33 C 30/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem právní zástupce jméno příjmení , anonymizována dvě slova adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem právní zástupce jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 27 670 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 100 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný porušil povinnost uzavřít budoucí kupní smlouvu s žalobci, čímž žalobcům způsobil škodu (ušlý zisk) ve výši rozdílu mezi cenou obvyklou v částce 1 000 000 Kč a maximální kupní cenou, ze kterou by žalovaný prodal pozemky, které byly předmětem smlouvy o smlouvě budoucí, žalobcům (600 000 Kč), když za částku 600 000 Kč byly pozemky prodány třetím osobám. Žalobci jsou manžely a vlastnili pozemky parc. č. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], části [územní celek]. Žalobci tyto pozemky prodali kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalobci již dříve kupní smlouvou ze dne [datum] koupili pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], části [územní celek]. Žalobci dále již dříve koupili kupní smlouvou ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] o evidované výměře [výměra], v k. ú. [obec]. Pozemky parc. [číslo] i [číslo] v k. ú. [část obce] tvoří funkční celek, neboť k sobě bezprostředně přiléhají. Současně se tyto pozemky nacházejí v blízkosti pozemků parc. č. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce], od nichž je odděluje jen pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jehož vlastníkem je [územní celek]. Úmysl žalobců prodat pozemky parc. [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] byl spojen s úmyslem postavit novostavbu rodinného domu v blízkosti místa. Tuto novostavbu realizují žalobci toho času jako stavbu zatím bez č. p./č. ev. na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalobci uzavřeli v roce [rok] s žalovaným se souhlasem jeho manželky ústně smlouvu o smlouvě budoucí kupní, podle níž žalovaný a jeho manželka měli žalobcům prodat pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] (dále jen„ Pozemky“), a současně je neprodat jinému. Smlouvu uzavřeli účastníci řízení při stavbě plotu mezi pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ve vlastnictví žalobců, a pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ve společném jmění žalovaného a jeho manželky. Žalovaný opakovaně utvrzoval žalobce, že jeho závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí trvá a je připraven jej splnit. V roce [rok] žalovaný za přítomnosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ústně potvrdil, že žalovaným [příjmení] prodá, stalo se tak při grilování na zahradě původního rodinného domu žalobců, když žalovaný přijel tehdy na kole na zahradu (pozemek parc. [číslo]). V roce [rok] dále žalovaný ústně potvrdil, že pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] žalovaným prodá za přítomnosti [jméno] [příjmení], stalo se tak při stavbě nového rodinného domu, když žalovaný tehdy přijel opět na zahradu (pozemek parc. [číslo]). V [měsíc] [rok] pak žalovaný znovu ústně potvrdil, že pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] žalovaným prodá za přítomnosti [jméno] [celé jméno žalobce] (syna žalobců), žalobkyně [celé jméno žalobkyně] tehdy dokonce zmínila konkrétní návrh kupní ceny ve výši 500 000 Kč, přičemž žalovaný uvedl, že„ tolik peněz by nechtěl“, žalovaný přijel tehdy opět na zahradu (pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce]). Žalovaní v rozporu se smlouvou o smlouvě budoucí (slibem) uvedeným výše prodali kupní smlouvou ze dne [datum] pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] manželům [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], bratru a švagrové žalobce [celé jméno žalobce] za kupní cenu 600 000 Kč. Poté, co žalobci zjistili, že probíhá řízení o vklad vlastnického práva, vyzvali výzvou ze dne [datum] žalovaného a jeho manželku k uzavření kupní smlouvy a zastavení vkladového řízení. Dále dne [datum] kontaktovali na zahradě (pozemku parc. [číslo]) osobně za přítomnosti [titul] [jméno] [příjmení] manželku žalovaného [jméno] [příjmení] (protože žalovaný byl toho času hospitalizován), a dotázali se jí, jak je možné, že byla uzavřena kupní smlouva se třetími osobami v rozporu s ujednáním mezi nimi a žalovaným, přičemž z jednání byl pořízen audiozáznam. Manželka žalovaného [jméno] [příjmení] nepřesvědčivě tvrdila, že o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí neví, nejprve nechtěla uvést, kdo jsou kupující, když jí žalobci sdělili, že jejich jména znají, uvedla, že zájem o koupi pozemků projevila před [anonymizováno] lety [jméno] [celé jméno žalobkyně], současně se však ptala, zda by žalobci byli ochotni za pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] zaplatit 1 000 000 Kč, což jí tito potvrdili. Tím, že žalovaný a jeho manželka prodali pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce] třetím osobám a nikoliv žalobcům, způsobili žalobcům těžko vyčíslitelnou újmu. Žalobci prodali svůj původní rodinný dům s rozsáhlou zahradou. Zakoupili za účelem rozšíření zahrady s pozemkem parc. [číslo] v k. ú. [část obce] sousedící pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] a konečně v legitimním očekávání spoléhali právě na to, že koupí i pozemky parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] v k. ú. [část obce]. Nový rodinný dům žalobců už totiž stojí a žalobci nikdy nedosáhnou komfortu bydlení, na který byli zvyklí a ve který doufali, tedy s větší zahradou, a navíc nikoliv s třetími osobami hned„ za domem“. V dané lokalitě žalobci jinou možnost využívání (pořízení) dalších pozemků bezprostředně přiléhajících k novému rodinnému domu nemají. Z hlediska právního posouzení se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně; § 1785 o. z., podle něhož smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem; a § 3 odst. 2 písm. d) o. z., podle něhož daný slib zavazuje. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021 smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se převodu nemovité věci nemusí mít písemnou formu. Současně podle účinné právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí tato nemusí obsahovat všechny podstatné náležitosti samotné budoucí smlouvy, např. přesnou kupní cenu.

