33 C 349/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 35 443 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 443 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 102,34 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do souhrnného úroku ve výši 57 139 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 441 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 102,34 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 984 Kč. V důsledku prodlení žalovaného o délce 60 dní došlo k zesplatnění celého úvěru. V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 25 043,94 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za dlužné splátky, se kterými se byl žalovaný v prodlení více jak 30 dní. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 9 002 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 102,34 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do částky 57 139 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši z částky 26 441 Kč. Ohledně kontroly úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutým žalovaným. Dále nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a vycházela i z jiných zdrojů. Žalobkyně vycházela zejména z údajů získaných z databází NRKI a SOLUS. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze svého matematického modelu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

3. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum]).

4. Ve vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou (vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum]).

5. Žalovaný dne [datum] připojil svůj podpis na listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně připojila svůj podpis dne [datum] a žádost o úvěr schválila. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 984 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 47 616 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 167,01 % ročně. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 60 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum] a prohlášení klientů ze dne [datum]).

6. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem [částka] čistého (potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne [datum] a výpis z účtu ze dne [datum]).

7. U žalovaného nebyly ke dni [datum] evidovány v registru [příjmení] nesplacené závazky (výpis záznamu z registru [příjmení] ze dne [datum]).

8. Žalovaný vyčerpal dne [datum] částku 20 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru ze dne [datum]).

9. Žalovaný neuhradil ničeho (karta klienta ze dne [datum]).

10. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti neobdržel žádné CBS skóre (výpis z NRKI na č. l. 22 spisu).

11. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši [částka] měsíčně a výdaje ve výši [částka] (hodnocení klienta ze dne [datum]).

12. Průměrné výdaje domácnosti na jednu osobu činily v roce 2017 částku 178 280 Kč ročně. Z toho částka 6 586 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 17 731 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 151 Kč výdaje na restaurace a ubytování (statistika rodinných účtů za rok 2017 na č. l. 56 - 59 spisu).

13. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení (oznámení ze dne [datum], dodejka na č. l. 14 spisu, výzva k zaplacení ze dne [datum], výzva k zaplacení ze dne [datum], poštovní podací arch ze dne [datum] a předžalobní výzva ze dne [datum]).

14. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

15. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry. Ve vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne [datum] znalec popsal rozdíl mezi nominální a efektivní úrokovou mírou. Žalovaný dne [datum] připojil svůj podpis na listinu označenou„ návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“. Žalobkyně připojila svůj podpis dne [datum] a žádost o úvěr schválila. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 984 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 47 616 Kč Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 167,01 % ročně. Při prodlení žalovaného s úhradou splátky o více než 60 dní, dojde k zesplatnění úvěru. V případě zesplatnění úvěru se dosud nesplacené splátky stávají součástí jistiny, kdy tato nová jistina je splatná v den následující po zesplatnění úvěru. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Žalovaný měl při uzavření smlouvy pravidelný příjem [částka] čistého. U žalovaného nebyly ke dni [datum] evidovány v registru SOLUS nesplacené závazky. Žalovaný vyčerpal dne [datum] částku 20 000 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti neobdržel žádné CBS skóre. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši [částka] měsíčně a výdaje ve výši [částka]. Průměrné výdaje domácnosti na jednu osobu činily v roce 2017 částku 178 280 Kč ročně. Z toho částka 6 586 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 17 731 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 11 151 Kč výdaje na restaurace a ubytování. Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a vymáhání dlužných částek v soudním řízení.

16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

17. Podle § 575 o. z. má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

18. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle § 1814 písm. h) o. z. se zvláště zakazují ujednání, která odkládají určení ceny až na dobu plnění.

23. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

27. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 122 odst. 1 z. s. ú. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

29. Podle § 122 odst. 2 z. s. ú. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

30. Ohledně smluvního úroku ve výši 167,01 % ročně soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, kde zájem na ochraně spotřebitele vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Částka odpovídající úroku ve výši 167,01 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní.

31. Soud nemohl využít moderačního ustanovení (§ 577 o. z.), neboť ve spotřebitelských vztazích přistoupit k moderaci nelze, když mezi zakázaná smluvní ujednání patří též určení ceny až na dobu plnění (§ 1814 písm. h/ o. z.). Opačný postup, tedy moderace nemravně vysokého úroku by bylo soudem posvěcené obcházení zákona. V souladu se smyslem a účelem norem chránící slabší stranu nemůže být takový výklad, který by umožnil poskytovateli úvěru smluvně požadovat nemravný úrok s tím, že v nejhorším případě nastoupí moderace a obdrží alespoň obvyklý úrok.

