33 C 271/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 944 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 600 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 344 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byla žalovaná žalobkyni povinna platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum].

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti, které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalované poskytnout, a závazek žalované hradit žalobkyni pojistné. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den [datum]. Žalovaná žalobkyni neuhradila pojistné za období od [datum] do [datum] v celkové výši 344 Kč.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné dle § 2782 odst. 1 o. z., k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za období od [datum] do [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno.

8. Pro případ porušení povinnosti žalované hradit pojistné byla v pojistných podmínkách a sazebníku stanovena smluvní pokuta dle § 2048 o. z. (v sazebníku označeno jako poplatek za pokus o smír), když tato povinnost vzniká v souvislosti s prodlením žalované a jedná se dle obsahu o paušalizovanou náhradu škody vzniklou právě v souvislosti s prodlením žalované. Pro případ předčasného ukončení pojistné smlouvy bylo v obchodních podmínkách a sazebníku sjednáno odstupné dle § 1992 o. z. (v sazebníku označeno jako storno poplatek), když tato povinnost vzniká v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy. Soud ujednání o smluvní pokutě a odstupném shledal neúčinným dle ust. § 1753 o. z., neboť ustanovení obchodních podmínek upravující smluvní pokutu a odstupné nemohla žalovaná rozumně očekávat a nepřijala je výslovně. Soud dospěl k závěru, že v souladu s principem poctivosti ujednání zajišťující nebo utvrzující smluvenou povinnost (smluvní pokutu, odstupné nebo jiné obdobné ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11).

9. Soud zaregistroval i odlišný názor ohledně povahy poplatku za upomínku, dle kterého ve vztahu k poplatkům za upomínky není na místě aplikace závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, jež se týkají smluvních pokut (např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2017, č. j. 17 Co 343/2017-168). Soud se s tímto názorem neztotožňuje, neboť se dle jeho názoru jedná o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy o smluvní pokutu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). I kdyby však soud přistoupil na argumentaci odvolacího soudu ohledně povahy tohoto plnění jako úplaty, na platnost tohoto ustanovení by to nemělo žádný vliv, neboť Nejvyšší soud s takovýmito ujednáními ve své rozhodovací praxi nakládá stejně jako se smluvní pokutou.„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013).

10. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě a odstupném bylo shledáno neúčinným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 600 Kč od [datum] do [datum] (bod I. výroku). Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ohledně nároku na pojistné tak žaloba byla shledána důvodnou, soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 344 Kč od [datum] do [datum] žalobě vyhověl (bod II. výroku).

11. Žalobkyni byla přiznána částka 344 Kč s příslušenstvím. Co do částky 600 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované totiž žádné náklady řízení nevznikly.