2. Žalovaný v obraně uvedl, že chování žalobců před podáním žaloby odporuje tomu, na jakých tvrzeních staví v žalobě uplatněný nárok. Sami žalobci nabízeli za předmětné nemovitosti kupní cenu 1 000 000 Kč. Za těchto okolností nelze uzavřít, že při pravidelném běhu událostí by byly Pozemky prodány za částku 600 000 Kč. Je nutno zdůraznit, že žalovaný byl v době, kdy Pozemky prodával, vážně nemocný. Při prodeji nemovitostí žalovaný přihlédl k blízkému vztahu mezi žalovaným a jeho manželkou a kupujícími. Měl proto zájem prodat nemovitosti právě těmto osobám, které však měly k dispozici na kupní cenu pouze 600 000 Kč. Přestože žalovaný věděl, že nemovitosti mají cenu cca 1 100 000 Kč, tak upřednostnil prodej těmto blízkým osobám, když důvodem prodeje byl právě i zdravotní stav žalovaného. K ničemu z toho, co je uváděno v žalobě ohledně jednání o prodeji Pozemků mezi účastníky nedošlo. Zejména nedošlo k projevu vůle prodat předmětné nemovitosti žalobcům. Žalobci nejednali tak, že by chtěli skutečně předmětné pozemky zcelit se svými pozemky, když pouze fingovali takové jednání a takový záměr, když účelově vykáceli túje, které lemovaly pozemky žalobců a předmětné pozemky, cca 14 dní zpět před konáním soudního jednání. Jednáním se snaží pouze zkreslit skutečný stav. Jednání žalobců způsobilo žalovanému značný stres, a to v době, kdy se léčil s onkologickým onemocněním.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobci nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [část obce] ze dne [datum] a smlouva kupní ze dne [datum]).

5. Žalobci nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [obec] ze dne [datum] a smlouva kupní ze dne [datum]).

6. Žalobci prodali pozemky parc. č. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] kupní smlouvou ze dne [datum] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [část obce] ze dne [datum] a smlouva kupní ze dne [datum]).

7. Žalovaný se svou manželkou prodali Pozemky třetím osobám na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k. ú. [část obce] ze dne [datum] a smlouva kupní ze dne [datum]).

8. Žalobci poté co zjistili, že Pozemky byly prodány třetím osobám vyzvali žalovaného k prodeji Pozemků žalobcům s tím, že jinak bude vymáhána újma vzniklá porušením povinnosti uzavřít kupní smlouvu na základě smlouvy o smlouvě budoucí (výzva ze dne [datum] a potvrzení o podání ze dne [datum] a SMS zprávy na č. l. 56-64 spisu).

9. Žalobci následně vyzvali předžalobní výzvou žalovaného a jeho manželku k úhradě částky 1 000 000 Kč na náhradě újmy vzniklé porušením povinnosti uzavřít kupní smlouvu na základě smlouvy o smlouvě budoucí (předžalobní výzva ze dne [datum] a potvrzení o podání ze dne [datum]).

10. Soud neprovedl další účastníky navržené důkazy (zejména svědecké výpovědi, fotografie z místa samého, čestná prohlášení a vyšetřením žalobců na detektoru lži) pro nadbytečnost. Již ze samotného žalobního tvrzení lze uzavřít, že v žalobě uplatněný nárok nevyplývá ze žalobních tvrzení, když žalobcům žádná škoda pojmově vzniknout nemohla, když podle žalobních tvrzení jednání mezi žalobci a žalovaným nedospělo ani do fáze dohody o kupní ceně. Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

11. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalobci nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce]. Žalobci nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne [datum] pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec]. Žalobci prodali pozemky parc. č. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný se svou manželkou prodali Pozemky třetím osobám na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobci poté co zjistili, že Pozemky byly prodány třetím osobám vyzvali žalovaného k prodeji Pozemků žalobcům s tím, že jinak bude vymáhána újma vzniklá porušením povinnosti uzavřít kupní smlouvu na základě smlouvy o smlouvě budoucí. Žalobci následně vyzvali předžalobní výzvou žalovaného a jeho manželku k úhradě částky 1 000 000 Kč na náhradě újmy vzniklé porušením povinnosti uzavřít kupní smlouvu na základě smlouvy o smlouvě budoucí.

13. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

14. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

15. Podle § 552 o. z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

16. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

17. Podle § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

18. Podle § 582 odst. 1 věty první o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

19. Podle § 1729 odst. 1 o. z. dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.

20. Podle § 1729 odst. 2 o. z. strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

21. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem 22. Podle § 1787 odst. 1 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

23. Podle § 1787 odst. 2 o. z. obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány.

24. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

25. V rozsudku ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021 Nejvyšší soud judikoval, že smlouvu o smlouvě budoucí kupní týkající se nemovité věci lze sjednat i v ústní formě. Odchýlení od judikatury k právní úpravě smlouvy o smlouvě budoucí dle § 50a zákona č. 40/1964 Sb. účinné do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) Nejvyšší soud vysvětlil tak, že podle nynější právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy pomocí obecných kritérií stanovených v § 1787 odst. 2 o. z. Nesplní-li totiž zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může podle § 1787 obč. zák. oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud (nebo třetí osoba určená ve smlouvě). Obsah budoucí smlouvy má být určen podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Vyhovující rozsudek proto nemá povahu deklaratorního rozsudku na plnění, ale právotvorného rozsudku, jímž soud hmotněprávní vztah mezi stranami vytváří. Zákonem stanovená forma je výjimkou z obecného pravidla neformálnosti právních jednání (§ 559 o. z.). Pokud zákon takovou výjimku stanoví, je to odůvodněno povahou a významem konkrétního právního jednání. Důvod, pro který zákon předepisuje určitou (obvykle písemnou) formu, může spočívat zejména v tom, že s takovými jednáními jsou spojeny závažné právní následky (smlouvy o převodu nemovitostí), nebo v tom, že taková jednání podléhají veřejnoprávní evidenci, významná je zde také otázka ochrany práv třetích osob (smlouvy, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, či smlouvy, které se zakládají do sbírky listin obchodního rejstříku), může se jednat o jednání, u kterých je zájem na ochraně slabší smluvní strany (například spotřebitelské smlouvy, smlouva o nájmu bytu). Jakkoliv lze rozumět úvaze, že smlouva o smlouvě budoucí, kdy předmětem budoucího plnění má být nemovitost, by měla být zachycena v písemné formě, neboť se tím chrání jak práva prodávajícího tak i kupujícího a jejich oprávněné očekávání budoucího prodeje - koupě (vůle nemovitost prodat a koupit), nelze pominout, že předmětem smlouvy o smlouvě budoucí kupní není bezprostřední závazek ke konkrétnímu věcněprávnímu plnění (zřízení nebo převodu věcného práva k nemovité věci či k jeho změně či zrušení), nýbrž jejím obsahem (sjednanými právy a povinnostmi) je„ pouze“ závazek uzavřít v dohodnuté době hlavní (realizační) smlouvu, která bude podkladem k plnění, o něž účastníkům této přípravné smlouvy jde. Podle nynější právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí však soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy pomocí obecných kritérií stanovených v § 1787 odst. 2 o. z. Proto nemusí být smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se nemovitosti uzavřena písemně, neboť přípravná smlouva nemusí obsahovat podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy, nýbrž její obsah má být určen„ alespoň obecným způsobem“ – tzn. takovým způsobem, aby právní jednání představující smlouvu o smlouvě budoucí kupní nemovitosti vyhovovalo požadavkům na určitost právního jednání; oprávněná strana ovšem musí prokázat obsah takového právního jednání (smlouvy o smlouvě budoucí). Tím se otázka písemnosti zachycené vůle účastníků smlouvy o smlouvě budoucí přesouvá do oblasti procesního práva (dokazování) v občanském soudním řízení, kde v situaci, kdy si účastníci přípravné smlouvy dohodli písemnou formu právního jednání (nebyli k ní nuceni požadavkem zákona), může být z tohoto důvodu smluvní strana, která z obsahu smlouvy o smlouvě budoucí dovozuje pro sebe příznivější výsledek, ve výhodnější důkazní pozici. Uvedené ostatně odpovídá klasické římské zásadě vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží bdělým).

26. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 72/2021 dovodil, že písemná forma u smlouvy o smlouvě budoucí kupní týkající se nemovité věci má pouze důkazní funkci. Nedodržení této formy má tak pouze za následek ztížení procesního postavení strany smlouvy, která se dovolává obsahu ústně uzavřené smlouvy. Soud tento názor nesdílí, když nelze odhlédnout od skutečnosti, že nemovitý majetek většinou přestavuje zcela zásadní majetkovou hodnotu. Ze zásady vnitřní bezrozpornosti právního řádu vyplývá, že na přípravnou smlouvu by měla být kladeny stejné požadavky co do formy právního jednání jako na smlouvu realizační. Písemná forma má v tomto případě nejméně funkci varující, tedy má stranám signalizovat, že dochází k závaznému právnímu jednání, kterým je nakládáno s majetkem zásadní hodnoty. Soud v tomto směru zdůrazňuje, že právo má být pro jeho adresáty (pokud možno) srozumitelné a předvídatelné. Ustanovení § 560 o. z. je nutné vykládat tak, že písemnou formu vyžaduje i přípravná smlouva, pokud se smlouvou realizační nakládá s nemovitým majetkem. Již v důsledku uzavření přípravné smlouvy (smlouvy o smlouvě budoucí) totiž následně na základě konstitutivního rozhodnutí soudu určujícího obsah smlouvy realizační prodávající pozbude vlastnického právo k předmětu koupě, a to navíc za smluvních podmínek určených právě rozhodnutím soudu. Zásah do vlastnických práv prodávajícího je ještě citelnější než při zákonem reprobovaném uzavření kupní smlouvy v ústní formě (argumentum a fortiori).

27. Údajné vyjádření žalovaného je nutné rovněž poměřovat § 551 a 552 o. z. Z pouhého prohlášení žalovaného k návrhu kupní ceny ve výši 500 000 Kč údajně učiněného žalobkyní a), že„ tolik peněz by nechtěl“, nelze dovodit, že by žalovaný projevil vážnou vůli uzavřít kupní smlouvu na Pozemky za cenu nižší než 500 000 Kč. I kdyby však k vážnému projevu vůle ze strany žalovaného došlo, nelze uzavřít, že by byla určitě sjednána kupní cena. Ze zásady poctivého uspořádání práv a povinností stran (§ 1785 o. z.) lze dovodit, že soud by v řízení o určení obsahu kupní smlouvy na Pozemky nemohl určit kupní cenu v jiné výši než ve výši ceny obvyklé. K žalobci tvrzenému rozdílu mezi cenou kupní a obvyklou by tak pojmově dojít nemohlo. V příčinné souvislosti s porušením povinnosti uzavřít kupní smlouvu k Pozemkům by žalobcům žádná škoda ve formě ušlého zisku, za kterou by žalovaný odpovídal (§ 2913 o. z.), pojmově vzniknout nemohla.

28. Soud nárok žalobců poměřoval i z hlediska předsmluvní odpovědnosti. Úprava tzv. předsmluvní odpovědnosti stojí na obecné povinnosti jednat poctivě, a to i při jednání o uzavření smlouvy. Ustanovení § 1729 o. z. dopadá na případy bezdůvodného přerušení jednání o smlouvě poté, co je u druhé strany vyvolána představa, že smlouva bude uzavřena. Prioritou je vždy svoboda smluvního vyjednávání, která je prolamována pouze tehdy, odporuje-li její prosazování principu poctivosti jednání. I při respektování zásady smluvní volnosti lez považovat chování jednoho z potenciálních smluvních partnerů za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Spravedlivý důvod pro ukončení kontraktačního procesu nelze vymezit obecně. Vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu, a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018).

29. Ani případná předsmluvní odpovědnost žalovaného nebyla způsobilá založit legitimní očekávání žalobců, že jim pozemky budou prodány za cenu nižší než cenu obvyklou. Ze zásady smluvní autonomie vyplývá, že je primárně věcí vlastníka, za jakých podmínek a komu majetek ve svém vlastnictví prodá. Založení odpovědnosti z titulu předsmluvní odpovědnosti by mělo být spíše výjimečné (srovnej předchozí odstavec odůvodnění).

30. Soud tak uzavírá, že již ze žalobních tvrzení vyplývá, že v žalobě uplatněný nárok žalobců nevznikl, když v příčinné souvislosti s jednáním či opomenutím žalovaného nevznikla žalobcům škoda ve formě ušlého zisku. Soud tak žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 670 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 5 100 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum] a z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 000 Kč ve výši 5 670 Kč.

32. Soud přiznal odměnu advokáta žalovaného i za dvě porady přesahující jednu hodinu konané dne [datum] a [datum]. Žalovaný sice na jednání uvedl, že porady nepřesáhly svou délku jednu hodinu, nicméně soud z kontextu jeho vyjádření dovodil, že si pouze délku porad špatně pamatoval, když nemá důvod nevěřit písemnému potvrzení o délce porad zaslaném dodatečně po skončení jednání.