33 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený 19. 7. 1990 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 38 774 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 464 Kč s úrokem z prodlení v částce 12 298,45 Kč, s úrokem v částce 31 564,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16 605,13 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 330,13 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 16 605,13 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 3 937,46 Kč, s úrokem v částce 9 525,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 803,20 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 768,20 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 4 803,20 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16 275 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 035 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 774 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených půjček, které poskytla žalovanému společnost právnická osoba právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum částku 17 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 31 213 Kč, tvořenou jistinou 17 000 Kč a souhrnným poplatkem 14 213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 725 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 16 605,13 Kč. Dále žalobkyně požaduje přiznání poplatků ve výši 13 882,87 Kč, úroků ve výši 31 564,28 Kč, úroků z prodlení ve výši 12 298,45, úroků ve výši 19,98 % ročně z částky 16 605,13 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16 605,13 Kč od datum do zaplacení.

2. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 17 251 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 7 251 Kč ve 45 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 8 965 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 4 803,20 Kč. Dále žalobkyně požaduje přiznání poplatků ve výši 3 482,80 Kč, úroků ve výši 9 525,08 Kč, úroků z prodlení ve výši 3 937,046, úroků ve výši 20,11 % ročně z částky 4 803,20 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 803,20 Kč od datum do zaplacení.

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum půjčku 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

7. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum půjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 251 Kč ve 45 týdenních splátkách po 384 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

9. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).

10. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do datum (z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).

11. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl celkový měsíční příjem ve výši 19 998 Kč (z toho 10 398 Kč mzda žadatele a 9 600 Kč další příjmy domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 11 750 Kč.

12. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl celkový měsíční příjem ve výši 19 500 Kč (z toho 10 500 Kč mzda žadatele a 9 000 Kč další příjmy domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 15 400 Kč.

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

14. Na žalobkyni byla dále postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 30 488 Kč ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částky 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 17 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč. Na žalobkyni byla dále postoupena pohledávka za žalovaným ve výši 8 286 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru o půjčce č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částky 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 251 Kč ve 45 týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do datum. Žalovaný uhradil na splátkách ke smlouvě č. hodnota částku 725 Kč a na splátkách ke smlouvě č. hodnota částku 8 965 Kč. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne datum uvedl celkový měsíční příjem ve výši 19 998 Kč (z toho 10 398 Kč mzda žadatele a 9 600 Kč další příjmy domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 11 750 Kč. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne datum uvedl celkový měsíční příjem ve výši 19 500 Kč (z toho 10 500 Kč mzda žadatele a 9 000 Kč další příjmy domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 15 400 Kč.

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“) a dále pak zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“).

16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do datum věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do datum věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

19. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140, § 145 odst. 2, § 479, § 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

20. Podle § 451 odstavce 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

21. Podle § 451 odstavce 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

23. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně doložila pouze žalovaným vyplněnou zákaznickou kartu. Příjmy žalovaného nebyly doloženy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci spisová značka Anonymizováno). Soud se s ohledem na rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie neztotožňuje se závěry Krajského soudu v Českých Budějovicím v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, kde odvolací soud uzavřel, že postačuje potvrzení žalovaného v samotné smlouvě o předložení listin dokládající příjmy a výdaje. Takové potvrzení je z pohledu soudu neprůkazné, když soud nemůže čerpat skutkové poznatky přímo z listin, které mají tvrzené skutečnosti dokládat. Soud si tak nemůže učinit celkový obraz o ekonomické situaci žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Z pohledu soudu uchování těchto listin nepředstavuje pro poskytovatele úvěru nepřiměřenou zátěž.

25. Ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci spisová značka, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama osobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

26. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831-832).

27. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 39 a § 40a a contrario obč. zák. a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdce žalobkyně provedl v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti dle požadavku náležité péče. Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

28. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých příjmů. Na základě takto ničím nepodložených údajů nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.), konkrétně jako plnění z neplatného právního úkonu (§ 451 odst. 2 obč. zák.).

29. Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 451 odst. 1 obč. zák.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 17 310 Kč (původní jistina ze smlouvy č. hodnota ve výši 17 000 Kč po uhrazení 725 Kč a původní jistina ze smlouvy č. hodnota ve výši 10 000 Kč po uhrazení 8 965 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16 275 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 035 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 21 464 Kč s úrokem z prodlení v částce 12 298,45 Kč, s úrokem v částce 31 564,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16 605,13 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 330,13 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 16 605,13 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 3 937,46 Kč, s úrokem v částce 9 525,08 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 803,20 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 768,20 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 4 803,20 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 524 obč. zák.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).