32. Po právní stránce soud smlouvu mezi účastníky neposoudil jako smlouvu o úvěru, když podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je úplatnost (§ 2395 o. z.) a ujednání o výši úroků bylo shledáno neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto posoudil smlouvu mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce (§ 575 a § 2390 o. z.)

33. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta dle § 2048 o. z. V případě, že nebude nová jistina uhrazena řádně a včas je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny za každý den prodlení s úhradou nové jistiny (součásti nové jistiny jsou splatné úroky). Účastníci ve smlouvě sjednali základ pro výpočet smluvní pokuty nikoliv pouze z jistiny, ale též z příslušenství a celková roční výše smluvní pokuty převyšuje spolu s úroky z prodlení 0,1 % denně z dlužné částky v rozporu s § 122 odst. 2 z. s ú. Za těchto okolností je smluvní pokuta svou výší zcela zjevně nepřiměřená a zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. K ujednání o nepřiměřené smluvní pokutě soud proto nepřihlížel (§ 1813 a 1815 o. z.).

34. Čl. 6 odst. 1 směrnice [číslo] (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], Banco Español de Crédito, C -618/10, bod 40, a ze dne 21. 2. 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 20).

35. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Evropský soudní dvůr (dále jen„ ESD“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky ESD ve věcech Banco Español de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21).

36. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky ESD ve věcech Banco Español de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22).

37. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu (viz rozsudky ESD ve věcech Banco Español de Crédito, bod 43, Banif Plus Bank, bod 23).

38. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudky ESD ve věcech Banco Español de Crédito, bod 46, Banif Plus Bank, bod 26).

39. ESD kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek ESD ze dne 6. 10. 2009, Asturcom Telecomunicaciones, C -40/08, Sb. rozh. s . I -9579, bod 52, a usnesení ze dne 16. 11. 2010, Pohotovost’, C -76/10, Sb. rozh. p I -11557, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6.

40. ESD uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Español de Crédito, bod 63, a Banif Plus Bank, bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, Sb. rozh. s . I [číslo], bod 35).

41. Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek Banif Plus Bank, body 28 a 36).

42. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek ESD ze dne 26. 4. 2012, Invitel, C -472/10, bod 26).

43. ESD ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, bod 65).

44. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, body 66 až 69).

45. Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit smluvní pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o smluvní pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek ESD ze dne 30. 5. 2013, Brusse, C -488/11, bod 59 a 60).

46. Za prodlení v délce 15 dnů byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů v částce 200 Kč. Dle obsahu se jedná rovněž o smluvní pokutu (§ 122 odst. 1 písm. a/ z. s. ú.), když dle tvrzení žalobkyně jsou touto paušální platbou hrazeny interní provozní náklady žalobkyně, které nebyly doloženy. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta byla za prodlení sjednána již ve výši 499 Kč, překračuje tato další smluvní pokuta svou výší zákonné limity (§ 122 odst. 2 z. s. ú.). Za těchto okolností je smluvní pokuta svou výší zcela zjevně nepřiměřená a zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. K ujednání o nepřiměřené smluvní pokutě soud proto nepřihlížel (§ 1813 a 1815 o. z.).

47. Po právní stránce soud smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Prodlení dlužníka se splněním peněžitého závazku je porušením povinnosti splnit závazek v době stanovené ve smlouvě (§ 2390 o. z.). Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými Smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze Smlouvy však řádně neplnil. V souladu se smluvními ujednání došlo prodlením žalovaného ke ztrátě výhody splátek (§ 1931 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení (§ 1970 o. z.). Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

48. S ohledem na neúčinnost ujednání o smluvní pokutě a neplatnost ujednání o smluvním úroku, soud žalobu zamítl co do částky 14 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 443 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 102,34 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do souhrnného úroku ve výši 57 139 Kč (bod I. výroku).

49. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě a ve zbytku uplatněný nárok z tvrzení žalobkyně vyplývá a žaloba je tak částečně důvodná. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 998 Kč (jistina ve výši 20 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 998 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 998 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku).

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšnému žalovanému totiž žádné náklady řízení nevznikly.