33 C 333/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 023 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 9 023 Kč s úrokem z prodlení v částce 902 Kč se řízení zastavuje.

II. Co do úroku z prodlení v částce 45,86 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v částce 431,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

2. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 023 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zjistila, že žalovaný je vlastníkem nákladního automobilu [registrační značka], s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně, přičemž toto vozidlo nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla. Tím vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek ve výši 86 Kč za každý den, kdy nebylo uzavřeno pojištění, a též povinnost uhradit náklady za mimosoudní vymáhání ve výši 300 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 9 023 Kč s úrokem z prodlení v částce 902 Kč z důvodu, že po podání žaloby (dne [datum]) žalovaný uhradil částku 9 925 Kč.

4. Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud řízení částečně zastavil podle § 96 o. s. ř.

5. Žalobkyně měla vůči žalovanému právo na zaplacení částky 9 023 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému příspěvku (§ 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ z. p. o. p. v.“) ve výši 8 723 Kč (10 750 Kč po odečtení úhrady před podáním žaloby ve výši 2 027 Kč) za dobu od [datum] do [datum], kdy žalovaný provozoval nákladní automobil [registrační značka], [VIN kód], bez toho, že by uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a 300 Kč na paušálních nákladech za mimosoudní vymáhání. Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem včetně nákladů na jeho mimosoudní vymáhání (§ 4 odst. 3 z. p. o. p. v. a § 2 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Podle vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní příspěvek pro nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně 86 Kč za každý den. Žalovaný neměl v rozhodném období uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a příspěvek ve smyslu shora uvedeném nezaplatil žalobkyni ani na výzvu. Následujícím dnem po splatnosti došlo k prodlení žalovaného. Žalobkyně má tak nárok i na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 9 925 Kč. Žalobkyně má tak nadále právo na úhradu úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 723 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 431,54 Kč (1 333,54 Kč po odečtení částečné úhrady ve výši 902 Kč).

6. Co do úroku z prodlení z nákladu spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč soud žalobu neshledal důvodnou. Soud dospěl k závěru, že se jedná o příslušenství jistiny, konkrétně o náklady spojené s uplatnění pohledávky (§ 513 o. z.). Soud proto žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 300 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 45,86 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a co do úroku z prodlení v částce 431,54 Kč vyplývá žalobní nárok z žalobních tvrzení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v této části vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná kromě nepatrné části předmětu řízení (úroky z prodlení ve výši 45,86 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 226 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 723 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč.

9. Odměnu advokátu za sepis předžalobní výzvy soud nepřiznal, neboť předžalobní výzvu učinila přímo žalobkyně. Ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. sice předpokládá pro nárok účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení výzvu k plnění, předcházející minimálně 7 dnů před podáním žaloby, toto ustanovení však nikterak neukládá účastníku, aby takovou výzvu podal prostřednictvím svého zástupce. Může ji proto učinit sám, a i v takovém případě mu na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu vznikne nárok. Žalobkyně v posuzovaném případě vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení písemnou upomínkou, a žalovaný na ni adekvátně, tedy plnou úhradou dlužné částky, nereagoval. Opakovaná výzva zástupce žalobkyně před podáním žaloby byla již zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozí upomínce žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil (shodně též usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Co 145/2015-41). Namísto toho za tento úkon přiznal soud žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

10. Co se týče zpětvzetí žaloby, pomine-li soud jeho odbornou nenáročnost, nelze přehlédnout, že dobrovolné plnění žalovaného, byť k němu došlo až po zahájení řízení, je především v zájmu žalobce. Žalovaný tedy obecně má být motivován (a takto mají být nastavena i procesní pravidla a rozhodovací praxe soudů), aby žalobci dluh splnil co nejdříve, tedy nejlépe ještě předtím, než soud ve věci meritorně rozhodne (srov. např. § 1 o. s. ř., podle něhož má občanské soudní řízení mj. vychovávat k čestnému plnění povinností). Tato zásada v podstatě vylučuje, aby žalovaný byl jakkoliv negativně postižen (sankcionován) za plnění dluhu v průběhu již zahájeného soudního řízení, a to například tím, že soud žalobci přizná náhradu nákladů (odměny advokáta) za podání, jehož obsah spočívá ve sdělení, že žalovaný dluh zcela nebo zčásti uhradil (a kdy se tak stalo), pročež žalobce bere žalobu zcela nebo zčásti zpět. To mimo jiné znamená, že žalovanému nelze uložit povinnost k vyšší náhradě nákladů řízení jen proto, že se choval žádoucím, zákonem preferovaným způsobem a žalobci dluh dobrovolně zaplatil.