33 C 234/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících přísedící ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 756,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 756,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 46 756,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 46 756,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] vykonával práci na pozici řidič pro společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalovaný při výkonu práce porušil své pracovní povinnosti tím, že dne [datum] při pracovní cestě na trase [země] – [země] porušil dopravní předpisy, za což mu byla [anonymizováno] policejním orgánem uložena pokuta ve výši 1 830 EUR, dle kurzu 25,55/€ v částce 46 756,50 Kč. Uloženou pokutu byl nucen uhradit za žalovaného zaměstnavatel. Jednáním žalovaného tak vznikla zaměstnavateli škoda ve výši 46 756,50 Kč. Žalovaný dne [datum] svůj dluh ve výši 46 756,50 Kč z titulu náhrady škody vůči právnímu předchůdci žalobkyně písemně co do důvodu a výše uznal. Dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje [měsíc] [rok]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný uvedl, že si je svého dluhu vědom. Pohledávku neuhradil pouze z důvodu, že si byl nezaměstnaný. V současnosti již práci má a je ochoten dluh splatit.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaný pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u právního předchůdce žalobkyně na pozici řidič. Žalovaný byl dne [datum] ve [země] zastaven policejním orgánem a byla mu jako řidiči uložena pokuta ve výši ve výši 1 830 EUR, která byla dne [datum] uhrazena právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný dne [datum] svůj dluh ve výši 46 756,50 Kč z titulu náhrady škody vůči právnímu předchůdci žalobkyně písemně co do důvodu a výše uznal. Dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje [měsíc] [rok] (dohoda o uznání dluhu ze dne [datum]).

6. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, plná moc ze dne [datum] a smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 756,50 Kč do dne [datum] (přípis ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]).

8. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Žalovaný pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u právního předchůdce žalobkyně na pozici řidič. Žalovaný byl dne [datum] ve [země] zastaven policejním orgánem a byla mu jako řidiči uložena pokuta ve výši ve výši 1 830 EUR, která byla dne [datum] uhrazena právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný dne [datum] svůj dluh ve výši 46 756,50 Kč z titulu náhrady škody vůči právnímu předchůdci žalobkyně písemně co do důvodu a výše uznal. Dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje [měsíc] [rok]. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 756,50 Kč do dne [datum].

10. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

11. Podle § 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ z. p.“) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.

12. Podle § 2 odst. 1 z. p. závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

13. Podle § 250 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

14. Podle § 346d odst. 4 z. p. pohledávku ze základního pracovněprávního vztahu, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, není možné postoupit na jiného. Pracovní smlouvu ani dohodu o práci konané mimo pracovní poměr není možné postoupit.

15. Podle § 346e z. p. odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d, nepřihlíží se k tomu.

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Pracovněprávní vztahy jsou právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (§ 1 písm. a) z. p.). Za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost (srovnej § 2 odst. 1 z. p.).

19. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například stanovisko občanskoprávního kolegia býv. Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 1970, sp. zn. Cpj 87, které bylo uveřejněno pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1971 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2935/2011) je v mezích plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kritéria přitom nemají stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tj. vztah k činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. Ve své podstatě jde o posouzení, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, zaměstnanec sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů. Pro závěr, zda odpovědnost za škodu má povahu pracovněprávního nebo občanskoprávního nároku, není samo o sobě významné, zda zaměstnanec porušil povinnosti uložené mu zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy. Porušení povinnosti (zaviněným jednáním) ze strany škůdce je předpokladem jak pro vznik odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku, tak i pro odpovědnost zaměstnance za škodu podle ustanovení § 250 z. p. Významným v tomto směru není, který právní předpis ukládá škůdci povinnost, jejímž porušením vznikla škoda, ale jen to, zda činnost, kterou byla zaměstnancem způsobena škoda jeho zaměstnavateli, postrádá či nepostrádá místní, časový a zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů škůdce.

20. Právní vztah založený tím, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci peněžní částku k zaplacení pokuty, která byla zaměstnanci uložena příslušným orgánem za přestupek, není vztahem pracovněprávním, a to ani v případě, že se zaměstnanec přestupku dopustil při plnění svých pracovních úkolů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 385/2014). V dané věci se však tyto právní závěry neuplatní s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud vycházel z jiných skutkových okolností. V dané věci je nárok žalobkyně uplatněn z titulu náhrady škody, nikoliv z titulu půjčky či bezdůvodného obohacení. Škoda vznikla právnímu předchůdci žalobkyně tím, že žalovaný při výkonu práce (při řízení vozidla) porušil dopravní předpisy, právní předchůdce žalobkyně tak musel uhradit vyměřenou pokutu. Zaměstnanec při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů. V dané věci se tak jedná o vztah pracovněprávní.

21. Soud se dále zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek je důvodem pro zamítnutí žaloby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005).

22. Žalobkyně dovozovala svou aktivní věcnou legitimaci ze skutečnosti, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.). Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem postoupení pohledávky byla pohledávka z titulu náhrady škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli, jedná se o vztah pracovněprávní. Postoupení pohledávky ze základního pracovněprávního vztahu, tedy vzniklé z pracovního poměru nelze postoupit a k postoupení pohledávky se tak nepřihlíží (§ 346d odst. 4 a § 346e z. p.). Není tak dána aktivní věcná legitimace žalobkyně. Soud proto žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (příprava na jednání a účast na jednání dne [datum] a [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.