33 C 327/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 900 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 900 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 966,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 36 900 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, který byl žalovaným vyčerpán v celkové výši 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem dne , datum, z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného, přičemž splatnost úvěru byla sjednána nejpozději ke dni , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit nejen poskytnutou jistinu, ale též sjednaný smluvní úrok ve výši 6 900 Kč, avšak do dne splatnosti ani později poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, v důsledku čehož se dostal do prodlení s plněním svých smluvních povinností. Celková pohledávka tak ke dni splatnosti činila částku 36 900 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytoval úvěry prostřednictvím svých internetových stránek a před uzavřením smlouvy žalovanému umožnil seznámit se s obsahem smlouvy, obchodními podmínkami, výší úroku i dalšími podmínkami úvěru. Žalovaný v rámci sjednání úvěru vyplnil své osobní údaje, potvrdil seznámení se smluvní dokumentací a uzavřením smlouvy projevil souhlas s jejími podmínkami, přičemž poskytnutí úvěru žalovanému bylo prokázáno bankovním výpisem právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž vycházel zejména z údajů a prohlášení poskytnutých žalovaným v rámci registračního a smluvního procesu, včetně tvrzení o jeho příjmech a výdajích, a dále provedl lustrace v dostupných veřejných i neveřejných databázích a rejstřících sloužících k posouzení úvěruschopnosti a úvěrové historie, konkrétně v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázích SOLUS, NRKI a BRKI, jakož i v dalších systémech využívaných k ověření platební morálky dlužníků, přičemž žalovaný současně v souladu s obchodními podmínkami prohlásil, že není v prodlení s plněním svých dluhů, nenachází se v exekuci ani insolvenčním řízení a není si vědom své evidence v databázích dlužníků; na základě těchto zjištění právní předchůdce žalobkyně nepojal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a jeho žádosti o úvěr proto vyhověl.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a výpisů z účtu ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úrokem ve výši 6 900 Kč, tedy celkem částku 36 900 Kč, a to jednorázově ke dni splatnosti dne , datum, , přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet a sjednaná zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , plné moci ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti za žalovaným na žalobkyni.

5. Žalovanému bylo postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ).

6. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, ).

7. Žalovaný dle odst. 1.2. obchodních podmínek , právnická osoba, (dále jen „OP“) prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností (z obchodních podmínek , právnická osoba, na č. l. 21-30 spisu).

8. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz součinnostním dotazem na banku žalované, když čerpání úvěru bylo doloženo již na základě výpisu z běžného účtu ze dne , datum, . Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

10. Na žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve znění dodatku č. , hodnota, , postoupena pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském neúčelovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6 900 Kč, tedy celkem částku 36 900 Kč, a to jednorázově ke dni splatnosti dne , datum, , přičemž úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet a sjednaná zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky, mimo jiné výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, , s lhůtou k plnění do , datum, . Žalovaný při uzavření smlouvy dle odst. 1.2. obchodních podmínek , právnická osoba, prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetím osobám, není evidován v databázích dlužníků, včetně interní databáze věřitele, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Příjmy žalované nebyly doloženy. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).

20. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831-832).

21. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěr klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

24. Žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

25. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 900 Kč od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 900 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalovaného nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.

26. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 33 205,48 Kč. Co do částky 9 323,54 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 966,72 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 476 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 900 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 600 Kč ve výši 336 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč za sepis předžalobní výzvy.

27. Odměnu advokátu za sepis předžalobní výzvy soud nepřiznal, neboť předžalobní výzvu učinila přímo žalobkyně. Ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. sice předpokládá pro nárok účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení výzvu k plnění, předcházející minimálně 7 dnů před podáním žaloby, toto ustanovení však nikterak neukládá účastníku, aby takovou výzvu podal prostřednictvím svého zástupce. Může ji proto učinit sám, a i v takovém případě mu na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu vznikne nárok. Žalobkyně v posuzovaném případě vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení písemnou upomínkou, a žalovaný na ni adekvátně, tedy plnou úhradou dlužné částky, nereagoval. Opakovaná výzva zástupce žalobkyně před podáním žaloby byla již zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozí upomínce žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil (shodně též usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Co 145/2015-41). Namísto toho za tento úkon přiznal soud žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

28. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Tyto náklady proto nelze považovat za účelně vynaložené.