33 C 322/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 999 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 479 Kč spolu s úrokem v částce 13 695 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 999 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 479 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 520 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 520 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Soud vyzývá žalobkyni, aby do 15 dní od doručení tohoto rozsudku sdělila soudu číslo účtu pro vrácení soudního poplatku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 999 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 12 600 Kč, a to částku 12 000 Kč dne , datum, a částku 600 Kč dne , datum, , bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek, v důsledku čehož byl úvěr v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni , datum, . Žalovaná do podání žaloby uhradila pouze částku 2 080 Kč, z níž bylo 601 Kč započteno na jistinu a 1 479 Kč na příslušenství, přičemž výše nesplacené jistiny tak činí 11 999 Kč a výše sjednaného smluvního úroku činí 13 695 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, došlo k postoupení předmětné pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to zejména na základě údajů a prohlášení poskytnutých žalovanou v rámci sjednání úvěru, dále prostřednictvím lustrací ve veřejně dostupných rejstřících a databázích, konkrétně v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázích sloužících k posouzení úvěrové historie, jako jsou registry SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž žalovaná v souladu s obchodními podmínkami prohlásila, že není v prodlení s plněním svých dluhů, nenachází se v exekuci ani insolvenci a není si vědoma své evidence v databázích dlužníků; na základě těchto zjištění a provedených kontrol právní předchůdce žalobkyně nepojal důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a její žádosti o úvěr proto vyhověl.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ze dne , datum, , výpisu z běžného účtu ze dne , datum, a výpisu z běžného účtu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč, který byl sjednán jako nezajištěný úvěr na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání, přičemž žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila při vzniku smluvního vztahu 2 079 Kč, a to spolu s úrokem sjednaným ve výši 150 % ročně, přičemž úrok byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru a splatnost jednotlivých splátek byla vázána na opakující se třicetidenní období počínaje dnem prvního čerpání úvěru dne , datum, .

5. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti za žalovanou na žalobkyni.

6. Žalované bylo postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ).

7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, (z poslední možnosti dohody na úhradě ze dne , datum, , plné moci ze dne , datum, a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ).

8. Žalovaná dle odst. 3.2. obchodních podmínek , právnická osoba, (dále jen „OP“) prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností (z obchodních podmínek , právnická osoba, ).

9. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz součinnostním dotazem na banku žalované, když čerpání úvěru bylo doloženo již na základě výpisů z běžného účtu ze dne , datum, a , datum, . Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

10. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

11. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ze dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč jako nezajištěný úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše při vzniku smluvního vztahu činila 2 079 Kč, spolu s úrokem sjednaným ve výši 150 % ročně. Tento úrok byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru a splatnost jednotlivých splátek byla vázána na opakující se třicetidenní období počínaje dnem prvního čerpání, tj. , datum, . Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, . Žalovaná dle odst. 3.2. obchodních podmínek prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma své evidence v databázích dlužníků či databázích pro tvorbu úvěrové historie, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Příjmy žalované nebyly doloženy. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).

21. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831-832).

22. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

23. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

25. Žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

26. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 10 520 Kč (původní jistina ve výši 12 600 Kč po zohlednění úhrad ve výši 2 080 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 520 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 1 479 Kč spolu s úrokem v částce 13 695 Kč, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 999 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 479 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 10 520 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalované nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.

28. Soud konečně rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 228 Kč, kdy měl být žalobkyni vyměřen soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1. písm. b) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Úroky jsou příslušenstvím vymáhané pohledávky a výši soudního poplatku tak neovlivňují.