33 C 229/2024
č. j. 33 C 229/2024-19
V PLATNOSTIOkresní soud v Ústí nad Labem zrušil vyživovací povinnost otce vůči zletilé dceři, protože žalobkyně je již výdělečně činná a soběstačná. Soud se opřel o § 911 a § 913 odst. 1 občanského zákoníku, podle nichž se vyživovací povinnost ukončuje, pokud dítě získá schopnost se sama živit. Rozsudek byl vydán bez nařízení jednání, protože účastníci souhlasili s rozhodnutím na základě listinných důkazů. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Plný text
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti pro zletilou
I. Vyživovací povinnost stanovená žalovanému rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka k žalobkyni se s účinností od datum ruší. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na zrušení vyživovací povinnosti) podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému jako otci zrušena vyživovací povinnost uložená mu rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka vůči žalobkyni jako jeho dceři. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se vyučila s maturitou a stala se výdělečně činnou a soběstačnou.
2. Žalovaný se k návrhu na zrušení vyživovací povinnosti nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně od datum nastoupila do zaměstnání.
5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z“) platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
6. Podle § 911 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
7. Podle § 913 odst. 1 o. z. platí, že pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
8. Podle § 923 o. z. platí, že změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.
9. Návrh žalobkyně byl s ohledem na výše uvedené shledán důvodným a soud návrhu vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, když shledal, že žalobkyně je již zletilá a je schopna se sama živit. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni, stanovenou výše uvedeným rozsudkem soudu, tak soud zrušil s účinností od datum, tím tedy došlo ke změně výše uvedeného rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšný žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.