum, uvedla celkový měsíční příjem ve výši 64 059 Kč (z toho 24 059 Kč příjem žadatelky a 40 000 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 9 361 Kč (z toho splátky úvěrů 6 861 Kč). Žalobkyně provedla lustraci žalované před poskytnutím úvěrů v registru NRKI/BRKI. Žalovaná před poskytnutím úvěru doložila žalobkyni výplatními páskami svůj příjem v březnu 2021 ve výši 20 480 Kč a v dubnu 2021 ve výši 23 778 Kč.

20. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“).

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně nedostatečně zkoumala výdaje žalované, které byly zjevně podhodnoceny, když žalovaná kromě splátek dalších úvěrů uvedla měsíční výdaje pouze ve výši 2 500 Kč. Navíc za situace, kdy úvěrové zatížení žalované setrvale rostlo, když ke dni žádosti o v pořadí druhý úvěr u žalobkyně měla žalovaná uzavřeno již 7 úvěrových smluv, byly dány důvodné pochybností o schopnosti žalované úvěry řádně splácet. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).

29. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

30. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

31. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

32. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

33. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

34. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 16 688 Kč (původní jistina z obou výše uvedených smluv ve výši 40 000 Kč po uhrazení 23 312 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 688 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 39 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 488 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 488 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 800 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16 688 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalované nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.

35. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 17 999,61 Kč. Co do částky 56 290,82 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 630,91 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 488 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 19. 12. 2024 a z částky 3 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 12. 2024 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 360 Kč ve výši 1 545,60 Kč.