33 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 396 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 865 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 531 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 396 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny (677 Kč) a plynu (1 804 Kč) v odběrném místě na adrese: [adresa žalované]. Žalobkyně dále požadovala přiznání práva na zaplacení 12 100 Kč na deaktivačním poplatku a 1 815 Kč na poplatku za odpojení. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, jejíž součástí byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované elektřinu a plyn na výše uvedeném odběrné místo a žalovaná se zavázala za odběr energií zaplatit kupní cenu dle platného ceníku energií a související služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 2 let. V případě nedodržení délky trvání smlouvy se žalovaná zavázala uhradit smluvní poplatek ve výši 6 050 Kč, a to za každou z dodávaných energií (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne [datum], předávací protokol ze dne [datum], podklady pro přepis v rámci společnosti [číslo] ze dne [datum], plná moc ze dne [datum], čestné prohlášení ze dne [datum], ceník elektřiny [rok], ceník plynu [rok] a všeobecné obchodní podmínky ze dne [datum]).

5. Měsíční záloha na cenu elektřiny byla stanovena na částku 700 Kč Měsíční záloha na cenu plynu byla stanovena na částku 290 Kč (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne [datum]).

6. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované deaktivační poplatek za ukončení dodávek obou energií v celkové výši 12 100 Kč se splatností do [datum] (faktura [číslo] ze dne [datum]).

7. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované poplatek za odpojení a připojení dodávek energie v celkové výši 1 815 Kč se splatností do [datum] (faktura [číslo] ze dne [datum]).

8. Žalovaná byla vyzvána právním předchůdcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 677 Kč za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum] (faktura [číslo] ze dne [datum]).

9. Žalovaná byla vyzvána právním předchůdcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 1 804 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum] (faktura [číslo] ze dne [datum]).

10. Právní předchůdce žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou dodávek energií odstoupil dne [datum] od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne [datum] (ukončení smlouvy ze dne [datum]).

11. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], příloha smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] seznam pohledávek a podací lístek ze dne [datum]).

12. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu na částku 23 225 Kč (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum]).

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

14. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, jejíž součástí byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované elektřinu a plyn na výše uvedeném odběrné místo a žalovaná se zavázala za odběr energií zaplatit kupní cenu dle platného ceníku energií a související služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 2 let. V případě nedodržení délky trvání smlouvy se žalovaná zavázala uhradit smluvní poplatek ve výši 6 050 Kč, a to za každou z dodávaných energií. Měsíční záloha na cenu elektřiny byla stanovena na částku 700 Kč Měsíční záloha na cenu plynu byla stanovena na částku 290 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované deaktivační poplatek za ukončení dodávek obou energií v celkové výši 12 100 Kč se splatností do [datum]. Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované poplatek za odpojení a připojení dodávek energie v celkové výši 1 815 Kč se splatností do [datum]. Žalovaná byla vyzvána právním předchůdcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 677 Kč za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. Žalovaná byla vyzvána právním předchůdcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky 1 804 Kč za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. Právní předchůdce žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou dodávek energií odstoupil dne [datum] od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne [datum]. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu na částku 23 225 Kč.

15. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

16. Podle ust. § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

17. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.

18. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

19. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 1992 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila.

23. Podle § 1753 občanského zákoníku ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

24. Podle § 1879 občanské zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky energií, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 občanského zákoníku). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a plyn právo požadovat po žalované úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Žalobkyně však požadovala přiznání úroku z prodlení teprve ode dne [datum]. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost odebírat elektřinu po dobu trvání výše zmíněné smlouvy, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované smluvní pokutu odstupné (§ 1992 občanského zákoníku) za předčasné ukončení smlouvy ve výši ve výši 6 050 Kč.

