33 C 293/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 120 931,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 120 931,60 Kč s úrokem v částce 24 004,04 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 120 801,60 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 21 347,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 120 931,60 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 931,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tov. zn. , VIN kód, (dále jen „Předmět financování“). Práva a povinnosti byly konkretizovány v úvěrových podmínkách žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila a poskytla žalované úvěr ve výši 268 998 Kč, který byl stanoven jako součet rozdílu mezi pořizovací cenou Předmětu financování a přímou platbou, kdy celková výše úvěru, tj. celková výše splátek včetně pojištění činí 447 660 Kč. Na pořizovací ceně Předmětu financování ve výši 338 998 Kč žalovaná při uzavření smlouvy uhradila částku 70 000 Kč. Povinnost uhradit úvěr včetně veškerého příslušenství a poplatků byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k Předmětu financování. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství a poplatků v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 7 461 Kč splatných k 28. dni každého měsíce počínaje dnem , datum, . Úrok z úvěru činil 22,332632 % ročně při sjednané výši RPSN 24,80 %. Žalovaná úvěr však neuhradila. Žalovaná úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaná na dlužnou částku na úvěr uhradila před zesplatněním celkem částku 19 922 Kč a po zesplatnění z prodeje Předmětu financování pak celkem 208 922 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny zbývající po úhradách ve výši 120 801,60 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně prověřovala následující registry: SOLUS, NRKI a centrální evidence exekucí. Žalovaná uvedla v žádosti čistý příjem , částka, . Dále žalobkyně provedla kredit skóring, na základě kterého dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet úvěr. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně vycházela z čistého příjmu uvedeného žalovanou ve výši , částka, , dále odečetla výdaje ve výši , částka, a životní minimum ve výši , částka, . Od získané částky , částka, pak žalobkyně odečetla výši splátky poskytovaného úvěru ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně poskytla dne , datum, žalované úvěrový rámec ve výši 268 998 Kč k pořízení Předmětu financování. Účastníci si sjednali úrok ve výši 22,332632 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úroky a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 7 461 Kč (úvěrová smlouva č. , číslo, ze dne , datum, , splátkový kalendář, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a výpis čerpání, splátek a úhrad ze dne , datum, ).

5. Žalovaná úvěrový rámec ve výši 268 998 Kč zcela vyčerpala a převzala si Předmět financování (kupní smlouva ze dne , datum, a protokol o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne , datum, ).

6. Žalobkyně uhradila částku 332 657,74 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad ze dne , datum, ).

7. Žalobkyně nechala zpeněžit Předmět financování za částku 189 000 Kč. Od výnosu prodeje byly odečteny náklady spojené se zpeněžením ve výši 10 140 Kč a náklad spojený s odběrem a uskladněním Předmětu financování ve výši 1 103,34 Kč (oznámení o prodeji vozidla a výzva k doplacení dluhu ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, ze dne , datum, a faktura č. , hodnota, ze dne , datum, ).

8. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 305 310,26 Kč do 14 dní od sepsání výzvy k úhradě (podací arch ze dne , datum, a výzva k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne , datum, ).

9. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 146 968,83 Kč do 7 dnů od sepsání této výzvy (předžalobní upomínka ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, ).

10. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ve výši , částka, , čistý měsíční příjem partnera ve výši , částka, a měsíční výdaje domácnosti ve výši , částka, (matriční list klienta – fyzická osoba ze dne , datum, ).

11. Soud neprovedl důkaz listinou označeno jako „saldokonto úvěrové smlouvy“ pro nadbytečnost, když výše úhrad byla již prokázána listinou označenou „výpis čerpání, splátek a úhrad“ ze dne , datum, . Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

12. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

13. Žalobkyně poskytla dne , datum, žalované úvěrový rámec ve výši 268 998 Kč k pořízení Předmětu financování. Účastníci si sjednali úrok ve výši 22,332632 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úroky a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 7 461 Kč. Žalovaná úvěrový rámec ve výši 268 998 Kč zcela vyčerpala a převzala si Předmět financování. Žalobkyně uhradila částku 332 657,74 Kč. Žalobkyně nechala zpeněžit Předmět financování za částku 189 000 Kč. Od výnosu prodeje byly odečteny náklady spojené se zpeněžením ve výši 10 140 Kč a náklad spojený s odběrem a uskladněním Předmětu financování ve výši 1 103,34 Kč. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 305 310,26 Kč do 14 dní od sepsání výzvy k úhradě. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovanou k úhradě částky 146 968,83 Kč do 7 dnů od sepsání této výzvy. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ve výši , částka, , čistý měsíční příjem partnera ve výši , částka, a měsíční výdaje domácnosti ve výši , částka, .

14. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“).

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně doložila pouze matriční list. Příjmy žalované nebyly doloženy. Výdaje žalované nebyly zkoumány, ale byly stanoveny pouze odhadem. To vše za situace, kdy jako svou adresu ve Smlouvě žalovaná uvedla sídlo ohlašovny. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji žadatele o úvěr; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě odhadu či ekonomického modelu, aniž by žalovanou vedla k uvedení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).

25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

28. Argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve Stockholmu ve věci 5868-16 ze dne 15. 11. 2017 není přiléhavá. Směrnice je normou teleologickou, tedy stanoví pouze cíl, kterého má členský stát dosáhnout. V dané věci ochranu spotřebitele před nepřiměřeným zadlužováním. Volba prostředků k dosažení tohoto cíle je na členských státech Evropské unie. Pochopitelně se tak může lišit i judikatura členských států v závislosti na zvolené právní úpravě a specifikách právního řádu daného členského státu. Rozdíl je však i v předmětu řízení. Ve věci řešené švédským soudem se jednalo o správní soudnictví, konkrétně o přezkum pokuty udělené ve správním řízení. V dané věci se jedná o spor mezi soukromými subjekty. Skutkové okolnosti byly rovněž odlišné. Pokutovaná společnost poskytovala drobné úvěry svým zákazníkům ve formě odložených plateb na pořízení vlastního zboží. Jednalo se o drobné částky a za těchto okolností švédský soud uzavřel, že nelze spravedlivě trvat na prokázání příjmů zákazníky. Zkoumání úvěruschopnosti lze tak nahradit matematickými modely. V této věci se však v žádném případě o bagatelní úvěr nejedná, když úvěrový rámec měl být sjednán ve výši cca 269 000 Kč navíc výdaje žalované zcela zjevně vybočovaly z průměrné výše výdajů domácností. Žalobkyně měla za těchto okolností vyzvat žalovanou, aby nízkou výši nákladů doložila či alespoň vysvětlila. To platí tím spíše, že žalovaná jakou svou adresu uvedla sídlo ohlašovny.

29. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.).

30. Obohacená (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná uhradila již částku 332 657,74 Kč, zatímco jistina činila 268 998 Kč. Lze tak uzavřít, že žalovaná svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení již splnila. Soud proto žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.