33 C 300/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 377 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 377 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 377 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl v rámci silniční kontroly vyzván k podrobení se odběru krve spojeného s odborným lékařským vyšetřením k prokázání přítomnosti návykových látek v krvi a za tímto účelem byl služebním vozem dopraven do nemocnice anonymizováno 5 slov . Vyšetřením byla přítomnost návykových látek prokázána, žalovaný je proto povinen uhradit náklady, které žalobkyně v souvislosti s provedením odborného lékařského vyšetření vynaložila. Žalobkyně uhradila za provedení odběru krve částku 57,50 Kč a za provedení laboratorního vyšetření částku 723,35 Kč a 3 000 Kč, náklady na dopravu žalovaného do zdravotnického zařízení činily 96 Kč Náklady vynaložené žalobkyní na toxikologické vyšetření krve žalovaného jsou součástí nákladů trestního řízení vedeného proti žalovanému. Z tohoto důvodu došlo ke krácení nákladů na toxikologické vyšetření o 1 500 Kč. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému tyto náklady fakturou splatnou dne datum. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil.

3. Soud podle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl dne datum v obec, jako řidič motorového vozidla kontrolován hlídkou Policie ČR. Žalovaný se na místě podrobil orientační zkoušce na přítomnost návykových látek s pozitivním výsledkem. Proto byl převezen k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve do nemocnice anonymizováno 5 slov . Výsledek toxikologického vyšetření vzorku krve byl pozitivní. Za provedení klinického vyšetření a odběru krve a za provedení laboratorního vyšetření nemocniční zařízení vyúčtovalo žalobkyni částku celkem 3 781 Kč. Žalobkyně tuto částku uhradila. Náklady Policie ČR spojené s převozem žalovaného do nemocnice na vyšetření činily celkem 96 Kč dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za dopravu do zdravotnického zařízení a za vyšetření na přítomnost návykových látek v celkové výši 2 377 Kč fakturou ze dne datum, která byla splatná dne datum. Dne datum žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

5. S ohledem na výše uvedená zjištění soud shledal, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako řidič motorového vozidla se na výzvu Policie ČR podrobil odbornému lékařskému vyšetření na přítomnost návykových látek dle § 20 a násl. zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Jelikož byla přítomnost návykových látek prokázána, je žalovaný podle § 24 odst. 2, 3 tohoto zákona povinen uhradit žalobkyni náklady, které za odborné lékařské vyšetření zaplatila, včetně nákladů na dopravu do zdravotnického zařízení. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni celkové vzniklé náklady v částce 2 377 Kč uhradit. Jelikož zákon nestanoví splatnost těchto nároků, uplatní se obecné ustanovení § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého je dluh splatný na výzvu věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení fakturou se splatností dne datum, jelikož žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil, dostal se do prodlení a je proto povinen uhradit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva a sepis žaloby).

7. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku pak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 tohoto zákona osvobozena. Soud proto žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků. Proti výroku I. a II. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti výroku III. tohoto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.). Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet číslo variabilní symbol.