33 C 352/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného příspěvku na studium dle smlouvy o zabezpečení výchovně vzdělávací činnosti ze dne datum. Žalovaná nezaplatila splátky příspěvku ve výši 1 000 Kč splatné ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o zabezpečení výchovně vzdělávací činnosti, kterou se žalobkyně zavázala zabezpečit podle osnov příslušného studijního oboru teoretické a praktické vyučování žákyně jméno celé jméno žalované, datum narození. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni příspěvek na studium ve výši 10 000 Kč ročně s tím, že úhrada příspěvku byla sjednána ve splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do 30. 9., 31. 10., 30. 11., 31. 12., 31. 1., 29. 2., 31. 3., 30. 4., 31. 5. 2021 a 30. 6. daného roku studia. Žalovaná nezaplatila splátky příspěvku ve výši 1 000 Kč splatné ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě části příspěvku na studium za školní rok rok číslo ve výši 8 000 Kč.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Smlouvu účastníků ze dne datum soud posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu (§ 1746 odst. 2 o. z.), která se svým obsahem blíží smlouvě o dílu s nehmotným výsledkem (§ 2631 o. z.). Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku na studium soud shledal důvodným, když k jeho zaplacení byla smluvně zavázána žalovaná. Se splněním uvedené povinnosti se žalovaná ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), když žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.

8. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).