33 C 308/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 208 882,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 192,30 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 816,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 192,30 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 160 689,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 160 689,75 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 772,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 208 882,05 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného spotřebitelského úvěru, který žalovanému poskytla dne , datum, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 194 804 Kč, přičemž úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a současně platit úroky z úvěru ve výši sjednané ve smlouvě. Protože žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, byl úvěr právním předchůdcem žalobkyně ke dni , datum, zesplatněn. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni, tj. ke dni , datum, , činila výše pohledávky celkem 213 699,01 Kč, z čehož jistina představovala 205 012,05 Kč (z toho neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 200 013,35 Kč a připsané úroky ve výši 4 998,70 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 816,96 Kč, úrok z úvěru ve výši 4 998,70 Kč a poplatky ve výši 3 870 Kč. V žalobě se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 208 882,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 816,96 Kč, úroku ve výši 4 998,70 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od , datum, do zaplacení a úrok 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od , datum, do zaplacení. Pohledávka byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 194 804 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 19,99 % ročně v 93 měsíčních splátkách po 4 163 Kč.

3. Z podkladů pro soudní řízení ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 34 114,25 Kč.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy č. , hodnota, – seznamu pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.

5. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z podacího lístku ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

6. Právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných částek (z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, a výzvy k okamžité úhradě dlužné částky ze dne , datum, ).

7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, a podacího lístku ze , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do , datum, .

8. Z výpisu z účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši -72,01 Kč. Již v závěru měsíce října 2023 činil jeho konečný zůstatek -86,28 Kč. Žalovaný opakovaně hospodařil s minimálním disponibilním zůstatkem a pravidelně vybíral prakticky veškeré příchozí prostředky bezprostředně po jejich připsání, přičemž se jeho účet často dostával do záporných hodnot.

9. Z posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 54 spisu a žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 19 344 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi právního předchůdce žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 193 Kč. Při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného právní předchůdce žalobkyně stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 21,52 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 2 008 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), a úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 1 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 163 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 163 Kč.

10. Z příjmové transakce zaúčtované na účet za období od , datum, do , datum, na č. l. 56 spisu soud zjistil, že měsíční příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu žalovaného.

11. Soud neprovedl pro nadbytečnost následující důkazy: dohoda o úplatě ze dne , datum, , ceník pro soukromou klientelu, informace o zpracování osobních údajů ze dne , datum, , oznámení o úrokových sazbách a výpis z účtu za období od , datum, do , datum, . Skutkový stav byl na základě již provedených důkazů zjištěn bez důvodných pochybností a pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

12. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

13. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, na základě smlouvy uzavřené téhož dne úvěr ve výši 194 804 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 19,99 % ročně v 93 měsíčních splátkách po 4 163 Kč. Žalovaný uhradil částku 34 114,25 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do , datum, . Konečný zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni , datum, ve výši -72,01 Kč. Již v závěru měsíce října 2023 činil jeho konečný zůstatek -86,28 Kč. Žalovaný opakovaně hospodařil s minimálním disponibilním zůstatkem a pravidelně vybíral prakticky veškeré příchozí prostředky bezprostředně po jejich připsání, přičemž se jeho účet často dostával do záporných hodnot. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 19 344 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 8 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi právního předchůdce žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 193 Kč. Při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného právní předchůdce žalobkyně stanovil maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 21,52 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 2 008 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), a úvěr pro fyzické osoby - hotovostní - PH v ČS se splátkou 1 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 4 163 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 163 Kč.Měsíční příjem žalovaného byl ověřen výpisem z účtu žalovaného.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú.

23. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný v období od , datum, do , datum, jen stěží hradil své pravidelné výdaje, když konečné zůstatky na běžném účtu žalovaného byly buď téměř na nule nebo dokonce v záporných číslech. Za těchto okolností se poskytnutí úvěru žalovanému jevilo jako značně riskantní, když jeho finanční situace nasvědčovala tomu, že v budoucnu nebude schopen své závazky plnit. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 87 odst. 1 z. s. ú. a § 2991 odst. 1, 2 o. z.).

24. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

25. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 160 689,75 Kč (původní jistina ve výši 194 804 Kč po uhrazení 34 114,25 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 160 689,75 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 48 192,30 Kč s úrokem z prodlení v částce 4 816,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 208 882,05 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 192,30 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 200 013,35 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 4 998,70 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo teprve den následující po splatnosti.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 772,57 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 208 882,05 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 790 Kč ve výši 7 095,90 Kč.

29. Soud předžalobní výzvu ze dne , datum, nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

30. Soud dále žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.