33 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 010 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 599,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 192 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 152 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 040 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 040 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 050 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky ve výši 28 % z jistiny splatit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 8 760 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplnila. Ohledně kontroly úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Zaměstnání žalovaného bylo doloženo dohodou o pracovní činnosti a výplatními páskami. Celkové příjmy žalovaného dosáhly částky [částka]. Výdaje žalovaného pak dosáhly částky [částka]. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170, ve kterém soud připustil možnost nahradit zkoumání výdajů ekonomickým modelem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru o úvěru [číslo] ze dne [datum] a předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že obsahem smlouvy podepsané účastníky je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku a poplatků v celkové výši 8 760 Kč pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 560 Kč splatných vždy do 23. dne v měsíci s tím, že první splátka bude splatná dne [datum].

4. Z výňatku z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum], notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum], oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum], dodatku [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla převedena na žalobkyni.

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného činil [částka]. Celkové náklady domácnosti žalovaného činily [částka].

6. Z finanční analýzy ze dne [datum] a credit scoringu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný u právního předchůdce žalobkyně splňoval dle jeho interní analýzy podmínky pro poskytnutí úvěru s maximální měsíční splátkou ve výši 3 635 Kč.

7. Z dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba], s. r. o.

8. Z výplatní pásky na č. l. 29 spisu soud zjistil, že z příjmu žalovaného ve výši cca [částka] měsíčně byly v posledním čtvrtletí roku [rok] prováděny exekuční srážky.

9. Z potvrzení o ubytování ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl od [datum] přechodně ubytován na ubytovně.

10. Ze statistiky rodinných účtů za rok [rok] soud zjistil, že průměrné výdaje domácnosti na jednu osobu činily v roce 2017 částku 178 280 Kč ročně. Z toho částka 6 586 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 17 731 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 151 Kč výdaje na restaurace a ubytování.

11. Z přehledu úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 7 960 Kč.

12. Z podacího lístku ze dne [datum] a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného, aby neprodleně uhradil dlužnou částku v celkové výši 23 109,27 Kč do [datum].

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

14. Obsahem smlouvy podepsané účastníky je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku a poplatků v celkové výši 8 760 Kč pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 560 Kč splatných vždy do 23. dne v měsíci s tím, že první splátka bude splatná dne [datum]. Žalovaná pohledávka byla převedena na žalobkyni. Měsíční příjem žalovaného činil [částka]. Celkové náklady domácnosti žalovaného činily [částka]. Žalovaný u právního předchůdce žalobkyně splňoval dle jeho interní analýzy podmínky pro poskytnutí úvěru s maximální měsíční splátkou ve výši 3 635 Kč. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. Z příjmu žalovaného ve výši cca [částka] měsíčně byly v posledním čtvrtletí roku [rok] prováděny exekuční srážky. Žalovaný byl od [datum] přechodně ubytován na ubytovně. Průměrné výdaje domácnosti na jednu osobu činily v roce 2017 částku 178 280 Kč ročně. Z toho částka 6 586 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 17 731 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 151 Kč výdaje na restaurace a ubytování. Žalovaný uhradil částku 7 960 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby neprodleně uhradil dlužnou částku v celkové výši 23 109,27 Kč do [datum].

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Žalobkyně nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Výdaje žalovaného byly podhodnoceny (6 560 Kč oproti průměrné výši po odečtení zbytných výdajů za alkohol, tabák, rekreaci, kulturu, restaurace a ubytování ve výši 11 901 Kč). Právní předchůdce žalobkyně rovněž při zkoumání nezohlednil, že z příjmu žalovaného byly prováděny exekuční srážky. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).

26. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

27. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

28. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěry Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39, 36 ICm 4129/2015 (KSOS 36 INS 10674) jsou tak již soudní praxí překonány.

29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

30. Žalobkyně neprovedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

31. Obohacený (žalovaný) je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 4 040 Kč (jistina ve výši 12 000 Kč po zohlednění úhrad ve výši 7 960 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 040 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 16 010 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 599,59 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 192 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 152 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 10,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 040 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě ([datum]), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného nastalo dne následujícím po dni splatnosti, tedy dne [datum].

32. Žalobkyni byla přiznána částka 4 377,20 Kč s příslušenstvím. Co do částky 21 196,26 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly.