33 C 282/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o snížení výživného pro zletilého

I. Návrh žalobce na snížení vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému stanovené rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně na částku 2 500 Kč měsíčně od , datum, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 5 357,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Návrhem ze , datum, se žalobce domáhal snížení výživného ve vztahu k žalovanému na částku 2 500 Kč měsíčně s účinností od podání žaloby, kdy měl za to, že s ohledem na plnoletost , jméno FO, by bylo žádoucí, aby oba rodiče plnili vyživovací povinnost nikoli pouze on, neboť tak bude mít žalovaný lepší přehled o svých možnostech například v otázce bydlení. Příjem žalobce se pohybuje v rozmezí od 47 000 Kč do 50 000 Kč čistého měsíčně. Žalobce má celkem , hodnota, vyživovacích povinností k dětem. Na celkem 4 děti , jméno, žalobce hradí výživné 19 500 Kč měsíčně. Na děti ve střídavé péči hradí navíc 2 500 Kč měsíčně (polovinu nákladů nad výživné). Na děti ve střídavé péči dostává 2 000 Kč měsíčně. Na dceru , jméno, hradí žalobce výživné 1 800 Kč měsíčně, na obědy 900 Kč měsíčně, na kroužky, výlety a školu v přírodě 1 000 Kč měsíčně. Žalobce bydlí ve 200 let starém rodinném domě v osobním vlastnictví. Za elektřinu hradí 2 000 Kč měsíčně, za topení cca 30 000 Kč ročně (tj. cca 2 500 Kč měsíčně). Na splátky půjček na vypořádání SJM, rekonstrukce a zajištění nemovitosti hradí žalobce 20 276 Kč měsíčně. Příjem matky žalovaného by měl být 51 000 Kč měsíčně čistého. Žalovaný navštěvuje Gymnázium v , adresa, , kde nastupuje do maturitního ročníku. Obědy ve školském zařízení stojí do 800 Kč měsíčně. Dojíždění do 500 Kč měsíčně. Žalovaný hraje fotbal, kdy žalobce výši nákladů na tento sport nezná. Od července , rok, do července , rok, byly náklady na žalovaného včetně zahraničních školních výletů, dražších sportů, které již neprovozuje, ve výši 32 903 Kč, tedy cca 2 742 Kč měsíčně. Žalovaný měl náklady na telefon ve výši 250 až 300 Kč měsíčně. Výživné ve výši 7 000 Kč je značně nestandardní i při rostoucích cenách. Rovněž náklady ostatních žalobcových dětí se zvyšují. Na rozdíl od žalovaného však mají velmi omezené možnosti opatřit si jiný příjem. O nákladech žalovaného nemá informace, nicméně se domnívá, že částka 7 000 Kč je nepřiměřená. Další změna poměrů, která nastala na straně žalobce je změna jeho zdravotního stavu, kdy žalobce bude muset podstoupit operaci tepny na ruce, což může vést k delší pracovní neschopnosti a poklesu příjmů. Obává se, že z tohoto důvodu by mohlo dojít k zahájení exekuce na neplacení výživného. Dále uvádí, že mu v důsledku této operace hrozí ztráta až tří prstů na ruce, což by mohlo vést k invaliditě žalobce a ztrátě zaměstnání.

2. Žalovaný v obraně uvedl, že nadále studuje na , škola, , plánuje pokračovat ve studiu na vysoké škole a nemá pravidelné příjmy, pouze příležitostné brigády, které nelze při denním a maturitním studiu reálně rozšiřovat. Žije s matkou a sourozenci, se žalobcem je v minimálním kontaktu. Žalobce do zletilosti žalovaného hradil výživné 7 000 Kč k rukám matky žalovaného a po dosažení zletilosti žalovaného se s ním nejprve jevil ochoten dohodnout na pokračování plateb. Žalovaného proto překvapilo, když žalobce následně podal žalobu na snížení výživného. Tvrdí-li žalobce, že by si měl žalovaný vydělávat brigádami, neodpovídá to skutečnosti a žalobce zcela opomíjí studijní nároky posledního ročníku i přípravu na přijímací zkoušky. Nedošlo k žádné změně poměrů na straně žalobce, která by snížení výživného odůvodňovala. Naopak lze předpokládat, že příjmy žalobce spíše rostou. Žalovaný připouští, že žalobce občas poskytoval částky nad rámec výživného, ty však nenahrazují povinnost platit soudem stanovené základní výživné. Z chování žalobce i jeho finančních možností je podle žalovaného patrné, že mu nejde o skutečnou nemožnost výživné platit, ale spíše o formální revizi. Žalovanému je líto, že musí vést soudní spor, neboť věřil, že s výživným nemá žalobce problém. Upozorňuje také, že matka žalovaného přišla o zaměstnání, přesto se o něj řádně stará a není důvod vést proti ní řízení. Naopak žalobce nebyl ochoten alespoň hradit stávající výživné. Žalovaný se snížením výživného zásadně nesouhlasí a navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. K rukám žalobce je vyplácen příspěvek na děti ve střídavé péči ve výši 4 000 Kč měsíčně. Celkem žalobce hradí na výživném na 4 děti , jméno, 500 Kč měsíčně. Dále žalobce hradí elektřinu ve výši 2 000 Kč měsíčně a topení ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný je v současnosti studentem maturitního ročníku střední školy (nesporná tvrzení účastníků).

5. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla schválena dohoda rodičů žalovaného, na jejímž základě byl žalovaný svěřen do střídavé péče rodičů s tím, že sudý týden budou v péči matky a lichý týden v péči žalobce. Výživné nebylo tímto rozhodnutím stanoveno. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byly nezletilé děti , jméno, a , jméno, svěřeni do péče matky. Žalobce se zavázal hradit výživné ve výši 7 000 Kč na nezletilého , jméno, , částku ve výši 7 000 Kč na nezletilého , jméno, , částku ve výši 3 000 Kč na nezletilou , jméno, a částku ve výši 2 500 Kč na nezletilého , jméno, . Matka žalovaného se zavázala hradit výživné na nezletilou , jméno, ve výši 2 200 Kč a částku ve výši 1 800 Kč na nezletilého , jméno, (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

6. Dne , datum, se žalobce zavázal s účinností od , datum, hradit na žalovaného výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Soud dohodu rodičů žalovaného o výši výživného schválil rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

7. Žalobce se domáhal snížení výživného i na další své děti. Soud však dospěl k závěru, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala změnu výše výživného. Návrh na snížení výživného byl proto zamítnut rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

8. Žalobce dne , datum, e-mailem sdělil žalovanému, že bude žádat přepočet výživného. Dne , datum, mu pak dále sdělil, že upravil trvalý příkaz tak, že mu bude posílat polovinu životního minima za rok , rok, (elektronická komunikace na č. l. 26 spisu).

9. Průměrná výše čisté mzdy žalobce za období od ledna do září , rok, činila 49 656 Kč s tím, že od července , rok, došlo k navýšení čisté mzdy žalobce na částku 51 492 Kč měsíčně (potvrzení zaměstnavatele ze dne , datum, ).

10. Žalobce splácí zápůjčku ve výši 200 000 Kč na rekonstrukci domu pro vlastní trvalé bydlení měsíčními splátkami ve výši 3 800 Kč, zápůjčku ve výši 430 000 Kč splátkami ve výši 5 900 Kč, zápůjčku ve výši 480 000 Kč na výstavbu fotovoltaického systému splátkami ve výši 4 000 Kč a úvěr ve výši 400 000 Kč splátkami ve výši 6 576 Kč (smlouva o poskytnutí zápůjčky na bytové účely z fondu kulturních a sociálních potřeb , datum, , smlouva o zápůjčce ze dne , datum, , smlouva o zápůjčce ze dne , datum, a smlouva o úvěru ze dne , datum, ).

11. Žalobce nad rámec stanoveného výživného hradí dětem ve střídavé péči cca 2 500 Kč měsíčně na mimořádné výdaje. Žalobce hradil na dceru , jméno, v roce 2025 průměrně cca 2 600 Kč měsíčně (výpisy z účtu žalobce na č. l. 41-48 spisu).

12. Z listiny „sledování spotřeby“ na č. l. 40 spisu soud žádná skutková zjištění neučinil, když výše plateb za elektřinu byla mezi účastníky nesporná.

13. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz listinou „propouštěcí zprávu“ ze dne , datum, , když tato listina neprokazovala aktuální změnu poměrů, ale změnu poměrů (pokles příjmů), ke které v souvislosti se zdravotním stavem žalobce může potenciálně dojít v budoucnu. Vzhledem k tomu, že pro soud je rozhodující stav ke dni rozhodnutí soudu, nebyl tento důkazní prostředek způsobilý ovlivnit soudní rozhodnutí.

14. Soud nevyzval žalovaného k doložení jeho pravidelných výdajů. Neshledal totiž již stanovenou výši měsíčního výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně nepřiměřenou, když se jedná o cca 14 % čistého příjmu žalobce. Standardně je pro dítě starší 18 let přiznáváno výživné ve výši 20 až 25 % čistého příjmu povinné osoby.

15. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

16. K rukám žalobce je vyplácen příspěvek na děti ve střídavé péči ve výši 4 000 Kč měsíčně. Celkem žalobce hradí na výživném na 4 děti , adresa, 500 Kč měsíčně. Dále žalobce hradí elektřinu ve výši 2 000 Kč měsíčně a topení ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný je v současnosti studentem maturitního ročníku střední školy. Žalobce nad rámec stanoveného výživného hradí dětem ve střídavé péči cca 2 500 Kč měsíčně na mimořádné výdaje. Žalobce hradil na dceru , jméno, v roce 2025 průměrně cca 2 600 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla schválena dohoda rodičů žalovaného, na jejímž základě byl žalovaný svěřen do střídavé péče rodičů s tím, že sudý týden budou v péči matky a lichý týden v péči žalobce. Výživné nebylo tímto rozhodnutím stanoveno. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byli nezletilé děti , jméno, a , jméno, svěřeni do péče matky. Žalobce se zavázal hradit výživné ve výši 7 000 Kč na nezletilého , jméno, , částku ve výši 7 000 Kč na nezletilého , jméno, , částku ve výši 3 000 Kč na nezletilou , jméno, a částku ve výši 2 500 Kč na nezletilého , jméno, . Matka žalovaného se zavázala hradit výživné na nezletilou , jméno, ve výši 2 200 Kč a částku ve výši 1 800 Kč na nezletilého , jméno, . Dne , datum, se žalobce zavázal s účinností od , datum, hradit na žalovaného výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně. Soud dohodu rodičů žalovaného o výši výživného schválil rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, Žalobce se domáhal snížení výživného i na další své děti. Soud však dospěl k závěru, že nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala změnu výše výživného. Návrh na snížení výživného byl proto zamítnut rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalobce dne , datum, e-mailem sdělil žalovanému, že bude žádat přepočet výživného. Dne , datum, mu pak dále sdělil, že upravil trvalý příkaz tak, že mu bude posílat polovinu životního minima za rok 2025. Průměrná výše čisté mzdy žalobce za období od ledna do září 2025 činila 49 656 Kč s tím, že od července 2025 došlo k navýšení čisté mzdy žalobce na částku 51 492 měsíčně. Žalobce splácí zápůjčku ve výši 200 000 Kč na rekonstrukci domu pro vlastní trvalé bydlení měsíčními splátkami ve výši 3 800 Kč, zápůjčku ve výši 430 000 Kč splátkami ve výši 5 900 Kč, zápůjčku ve výši 480 000 Kč na výstavbu fotovoltaického systému splátkami ve výši 4 000 Kč a úvěr ve výši 400 000 Kč splátkami ve výši 6 576 Kč.

17. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

18. Podle ustanovení § 912 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) platí, že nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má právo na výživné, i když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě.

19. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

20. Podle ustanovení § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí. Přihlédne se, popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

21. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

22. Podle ustanovení § 917 o. z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.

23. Podle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. U výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

24. Podle čl. 32 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod nutno rozlišovat situaci, v níž se rodiče nedohodnou na výši výživného, která je pak autoritativně stanovena soudem, a dále situaci, v níž se na výši výživného rodiče dohodnou, přičemž tato dohoda je následně soudem schválena. V takovém případě není úkolem obecných soudů, aby zasahovaly do výchovy a rodičovské odpovědnosti tím, že by určovaly výši výživného, byť by byla nadstandardní, neboť je rodičovským právem rozhodnout, v jakých podmínkách mají jejich děti vyrůstat; stát, nemá-li se opět stát paternalistickým, do jejich dohody nemůže zasahovat, nedojde-li následně ke změně v poměrech některého nebo obou rodičů, přičemž nadstandardnost příjmů a výše výživného má vliv na hodnocení toho, co lze považovat za takovou změnu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 797/20).

25. Předchozí rozhodnutí o výživném nelze hodnotit a měnit z jiných důvodů než z hlediska změny poměrů, tedy nelze posuzovat, zda v původním rozhodnutí bylo výživné stanoveno příliš vysoké, nebo naopak nepřiměřeně nízké. Pokud soud zjistí, že ke změně poměrů skutečně došlo, je jeho povinností dále co nejspolehlivěji zjistit, kdy tyto změny nastaly, a k této době určit nově vyživovací povinnost rodičů, která by tomuto skutkovému zjištění odpovídala. To bývá velmi nesnadné zejména tehdy, dochází-li ke změně postupně, plynutím času, popř. dojde-li k více změnám, které nastaly v různých časových obdobích. Tomu je třeba soudní rozhodnutí někdy přizpůsobit i tak, že podle nastalých změn se bude účinnost změny soudního rozhodnutí odlišovat [srovnej Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). In: Beck-online. Praha: C. H. Beck, 2024 (komentář k § 923, autorka H. Nová].

26. Soud se při rozhodování o změně péče musí nejprve zabývat otázkou, zda od posledního rozhodnutí o úpravě péče došlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala změnu rozhodnutí o úpravě péče. Změna poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve věci musí být závažnějšího rázu, resp. změna podstatná. Mělo by jít o důsledek změny v těch skutečnostech, které tvořily skutkový podklad rozhodnutí soudu o péči a výživě nezletilého dítěte, popřípadě rozhodnutí soudu o schválení dohody rodičů o péči a výživě nezletilého dítěte (Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1380 s., s. 1027). Důvodem ke změně rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody rodičů o výchově a výživě dítěte je pouze změna poměrů závažnějšího rázu. Změna poměrů závažnějšího rázu je důsledkem výraznější změny v těch skutečnostech, které tvořily skutkový podklad rozhodnutí soudu o výchově a výživě dítěte, popřípadě rozhodnutí soudu o schválení dohody rodičů o výchově a výživě dítěte (NS Pls 4/1967).

27. Základním úkolem soudu bylo posoudit, zda a v jaké míře došlo ke změně poměrů na straně účastníků řízení od doby, kdy o výživném bylo rozhodováno naposledy, tedy od , datum, .

28. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro úpravu výživného, neboť žalobcem nebylo nikterak prokázáno, že by u žalovaného nebo u žalobce došlo k natolik podstatné změně poměrů, pro které by soud mohl dovodit, že je potřeba upravit soudem stanovené výživné v rozhodnutí z roku 2024. V první řadě je třeba konstatovat, že soud není oprávněn v tomto řízení přezkoumávat správnost původního rozhodnutí o výši výživného. Tímto rozhodnutím je soud vázán, k nápravě případných vad tohoto rozhodnutí sloužily tehdy dostupné opravné prostředky. V tomto řízení může dojít ke změně původního rozhodnutí o výši výživného toliko za situace, kdy bude prokázáno, že v mezidobí došlo k podstatné změně poměrů, která změnu výše výživného odůvodňuje. Tato ovšem nenastala. I po zohlednění doložených výdajů na dceru , jméno, ve výši cca 2 600 Kč měsíčně žalobci zbývá více než 50 % jeho čistého příjmu na hrazení ostatních svých výdajů než je výživné na jeho děti. Výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně nelze pokládat za nepřiměřené či nemravné, když se jedná o cca 14 % čistého příjmu žalobce (pokud soud vychází z částky 50 000 Kč měsíčně). Zatímco standardně je pro dítě starší 18 let přiznáváno výživné ve výši 20 až 25 % čistého příjmu povinné osoby. Skutečnost, že celkové pravidelné výdaje žalovaného jsou nižší než 7 000 Kč, není důvodem pro snížení výživného, když část výživného může být použita pro tvorbu úspor za účelem úhrady mimořádných výdajů (srovnej § 917 o. z.).

29. Důvodný není ani argument žalobce, že žalovaný si může přivydělávat brigádami, když žalovaný je v maturitním ročníku. Za těchto okolností je dán zájem na tom, aby měl žalovaný dostatečný časový prostor pro přípravu na maturitní zkoušku, která představuje zásadní předpoklad pro pracovní uplatnění žalovaného nebo pro jeho další studium. Po žalovaném tak nelze spravedlivě požadovat, aby si část výdajů hradil z vlastních příjmů odlišných od výživného poskytovaného rodiči.

30. Na základě výše uvedeného soud návrh na snížení výživného neshledal důvodný a žalobu proto zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 357,30 Kč. Žalovaný by měl sice nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 37 472,76 Kč, nicméně požadoval pouze náhradu 10 % odměny advokáta včetně režijního paušálu a daně z přidané hodnoty ve výši 3 568,30 Kč a cestovného včetně daně z přidané hodnoty ve výši 1 789 Kč. Ve zbytku se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, §8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 270 000 Kč (požadované snížení o částku 4500 Kč měsíčně za pět let) sestávající z částky 9 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 1 479,22 Kč za 120 ujetých km v částce 879,22 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 969,22 Kč ve výši 6 503,54 Kč.