33 C 27/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 823 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 660 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 163 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 163 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 170,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 823 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě v ulici [ulice a číslo], [obec] (dále jen„ Byt“). Smlouva byla uzavřena na dobu tří měsíců s účinností od [datum]. Dodatkem byl nájemní vztah prodloužen. Byt byl žalobkyni předán dne [datum] s tím, že od [datum] do [datum] byl Byt žalovaným užíván bez právního důvodu. Žalovaný dluží na bezdůvodném obohacení za měsíc [měsíc] [rok] částku 3 125 Kč. Od [datum] do [datum] na spotřebovaných službách žalovaný neuhradil částku 660 Kč. Dále žalovaný žalobkyni neuhradil částku 38 Kč za správu vodoměrů za [měsíc] [rok]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

3. Právní předchůdce žalobkyně se jakožto vlastník bytového domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec] zavázal přenechat žalovanému Byt a žalovaný se zavázal hradit nájemné a služby spojené s nájmem bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou na tři měsíce počínaje dnem [datum] Měsíční výše nájemného za nájem Bytu činila 3 735 Kč. Poplatek za správu vodoměrů činil 38 Kč. Doba trvání nájemního vztahu byla dodatkem smlouvy prodloužena až do [datum]. Žalovaný odevzdal Byt žalobkyni dne [datum] s tím, že od [datum] do [datum] byl byt žalovaným užíván bez právního důvodu. Žalovaný ujednané nájemné za měsíc [měsíc] [rok] ve výši 3 125 Kč nezaplatil. Žalovaný dále neuhradil poplatek za správu vodoměrů za měsíc [měsíc] [rok] ve výši 38 Kč. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala za období od [datum] do [datum] nedoplatek na službách spojených s nájmem bytu ve výši 660 Kč. Ohledně nákladů na vodu a vytápění žalobkyně pouze odkázala na externí vyúčtování a neuvedla konkrétní výši spotřeby ani výši nákladů za spotřebovanou jednotku. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.

4. Soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užívání bytu nebo s ním souvisejí, nyní upravuje § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období (dále jen„ z. v. s.“), který stanoví, že vyúčtováním se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 z. v. s. jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které mu musí být doručeno (§ 7 odst. 1 z. v. s.), příjemci služeb určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

5. Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09).

6. Právní předchůdce žalobkyně (pronajímatel) se žalovaným (nájemcem) uzavřeli smlouvu o nájmu bytu (§ 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému přenechal do dočasného užívání Byt a žalovaný se oproti tomu zavázal právnímu předchůdci žalobkyně platit dohodnuté nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217 o. z.). Žalovaný nesplnil svou povinnost odevzdat Byt (§ 2292 o. z.) ke dni skončení nájmu ([datum]). Žalobkyně má proto právo požadovat náhradu ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.). Žalovaný zároveň spotřebovával služby spojené s nájmem bytu i po ukončení nájemní smlouvy. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni (ochuzené) vydat (§ 2991 o. z.), což však v žalobkyní stanovené lhůtě neučinil. Žalovaný rovněž nehradil žalobkyni ujednané nájemné a poplatek za správu vodoměrů řádně a včas. Tímto se ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. Ohledně nároků na poplatky za služby spojené s nájmem bytu za období od [datum] do [datum] ve výši 660 Kč soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo žalovanému doručeno řádné vyúčtování poplatků za služby spojené s nájem bytu (§ 2 písm. f/ a § 7 odst. 1 z. v. s.). Vyúčtování předložená soudu neobsahují náležitosti dle § 7 odst. 2 z. v. s., když ohledně nákladů na vodu a vytápění žalobkyně pouze odkázala na externí vyúčtování a neuvedla konkrétní výši spotřeby ani výši nákladů za spotřebovanou jednotku. Externí vyúčtování soudu předložena nebyla. Žalobkyně tak neprokázala, že nastala splatnost pohledávek z titulu vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu.

8. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav § 118a (Poučovací povinnost při jednání). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831 - 832).

9. Soud proto žalobu se zamítl co do částky 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 660 Kč od [datum] do zaplacení.

10. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 3 340,52 Kč. Co do částky 772,63 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 170,68 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 823 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.

11. Soud předžalobní výzvu ze dne [datum] nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.