33 C 202/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 68 448,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 68 448,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 548 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 69,54 % ročně z částky 29 462,64 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do výše úroku 165 974 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 448,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných efektivních úroků ve výši 130,11 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 763 Kč. V souladu se smlouvou byl dne [datum] žalovanému ze strany žalobce poskytnut revolvingový úvěr ve výši 46 680 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru a celkového počtu měsíčních splátek z původních 24 splátek o dalších 18 splátek. Výpůjční úroková sazba revolvingu činila 96,59 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného o délce 60 dní došlo k zesplatnění celého úvěru. V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 33 049,40 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za dlužné splátky, se kterými se byl žalovaný v prodlení více jak 30 dní. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 33 900,80 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 69,54 % ročně z částky 29 462,64 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do částky 165 974 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši z částky 33 548 Kč. Ohledně kontroly úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutým žalovaným. Dále nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a vycházela i z jiných zdrojů. Žalobkyně vycházela zejména z údajů získaných z databází NRKI a SOLUS. Žadatel vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze svého matematického modelu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

3. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum]).

4. Ve vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou (vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum]).

5. Žalovaný dne [datum] připojil svůj podpis na listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně připojila svůj podpis dne [datum] a žádost o úvěr schválila. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 763 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 138 312 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 130,11 % ročně. V případě splacení prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek bude žalovanému vyplacen za podmínky schválení ze strany žalobkyně revolvingu (navýšení úvěru) v částce 46 680 Kč. Celková dlužná částka je tak navýšena o 103 734 Kč a doba trvání úvěru prodloužena o 18 měsíců. Výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 96,59 % ročně (návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru k č. [anonymizováno] [číslo] na č. l. 23 spisu, splátkový kalendář ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum] a prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne [datum]).

6. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 60 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba] ze dne [datum]).

7. Dne [datum] byl žalovanému poskytnut automatický revolving a jeho poskytnutí bylo žalovanému oznámeno (oznámení o poskytnutí automatického revolvingu ze dne [datum], příloha [číslo] ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], dodejka ze dne [datum] a výzva k zaplacení ze dne [datum]).

8. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca [částka] čistého (potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne [datum] na č. l. 14 a 15 spisu a potvrzení o uzavření a trvání pracovního poměru na dobu neurčitou ze dne [datum] na č. l. 14 p. v.).

9. U žalovaného nebyly ke dni [datum] evidovány v registru SOLUS nesplacené závazky (výpis záznamu z registru SOLUS ze dne [datum]).

10. Žalovaný vyčerpal dne [datum] částku 65 000 Kč a dne [datum] částku 46 680 Kč (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 11).

11. Žalovaný uhradil celkem částku 207 468 Kč (karta klienta ze dne [datum]).

12. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti obdržel CBS skóre 480 bodů (ověření v registru NRKI ze dne [datum]).

13. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši [částka] měsíčně a výdaje ve výši [částka] (hodnocení klienta ze dne [datum]).

14. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 33 049,40 Kč s příslušenstvím s upozorněním na možnost podání žaloby (předžalobní výzva ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]).

15. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

16. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Ve vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou. Žalovaný dne [datum] připojil svůj podpis na listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně připojila svůj podpis dne [datum] a žádost o úvěr schválila. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 763 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 138 312 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 130,11 % ročně. V případě splacení prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek bude žalovanému vyplacen za podmínky schválení ze strany žalobkyně revolvingu (navýšení úvěru) v částce 46 680 Kč. Celková dlužná částka je tak navýšena o 103 734 Kč a doba trvání úvěru prodloužena o 18 měsíců. Výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 96,59 % ročně. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 60 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Dne [datum] byl žalovanému poskytnut automatický revolving a jeho poskytnutí bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca [částka] čistého. U žalovaného nebyly ke dni [datum] evidovány v registru SOLUS nesplacené závazky. Žalovaný vyčerpal dne [datum] částku 65 000 Kč a dne [datum] částku 46 680 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 207 468 Kč. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti obdržel CBS skóre 480 bodů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši [částka] měsíčně a výdaje ve výši [částka]. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 33 049,40 Kč s příslušenstvím s upozorněním na možnost podání žaloby.

17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“).

18. Podle § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

19. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Podle § 1814 písm. h) o. z. se zvláště zakazují ujednání, která odkládají určení ceny až na dobu plnění.

24. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

27. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Ohledně smluvního úroku ve výši 130,11 % ročně (respektive 96,59 % ročně) soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, kde zájem na ochraně spotřebitele vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Částka odpovídající úroku ve výši 130,11 % ročně (respektive 96,59 % ročně), jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní.

29. Soud nemohl využít moderačního ustanovení (§ 577 o. z.), neboť ve spotřebitelských vztazích přistoupit k moderaci nelze, když mezi zakázaná smluvní ujednání patří též určení ceny až na dobu plnění (§ 1814 písm. h/ o. z.). Opačný postup, tedy moderace nemravně vysokého úroku by bylo soudem posvěcené obcházení zákona. V souladu se smyslem a účelem norem chránící slabší stranu nemůže být takový výklad, který by umožnil poskytovateli úvěru smluvně požadovat nemravný úrok s tím, že v nejhorším případě nastoupí moderace a obdrží alespoň obvyklý úrok.

30. Po právní stránce soud smlouvu mezi účastníky neposoudil jako smlouvu o úvěru, když podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je úplatnost (§ 2395 o. z.) a ujednání o výši úroků bylo shledáno neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto posoudil smlouvu mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce (§ 575 a § 2390 o. z.)

31. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 o. z. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (součásti nové jistiny jsou splatné úroky). Účastníci ve smlouvě sjednali základ pro výpočet smluvní pokuty nikoliv pouze z jistiny, ale též z příslušenství a celková roční výše smluvní pokuty převyšuje spolu s úroky z prodlení 100 % dlužné jistiny. Za těchto okolností je smluvní pokuta svou výší zcela zjevně nepřiměřená a zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. K ujednání o nepřiměřené smluvní pokutě soud proto nepřihlížel (§ 1813 a 1815 o. z.).

32. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 12. 2002 sp. zn. 21 Cdo 486/2002, uveřejněné pod č. 53 v spise Soudní judikatura, roč. 2003) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., respektive § 1 odst. 2 o. z. (o tom, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (respektive § 1 odst. 2 o. z.) nebo § 39 obč. zák. (respektive § 580 odst. 1 o. z.), je vždy třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.

33. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit v každém případě individuálně s ohledem na všechny zvláštnosti daného případu; závěry o přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty lze proto jen velmi obtížně zobecnit a předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované, věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1385/2004 ze dne 23. října 2006).

34. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/ (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudní dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2012, [anonymizována čtyři slova], C -618/10, bod 40, a ze dne 21. 2. 2013, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], C -472/11, bod 20).

35. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Evropský soudní dvůr (dále jen„ ESD“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky ESD ve věcech [anonymizována čtyři slova], bod 41, a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], bod 21).

36. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky ESD ve věcech [anonymizována čtyři slova], bod 42, a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], bod 22).

37. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu (viz rozsudky ESD ve věcech [anonymizována čtyři slova], bod 43, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], bod 23).

38. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudky ESD ve věcech [anonymizována čtyři slova], bod 46, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], bod 26).

39. ESD kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek ESD ze dne 6. 10. 2009, [anonymizována dvě slova], C -40/08, Sb. rozh. s . I -9579, bod 52, a usnesení ze dne 16. 11. 2010, [anonymizováno], C -76/10, Sb. rozh. p I -11557, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6.

40. ESD uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky [anonymizována čtyři slova], bod 63, a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne 4. 6. 2009, [anonymizována dvě slova], C -243/08, Sb. rozh. s . I -4713, bod 35).

41. Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], body 28 a 36).

42. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek ESD ze dne 26. 4. 2012, [anonymizováno], C -472/10, bod 26).

43. ESD ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná (výše uvedený rozsudek [anonymizována čtyři slova], bod 65).

44. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní (výše uvedený rozsudek [anonymizována čtyři slova], body 66 až 69).

45. Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit smluvní pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o smluvní pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek ESD ze dne 30. 5. 2013, [příjmení], C -488/11, bod 59 a 60).

46. Žalovaný obdržel od žalobkyně celkem částku 111 680 Kč a uhradil částku 207 468 Kč. S ohledem na neúčinnost ujednání o smluvní pokutě a neplatnost ujednání o smluvním úroku žalovaný celou zápůjčku již splatil. Soud proto žalobu zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly.