33 C 270/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících Jana Marvana a Jiřiny Lankové ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno FO , narozená datum narození bytem adresa 2. jméno FO , narozený datum narození bytem adresa o: zaplacení příslušenství

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 338 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 3 012 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 338 Kč od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaní dne , datum, v době od , čas, v , adresa, , si po předchozí vzájemné domluvě, v úmyslu získat pro sebe neoprávněný majetkový prospěch, ponechali finanční hotovost ve výši 100 338 Kč, kterou žalovaná 1. jakožto pracovnice žalobkyně měla u sebe za účelem doručení důchodu oprávněným osobám, přičemž své protiprávní jednání se žalovaní snažili zamaskovat tak, aby to vypadalo jako loupežné přepadení, kdy žalovaná 1. vymyslela plán, ukázala žalovanému 2. okruh, který s důchody obchází, nejvhodnější místo, kde čin provést, zatelefonovala mu v době, kdy vycházela, došla za ním na domluvené místo a předala mu peněženku s výše uvedenou finanční hotovostí určenou k vyplácení důchodů i brašnu s poštou a klíči od vchodů do domů, poté jí žalovaný 2. roztrhl kapsu u služební bundy a s peněženkou i brašnou uschovanými v batohu utekl pryč, načež žalovaná 1. po chvíli telefonicky oznámila loupežné přepadení. Takto utrženou finanční hotovost si žalovaní rozdělili tím způsobem, že žalovaný 2. si ponechal přibližně 70 000 Kč a žalovaná 1. přibližně 30 000 Kč. Tímto činem si žalovaná 1. přisvojila věc cizí, která jí byla svěřena, a způsobila tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchala přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalovaný 2. svým chováním žalované 1. usnadnil, aby si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, přičemž tímto jednáním se dopustil účasti na přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za výše popsané skutky byli žalovaní shledáni vinnými a byly jim uloženy tresty rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, .

2. Žalovaná 1. se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaný 2. v obraně uvedl, že při kriminální policii byla zadržena jeho rybářská výbava s odůvodnění, že se jedná o majetek získaný ze zpronevěřených peněz. Tvrzení policie se nezakládalo na pravdě. Celá rybářská výbava měla cenu minimálně 40 000 Kč. Trestní soud rozhodl, že každý ze žalovaných má zaplatil polovinu z částky 100 338 Kč. Žalovaného 2. by velice zajímalo, jak bylo naloženo s prostředky z dražby, když je stále vymáhána celá částka.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

6. Žalovaná 1. jako zaměstnankyně žalobkyně způsobila spolu se žalovaným 2. úmyslným společným jednáním popsaným v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyni škodu v souhrnné výši 100 338 Kč. Za úmyslné jednání popsané v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku byli žalovaní odsouzeni rozsudkem , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalovaná 1. si přisvojila věc cizí, která jí byla svěřena, a způsobila tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchala přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalovaný 2. svým chováním žalované 1. usnadnil, aby si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, přičemž tímto jednáním se dopustil účasti na přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve formě pomoci podle, Anonymizováno, § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalovaným bylo uloženo uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 100 338 Kč společně a nerozdílně s tím, že co do příslušenství byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovanému 2. byl dále uložen trest propadnutí věci, a to , označení věci, Trestní rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (rozsudek , soud, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

7. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě částky 100 338 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od , datum, do zaplacení nejpozději do , datum, (předžalobní výzvy ze dne , datum, ).

8. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

9. Žalovaná 1. jako zaměstnankyně žalobkyně způsobila spolu se žalovaným 2. úmyslným společným jednáním popsaným v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyni škodu v souhrnné výši 100 338 Kč. Za úmyslné jednání popsané v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku byli žalovaní odsouzeni Trestním rozsudkem. Žalovaná 1. si přisvojila věc cizí, která jí byla svěřena, a způsobila tak na cizím majetku větší škodu, čímž spáchala přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalovaný 2. svým chováním žalované 1. usnadnil, aby si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, přičemž tímto jednáním se dopustil účasti na přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Žalovaným bylo uloženo uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 100 338 Kč společně a nerozdílně s tím, že co do příslušenství byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovanému 2. byl dále uložen trest propadnutí věci, a to , označení věci, . Trestní rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě částky 100 338 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od , datum, do zaplacení nejpozději do , datum, .

10. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

11. Podle § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

12. Podle § 1970 o z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Podle § 2915 odst. 1 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.

15. Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce (dále jen „z. p.“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

16. Podle § 250 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

17. Podle § 301 z. p. zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

18. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 z. p. je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat.

19. Mezi základní povinnosti zaměstnance patří dle § 249 odst. 1 z. p. počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila právní předpis vztahující se k žalovanou vykonávané práci, když si přisvojila hodnoty svěřené zaměstnavatelem, čímž jednala v rozporu s 249 odst. 1 a § 301 písm. a) a d) z. p. a v důsledku tohoto jednání došlo ke vzniku škody na majetku žalobkyně.

20. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 2910 odst. 1 z. p. je porušení povinnosti škůdcem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody a zavinění na straně škůdce. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat.

21. Soud se dále zabýval otázkou zavinění žalovaných. Podle právní teorie i soudní praxe je třeba zaviněním rozumět psychický (vnitřní) vztah zaměstnance (škůdce) k porušení svých (pracovních) povinností, který se projevuje buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Porušení (pracovních) povinností je zaměstnancem (škůdcem) zaviněno ve formě úmyslu tehdy, jestliže zaměstnanec (škůdce) své (pracovní) povinnosti porušit chtěl (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může (pracovní) povinnosti porušit, a pro případ, že se tak stane, s tím by srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální), a ve formě nedbalosti tehdy, jestliže zaměstnanec (škůdce) nechtěl (pracovní) povinnosti porušit, věděl však, že je porušit může, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že je neporuší (nedbalost vědomá), nebo nechtěl (pracovní) povinnosti porušit a ani nevěděl, že je svým jednáním porušit může, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl (nedbalost nevědomá).

22. Soud dospěl k závěru, že zavinění žalované 1. na porušení povinnosti je dáno ve formě úmyslu přímého, když žalovaná 1. porušila své pracovní povinnosti a vědomě tak způsobila žalobkyni škodu. Zavinění žalovaného 2. na porušení povinnosti je dáno rovněž ve formě úmyslu přímého, když žalovaný 2. porušil své zákonné povinnosti a vědomě tak způsobil žalobkyni škodu.

23. Žalovaní nesplnili svoji povinnost uhradit vzniklou škodu dle § 250 odst. 1 z. p. (žalovaná 1.) a § 2910 o. z. (žalovaný 2.), k čemuž byli žalovaní povinni nejpozději ve lhůtě do , datum, (den následující po vydání Trestního rozsudku). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaných zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy měla být škoda uhrazena. Žalovaní jsou povinni uhradil příslušenství škody společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.).

24. Žalovaný 2. uváděl, že mu byl uložen trest propadnutí věci k , označení věci, a výnos z prodeje z tohoto majetku by měl být použit na uspokojení pohledávky žalobkyně. Soud k tomu uvádí, že žalobkyně měla právo nikoliv povinnost uplatnit nárok v rámci trestního řízení a domáhat se uspokojení pohledávka z majetku propadlého státu. Pokud tak neučinila, nedošlo k tím k zániku jejího nároku vůči žalovanému 2.

25. Žalovaný 2. se rovněž mýlí, pokud se domnívá, že trestní soud uložil povinnost každému ze žalovaných zaplatit polovinu částky 100 338 Kč. Naopak povinnost byla uložena žalovaným společně a nerozdílně. Žalovaní jsou tak povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků (§ 1872 odst. 1 o. z.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby a dvou předžalobních výzev). Žalovaní jsou povinni uhradil příslušenství škody společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.).

27. Povinnost žalované k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 odst. 2 písm. q) ZoSP osvobozena. Základem pro výpočet soudního poplatku byla částka 75 253,50 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu pěti let (§ 6 odst. 3 ZoSP). Sazba soudního poplatku s ohledem na zahájení řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu činí 4 % ze základu [položka 2 bod 1. písm. c) Sazebníku ZoSP]. Soudní poplatek tak činí 3 012 Kč. Žalovaní jsou povinni uhradil soudní poplatek společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.).