33 C 315/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 975 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 975 Kč s úrokem v částce 7 500 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 147,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 975 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě jí žalobkyně poskytla úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl vyčerpán bezhotovostním převodem na účet žalované dne , datum, . Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 1 % denně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně úroků ve výši 7 500 Kč do dne , datum, . Žalovaná dohodnuté částky neuhradila, ani v dodatečné lhůtě splatnosti do , datum, . Žalobkyně požaduje kromě jistiny ve výši 25 000 Kč úhradu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 000 Kč od , datum, do , datum, (podání žaloby), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení a nákladů spojených se zasláním první a druhé upomínky ve výši 1 100 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy získala výpisy z bankovních účtů za tři měsíce, z nichž vyplynulo, že žalovaná je OSVČ s čistým měsíčním příjmem cca 71 000 Kč. Žalobkyně posoudila měsíční výdaje žalované, které stanovila na 35 500 Kč, a to na základě interní své metodiky vycházející z obecných statistických údajů. Dále žalobkyně pořídila náhled do úvěrového registru, z něhož vyplynulo, že žalovaná má nejlepší možné hodnocení CB Score A, a ověřila i další skutečnosti – platnost osobních dokladů, absenci záznamu v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Z těchto informací žalobkyně dovodila, že žalovaná byla úvěruschopná podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zdůrazňuje, že poskytuje krátkodobé mikroúvěry s nízkou jistinou, u nichž je míra prověřování přiměřená riziku. Žalovaná byla jejím stálým klientem a předmětný úvěr byl již jejím pátým, přičemž čtyři předchozí úvěry řádně splatila, což dle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 1819/2023) podporuje závěr o nenapadnutelnosti platnosti smlouvy. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1 % denně ve lhůtě do , datum, (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , rámcová smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ).

5. Částka 25 000 Kč byla žalované poukázána převodem na její účet dne , datum, (potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ).

6. Žalovaná u žalobkyně čerpala v minulosti úvěry ve výši 5 000 Kč dne , datum, , ve výši 7 500 Kč dne , datum, , ve výši 15 000 Kč dne , datum, a ve výši 20 000 Kč dne , datum, . Všechny tyto úvěry byly řádně splaceny (výpis na č. l. 25 spisu).

7. Žalovaná ke dni žádosti o úvěr splácela již 7 úvěrů s celkovou dlužnou částkou 791 281 Kč a měsíční splátkou 115 222 Kč s tím, že byla v prodlení s úhradou splátky ve výši 6 062 Kč (výpisy na č. l. 26 a 27 spisu).

8. Žalovaná měla ke dni , datum, zapsané živnostenské oprávnění na dobu neurčitou se vznikem oprávnění od , datum, (výpis z veřejné části živnostenského rejstříku ze dne , datum, ).

9. Za období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 32 502,01 Kč, debetní obrat ve výši 32 590,30 Kč a rozdíl pak představoval částku 88,29 Kč (výpis z účtu na č. l. 29 spisu).

10. Za období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 569 069,32 Kč, debetní obrat ve výši 790 468,21 Kč a rozdíl pak představoval částku -221 398,89 Kč. Na účtu č. , č. účtu, byly evidovány exekuční srážky (výpis z účtu na č. l. 30-37 spisu).

11. Za období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 72 600 Kč, debetní obrat ve výši 515 208 Kč a rozdíl pak představoval částku 442 608 Kč (výpis z účtu na č. l. 39 spisu).

12. Žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě žalované pohledávky s tím, že jí bylo stanoveno datum úhrady ke dni , datum, (seznam výzev k úhradě dluhu č. , hodnota, , výzva k úhradě dluhu ze dne , datum, , předžalobní výzva ze dne , datum, , podací arch ze dne , datum, , odeslaná SMS ze dne , datum, a opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, ).

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

14. Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1 % denně ve lhůtě do , datum, . Částka 25 000 Kč byla žalované poukázána převodem na její účet dne , datum, . Žalovaná u žalobkyně čerpala v minulosti úvěry ve výši 5 000 Kč dne , datum, , ve výši 7 500 Kč dne , datum, , ve výši 15 000 Kč dne , datum, a ve výši 20 000 Kč dne , datum, . Všechny tyto úvěry byly řádně splaceny. Žalovaná ke dni žádosti o úvěr splácela již 7 úvěrů s celkovou dlužnou částkou 791 281 Kč a měsíční splátkou 115 222 Kč s tím, že byla v prodlení s úhradou splátky ve výši 6 062 Kč. Žalovaná měla ke dni , datum, zapsané živnostenské oprávnění na dobu neurčitou se vznikem oprávnění od , datum, . Za období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 32 502,01 Kč, debetní obrat ve výši 32 590,30 Kč a rozdíl pak představoval částku -88,29 Kč. Za období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 569 069,32 Kč, debetní obrat ve výši 790 468,21 Kč a rozdíl pak představoval částku -221 398,89 Kč. Na účtu č. , č. účtu, byly evidovány exekuční srážky. Za období od , datum, do , datum, měla žalovaná na svém účtu č. , č. účtu, kreditní obrat ve výši 72 600 Kč, debetní obrat ve výši 515 208 Kč a rozdíl pak představoval částku -442 608 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě žalované pohledávky s tím, že jí bylo stanoveno datum úhrady ke dni , datum, .

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

16. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú.

23. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěry Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39, 36 ICm 4129/2015 (KSOS 36 INS 10674) jsou tak již soudní praxí překonány.

26. Účty žalované vykazovaly značnou nerovnováhu v kreditních a debetních obratech a propadaly se tak do záporného zůstatku. Z účtů žalované byly prováděny exekuční srážky. Žalovaná ke dni žádosti o úvěr splácela již 7 úvěrů s celkovou dlužnou částkou 791 281 Kč a měsíční splátkou 115 222 Kč s tím, že byla v prodlení s úhradou splátky ve výši 6 062 Kč. Žalovaná tak měla problém hradit i své dosavadní dluhy. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žalované, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA). Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaná v minulosti své závazky řádně hradila. Minulé plnění dluhů nic nevypovídá o aktuální majetkové situaci žadatele o úvěr.

27. Obohacená (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 975 Kč s úrokem v částce 7 500 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do , datum, , soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta i do části úroků z prodlení za období předcházející dni , datum, , neboť teprve v tento den nastalo prodlení žalované.

28. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 27 235,62 Kč. Co do částky 9 696,92 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 147,20 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalované v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 975 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč za sepis předžalobní výzvy.

29. Odměnu advokátu za sepis předžalobní výzvy soud nepřiznal, neboť předžalobní výzvu učinila přímo žalobkyně. Ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. sice předpokládá pro nárok účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení výzvu k plnění, předcházející minimálně 7 dnů před podáním žaloby, toto ustanovení však nikterak neukládá účastníku, aby takovou výzvu podal prostřednictvím svého zástupce. Může ji proto učinit sám, a i v takovém případě mu na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu vznikne nárok. Žalobkyně v posuzovaném případě vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení písemnou upomínkou, a žalovaná na ni adekvátně, tedy plnou úhradou dlužné částky, nereagovala. Opakovaná výzva zástupce žalobkyně před podáním žaloby byla již zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaná po předchozí upomínce žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevila (shodně též usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Co 145/2015-41). Namísto toho za tento úkon přiznal soud žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

30. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Tyto náklady proto nelze považovat za účelně vynaložené.