33 C 343/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 693 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 693 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 984 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 709 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 693 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná neuhradila za měsíc měsíc a rok rok v plné výši nájemné a zálohu na služby spojené s užíváním bytu. Na nájemném žalovaná dluží 1 517,50 Kč a na záloze na služby spojené s užíváním bytu 1 466,50 Kč. Dále žalovaná neuhradila nedoplatek z vyúčtování za rok rok ve výši 2 709 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanské soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně se jakožto vlastnice bytového domu adresa v obec v ulici ulice zavázala přenechat žalované byt číslo v 1. nadzemním podlaží (dále jen„ Byt“) a žalovaná se zavázala hradit nájemné a služby spojené s nájmem bytu. Nájemní smlouva trvala od datum do datum. Byt byl žalovanou předán žalobkyni dne datum. Měsíční výše nájemného za nájem Bytu činila 2 151 Kč, zálohy na služby spojené s nájmem bytu činily 2 100 Kč. Žalovaná nezaplatila část nájemného za měsíc červen rok ve výši 1 517,50 Kč a na záloze na služby spojené s užíváním bytu za stejné období částku 1 466,50 Kč. Žalovaná dále neuhradila nedoplatek z vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu za rok rok ve výši 2 709 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalobkyně (pronajímatelka) se žalovanou (nájemkyní) uzavřely smlouvu o nájmu bytu (§ 2201 a násl. o. z.), kterou žalobkyně žalované přenechala do dočasného užívání Byt a žalovaná se oproti tomu zavázala žalobkyni platit dohodnuté nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217 o. z.). Žalovaná nehradila žalobkyni nájemné a zálohu na služby spojené s nájmem bytu řádně a včas. Tímto se ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 650 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 693 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

7. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

8. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).