33 C 319/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 147 784,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 60 688,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 118 602 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 118 602 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 506 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 4 618,32 Kč a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 99 214,58 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 371 635 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 87 096 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 87 096 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 147 784,00 Kč s příslušenstvím, neboť mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl téhož dne vyplacen na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 72,85 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 6 452 Kč splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce, avšak žalovaný uhradil pouze dvě splátky ve dnech , datum, a , datum, a následně se dostal do prodlení se splátkami č. , hodnota, a 4, v jehož důsledku žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a náhrady nákladů prodlení ve výši 400 Kč, přičemž v důsledku prodlení přesahujícího 65 dnů došlo dne , datum, k automatickému zesplatnění celého úvěru, kdy se dosud nesplacená jistina společně s přirostlými úroky stala novou jistinou ve výši 117 204,44 Kč, splatnou ke dni zesplatnění, a od , datum, je žalobkyně oprávněna požadovat rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, kterou ke dni podání žaloby uplatnila v částce 29 182,80 Kč, a současně uplatňuje smluvní úrok z úvěru z částky odpovídající zbývající původní jistině ve výši 99 214,58 Kč, a to od , datum, do , datum, v sazbě 72,85 % ročně a od , datum, dále v zákonném omezení dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve výši repo sazby České národní banky zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 12,75 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když ji hodnotila na základě dokladů o jeho příjmech, údajů uvedených žalovaným ve formuláři hodnocení klienta a jeho písemných prohlášení, jakož i prostřednictvím ověření v registrech NRKI a SOLUS bez negativních záznamů, přičemž bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 33 000 Kč a jeho celkové měsíční náklady dosahovaly částky 23 010 Kč, přičemž tyto náklady sestávaly z žalovaným deklarovaných výdajů na bydlení ve výši 7 500 Kč, dalších individuálně tvrzených nákladů a paušální výdajové složky ve výši životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb. ve výši 4 860 Kč, určené k pokrytí běžných životních potřeb, přičemž žalobkyně při hodnocení výdajové stránky vycházela z údajů poskytnutých samotným žalovaným a jím stvrzených podpisem, připočetla k nim bezpečnostní rezervu ve výši 1 000 Kč a postupovala v situaci, kdy nemá objektivní možnost ověřovat veškeré individuální výdaje spotřebitele, které nejsou zjistitelné z veřejných registrů, legitimně z předpokladu pravdivosti sdělených údajů, nejsou-li zjevně nepřiměřené, přičemž z porovnání příjmové a výdajové stránky vyplynulo, že žalovanému zůstávaly volné disponibilní prostředky ke splácení ve výši 8 990 Kč měsíčně, což s dostatečnou rezervou postačovalo k úhradě sjednané splátky úvěru, na podkladě čehož byl proveden interní scoring klienta jako matematický model hodnocení bonity s kladným výsledkem a současně bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně jiné smlouvy ve stavu soudního vymáhání, jeho doklad totožnosti byl platný, zaměstnavatel nebyl v insolvenci a úvěr tak byl doporučen ke schválení, takže žalobkyně při uzavírání smlouvy postupovala přiměřeně, s odbornou péčí a v rozsahu vyžadovaném právními předpisy, přičemž případné zkreslení či zamlčení výdajů žalovaným nemůže být přičítáno k tíži žalobkyně. Při hodnocení výdajové stránky žalobkyně vycházela z principu poctivosti účastníků právního styku ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když žalovaný správnost a úplnost jím sdělených údajů stvrdil svým podpisem a žalobkyně neměla objektivní možnost ověřovat veškeré individuální výdaje, které nejsou zjistitelné z veřejných zdrojů, přičemž uvedení nepravdivých, neúplných nebo zkreslených údajů ze strany žalovaného by nejen nemohlo jít k tíži žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti, ale mohlo by zakládat i trestní odpovědnost žalovaného, zejména podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, za úvěrový podvod. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za každým dílčím skutkovým zjištěním.

3. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne , datum, ).

4. Žalovaný elektronicky podepsal dne , datum, listinu označenou „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč splatných vždy ke 12. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 309 696 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 72,85 % ročně. Za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o více než 30 dní, je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (předsmluvní formulář ze dne , datum, , návrh na uzavření smlouvy ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy ze dne , datum, , podpis na dálku na č. l. 24 spisu, oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, a dodejka ze dne , datum, , základní informace o klientovi na č. l. 32 spisu, důkaz o odeslání 1 Kč na č. l. 32 p. v. spisu, informace o vyplacení na č. l. 33 spisu a důkaz o přijaté SMS na č. l. 33 p. v. spisu).

5. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem cca 33 100 Kč čistého měsíčně (výpis transakcí z účtu žalovaného na č. l. 15).

6. Žalovaný nebyl ke dni , datum, evidován v registru SOLUS (výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 29).

7. Žalovaný poskytnutý úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč zcela vyčerpal (karta klienta na č. l. 28 spisu a doklad o vyplacení úvěru ze dne , datum, ).

8. Žalovaný uhradil celkem částku 12 904 Kč (karta klienta na č. l. 28 spisu).

9. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 33 000 Kč, výdajů ve výši životního minima v částce 4 860 Kč, ostatních výdajů ve výši 3 000 Kč, výdajů na splátky dalších úvěrů ve výši 4 000 Kč a výdajů na bydlení uvedených žalovaným ve výši 7 500 Kč (prohlášení klienta ze dne , datum, a hodnocení klienta ze dne , datum, ).

10. Ke dni podání žádosti o úvěr byl žalovaný evidován v Nebankovním registru klientských informací jako osoba s aktivními úvěrovými závazky v celkové zbývající výši přibližně 1 140 103 Kč, přičemž z registru současně vyplývá, že ke stejnému dni podal žádosti o úvěrové financování u celkem sedmi různých finančních institucí, což svědčí o dlouhodobém a opakovaném využívání cizích finančních zdrojů. Ke dni žádosti o úvěr nebyl u žalovaného evidován žádný dluh po splatnosti, nicméně s ohledem na rozsah jeho zadlužení a četnost úvěrových žádostí byla jeho majetková a příjmová kapacita významně zatížena, což objektivně omezovalo jeho další úvěrovou bonitu a schopnost přijímat další závazky bez zvýšeného rizika pro věřitele (výpis z NRKI na č. l. 31 spisu).

11. Totožnost žalovaného byla při sjednávání úvěru ověřena zasláním kopie občanského průkazu žalovaného (kopie OP žalovaného na č. l. 13, 14 spisu).

12. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení (výzva k zaplacení ze dne , datum, , výzva k zaplacení ze dne , datum, a oznámení ze dne , datum, ).

13. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 118 602 Kč s příslušenstvím do , datum, s upozorněním na možnost podání žaloby (předžalobní výzva ze dne , datum, a podací arch ze dne , datum, ).

14. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

15. Žalobkyně je evidována v evidenci České národní banky jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Žalovaný elektronicky podepsal dne , datum, listinu označenou „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, na jejímž základě se žalobkyně smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 452 Kč splatných vždy ke 12. dni v měsíci, přičemž celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 309 696 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 72,85 % ročně. Za prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části o více než 30 dnů je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru; v takovém případě se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, přičemž tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru, a nebude-li uhrazena řádně a včas, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný čistý měsíční příjem přibližně 33 000 Kč a nebyl ke dni , datum, evidován v registru SOLUS. Žalovaný poskytnutý úvěrový rámec ve výši 100 000 Kč zcela vyčerpal a uhradil z něj celkem částku 12 904 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 33 000 Kč, výdajů ve výši životního minima v částce 4 860 Kč, ostatních výdajů ve výši 3 000 Kč, výdajů na splátky dalších úvěrů ve výši 4 000 Kč a výdajů na bydlení uvedených žalovaným ve výši 7 500 Kč. Ke dni podání žádosti o úvěr byl žalovaný evidován v Nebankovním registru klientských informací jako osoba s aktivními úvěrovými závazky v celkové zbývající výši přibližně 1 140 103 Kč, přičemž současně podal žádosti o úvěrové financování u 7 finančních institucí. Totožnost žalovaného byla při sjednávání úvěru ověřena zasláním kopie jeho občanského průkazu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, byl opakovaně upomínán s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a soudního vymáhání pohledávky a následně byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 118 602 Kč s příslušenstvím do , datum, s upozorněním na možnost podání žaloby.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Žalobkyně nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, když nezkoumala pravidelné výdaje žalovaného a pouze mechanicky vycházela z výše životního minima. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).

25. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

26. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

27. Žalobkyně neprovedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějícím kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

28. Obohacený (žalovaný) je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 87 096 Kč (jistina ve výši 100 000 Kč po zohlednění úhrady ve výši 12 904 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 87 096 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 60 688,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 118 602 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 118 602 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 506 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 4 618,32 Kč a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 99 214,58 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 371 635 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě, ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu na základě výzvy k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala dne , datum, . Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo teprve den následující po splatnosti.

29. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyni přiznána částka 92 062,86 Kč. Co do částky 90 883,22 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, když rozdíl úspěchu obou účastníků byl pouze nepatrný.