26. Soud posuzoval nárok kvalifikovaný žalobkyní jako smluvní pokuta za předčasný zánik smluv, respektive porušení povinnosti po stanovenou dobu odebírat energie dle smluv (respektive jako poplatek za odpojení a opětovné připojení) jako odstupné. Soud si je vědom judikatury, která dospěla k závěru, že výkon práva odstoupit od smlouvy nebo vypovědět smlouvu nemůže založit nárok na zaplacení smluvní pokuty (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004 a nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99). Soud se však domnívá, že tato praxe je v důsledku přijetí občanského zákoníku překonána. Je třeba sice souhlasit s tím, že smluvní pokuta sankcionuje vždy porušení povinnosti, a nemůže být proto navázána na výkon práva (typicky právo odstoupit od smlouvy, vypovědět smlouvu apod.); pokud ale vůle stran zjevně směřovala k tomu, aby byla do smlouvy zavedena možnost závazek„ úplatně zrušit zaplacením určité částky“, tedy ze smlouvy se vyplatit, jedná se dle obsahu o sjednání odstupného (§ 1992 občanského zákoníku). Odstupné je v tomto ohledu třeba chápat jednoduše jako zpoplatněné odstoupení (shodně též ŠILHÁN, Josef. § 1992 (Odstupné). In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1158 ISBN 978-80-7400 -535-0).

27. Nárok žalobkyně na zaplacení odstupného však přesto částečně není důvodný, když odstupné bylo sjednáno v nepřiměřené výši (odstupné za předčasné ukončení dodávky plynu ve výši 6 050 Kč), respektive nebylo sjednáno transparentně v jádru smlouvy (poplatek za odpojení a opětovné připojení dodávek elektřiny).

28. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/ (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. června 2012, Banco Español de Crédito, C -618/10, bod 40, a ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 20).

29. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21).

30. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22).

31. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 43, Banif Plus Bank, bod 23).

32. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 46, Banif Plus Bank, bod 26).

33. SDEU kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek SDEU ze dne 6. října 2009, Asturcom Telecomunicaciones, C -40/08, Sb. rozh. s . I -9579, bod 52, a usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Pohotovost’, C -76/10, Sb. rozh. p I -11557, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6.

34. SDEU uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Español de Crédito, bod 63, a Banif Plus Bank, bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne 4. června 2009, Pannon GSM, C -243/08, Sb. rozh. s . I -4713, bod 35).

35. Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek Banif Plus Bank, body 28 a 36).

36. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek SDEU ze dne 26. dubna 2012, Invitel, C -472/10, bod 26).

37. SDEU ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, bod 65).

38. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, body 66 až 69).

39. Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek SDEU ze dne 30. května 2013, Brusse, C -488/11, bod 59 a 60).

40. V případě dodávky plynu bylo sjednáno rovněž odstupné ve výši 6 050 Kč při předpokládaných nákladech na spotřebu plynu ve výši 290 Kč měsíčně, respektive 6 960 Kč za celou dobu trvání smlouvy (tedy ve výši cca 87 % přepokládaných nákladů při řádném průběhu smlouvy), a to bez protiplnění ze strany žalobkyně. Přitom obvyklá výše odstupného se pohybuje kolem 20 % sjednaného plnění (srovnej § 63 odst. 1 písm. p/ zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění účinném do 31. 3. 2020). Za těchto okolností je odstupné svou výší zcela zjevně nepřiměřené a zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. K ujednání o odstupném se proto nepřihlíží (§ 1813 a 1815 občanského zákoníku).

41. Pro případ porušení povinnosti žalované hradit dodávky elektřiny byla ve smluvních podmínkách a sazebníku stanoveno odstupné dle § 1992 občanského zákoníku (v sazebníku označeno jako poplatek za odpojení a opětovné připojení). Soud ujednání o odstupném shledal neúčinným dle ust. § 1753 občanského zákoníku, neboť ustanovení obchodních podmínek upravující odstupné nemohla žalovaná rozumně očekávat a nepřijala je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11).

42. Vzhledem k tomu, že ujednání o odstupném bylo shledáno neúčinným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do částky 7 865 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 865 Kč od [datum] do zaplacení (bod I. výroku).

43. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ve zbývající části (co do ceny za odebrané energie a odstupné za předčasné ukončené dodávky elektřiny) tak žaloba byla shledána důvodnou. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 8 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 531 Kč od [datum] do zaplacení žalobě vyhověl (bod II. výroku).

44. Žalobkyni byla přiznána částka 7 865 Kč s příslušenstvím. Co do částky 8 531 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že s ohledem na nepatrný rozdíl úspěchu obou účastníků nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.