33 C 360/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 49 504,85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 635,85 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 907,08 Kč, s úrokem v částce 5 807,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 039,59 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 478,85 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 039,59 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 746,15 Kč, s úrokem v částce 3 307,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 945,44 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 637,10 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 14 945,44 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 869 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 869 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 204 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ustanovené zástupkyni žalované se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 5 560 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit k rukám České republiky – Okresního soudu v Ústí nad Labem na náhradě nákladů řízení žalované částku ve výši 1 890,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 504,85 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených zápůjček, které poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 20 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti na pobočce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 34 145 Kč, tvořenou jistinou 20 000 Kč a souhrnným poplatkem 14 145 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 897 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Výše nesplacené jistiny činí 14 945,44 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 7 960,25 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 3 307,44 Kč představuje úrok ve výši 17,35 % z částky 14 945,44 Kč ode dne splatnosti celé zápůjčky ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 746,15 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 14 945,44 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty sjednané pro úhradu splátky poslední úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]).

2. Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] částku 17 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti na pobočce právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 31 809 Kč, tvořenou jistinou 17 000 Kč a souhrnným poplatkem 14 809 Kč v 60 týdenních splátkách po 531 Kč. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Výše nesplacené jistiny činí 15 039,59 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 11 559,57 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 5 807,13 Kč představuje úrok ve výši 29 % z částky 15 039,59 Kč od uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 907,08 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 15 039,59 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty sjednané pro úhradu splátky úvěru ([datum]) do data postoupení pohledávky ([datum]).

3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba], na žalobkyni.

4. Žalovaná v obraně uvedla, že v žalobě uplatněné pohledávky neuznává. Smlouvy jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění a porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Poplatek za tzv. hotovostní režim splátek je navíc sjednán neplatně, když se jedná o skrytý úrok, tedy o klamání spotřebitele. Výše tohoto poplatku by neměla být odvislá od výše zápůjčky, neboť náklady na hotovostní inkaso by byly shodné bez ohledu na výši zápůjčky. Žalobkyně si tak nepočínala poctivě a z tohoto jednání tak nemůže těžit (§ 6 občanského zákoníku). Obchodní zástupce právního předchůdce žalobkyně požadoval pouze předložení občanského průkazu a na další údaje včetně příjmu se žalované neptal a nic dalšího nepožadoval. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti má za následek neplatnost smlouvy. Žalobkyně nepředložila listiny prokazující provedení kontroly úvěruschopnosti, když doložila zákaznickou kartu pouze k jedné ze dvou smluv a vůbec nedoložila listiny, které měly být předloženy ze strany žalované před podpisem smlouvy. Žalovaná rovněž vznáší námitku promlčení s ohledem na skutečnost, že není zřejmé, kdy nastala splatnost žalované pohledávky. Žalobkyně ani neprokázala, že by došlo k předání peněz, což je předpokladem vzniku smlouvy o zápůjčce, jakožto reálného kontraktu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované téhož dne zápůjčku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 145 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 897 Kč. Výše smluvního úroku je sjednána jako fixní ve výši 17,35 % za celou dobu trvání smlouvy. První splátka byla splatná do posledního dne v měsíci následujícího od data uzavření smlouvy.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované téhož dne zápůjčku 17 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 809 Kč v 60 týdenních splátkách po 531 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 480 Kč. Výše smluvního úroku je sjednána jako fixní ve výši 29 % za celou dobu trvání smlouvy. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.

7. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], které nejsou účastníky podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.

8. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], které nejsou účastníky podepsány, soud zjistil bližší úpravu práv mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.

9. Žalovaná vrátila z prostředků poskytnutých dne [datum] částku 9 691,66 Kč s tím, že první úhrada ve výši 1 900 Kč proběhla dne [datum] (z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] ze dne [datum]).

10. Žalovaná vrátila z prostředků poskytnutých dne [datum] částku 4 439,34 Kč s tím, že první úhrada ve výši 531 Kč proběhla dne [datum] (z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] ze dne [datum]).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek společnosti za žalovanou na žalobkyni.

12. Žalované bylo postoupení pohledávky společností [právnická osoba] oznámeno a oznámení o postoupení pohledávky zasláno (z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], informace o zpracování osobních údajů ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum]).

13. Z podacího lístku ze dne [datum] a výzvy k plnění se základní skutkovým a právní rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do [datum].

14. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v zákaznické kartě uvedla celkový měsíční příjem ve výši [částka] (z toho [částka] starobní důchod a [částka] další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši [částka] (z toho [částka] splátka předchozí zápůjčky). Použitelný příjem by tak představoval částku [částka].

15. Průměrné výdaje domácnosti na jednu osobu činily v roce 2016 částku 194 111 Kč ročně. Z toho částka 5 942 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 18 307 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 10 286 Kč výdaje na restaurace a ubytování (ze statistiky rodinných účtů za rok 2016 na č. l. 49 – 51 spisu).

16. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

17. Na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou ve výši 22 905 Kč a 26 599,16 Kč z titulu smluv o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ 1. smlouva“) a [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ 2. smlouva“), uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná si při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částky 20 000 Kč a 17 000 Kč. Žalovaná se 1. smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 34 135 Kč, tvořenou jistinou 21 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 14 145 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 897 Kč. První splátka 1. smlouvy byla splatná do posledního dne v měsíci následujícího od data uzavření smlouvy. Žalovaná se 2. smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 31 809 Kč, tvořenou jistinou 17 000 Kč a souhrnným poplatkem 14 809 Kč v 60 týdenních splátkách po 531 Kč s tím, že poslední splátka byla sjednána ve výši 480 Kč. První splátka 2. smlouvy byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaná vrátila z prostředků poskytnutých dne [datum] částku 9 691,66 Kč (první úhrada ve výši 1 900 Kč proběhla dne [datum]) a z prostředků poskytnutých dne [datum] částku 4 439,34 Kč (první úhrada ve výši 531 Kč proběhla dne [datum]). Žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do [datum]. V zákaznické kartě ze dne [datum] žalovaná uvedla celkový měsíční příjem ve výši [částka] (z toho [částka] starobní důchod a [částka] další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši [částka] (z toho [částka] splátka předchozí zápůjčky). Použitelný příjem by tak představoval částku [částka]. Průměrné výdaje domácnosti na jednu osobu činily v roce 2016 částku 194 111 Kč ročně. Z toho částka 5 942 Kč byly výdaje na alkohol a tabák, částka 18 307 Kč výdaje na rekreaci a kulturu a částka 10 286 Kč výdaje na restaurace a ubytování.

18. Soud neprovedl důkaz výslechem osoby podepisující smlouvu za právního předchůdce žalobkyně pro nadbytečnost. Tvrzení žalobkyně o vyplacení částek 20 000 Kč a 17 000 Kč má soud za prokázané již provedenými důkazy, konkrétně 1. smlouvou a 2. smlouvou. Žalovaná při soudním jednání uvedla, že podpis potvrzující převzetí prostředků při uzavření smluv je jejím pravým podpisem. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že žalovaná část zapůjčených prostředků vrátila, což rovněž potvrzuje převzetí prostředků, když jiné vzájemné závazky ze strany žádného z účastníků tvrzeny nebyly. Pokračování v dokazování by za těchto okolností bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

19. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“), zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ NZSÚ“).

20. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 86 odst. 1 NZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 NZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 NZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

26. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně provedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZSÚ, § 86 NZSÚ a § 87 NZSÚ. Žalobkyně doložila pouze žalovanou vyplněnou zákaznickou kartu. Příjmy ani výdaje žalované nebyly doloženy. V zákaznické kartě ze dne [datum] žalovaná uvedla celkový měsíční příjem ve výši [částka] (z toho [částka] starobní důchod a [částka] další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši [částka] (z toho [částka] splátka předchozí zápůjčky). Použitelný příjem by tak představoval částku [částka]. Kdyby soud při zkoumání disponibilních zdrojů žalované vycházel z tvrzených příjmů žalované ve výši [částka], byl by příjem žalované dostatečný pro splácení úvěru. Ohledně výdajů žalované soud vycházel (v souladu se závěry Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) z průměrných měsíčních nákladů v roce 2016 po odečtení zbytných výdajů na alkohol a tabák, dovolenou, kulturu, restaurace a ubytování { (194 111– 5 942 – 18 307 – 10 286) /12}. Průměrné měsíční výdaje tak činily 13 298 Kč. Při zohlednění výše splátky na žalovaný zápůjčky ve výši 1 897 Kč a 2 124 Kč by příjem žalované musel dosáhnout výše alespoň 17 319 Kč. Žalovaná dosahovala (podle svých tvrzení uvedených v zákaznické kartě před uzavřením 2. smlouvy) příjmu ve výši [částka]. Nicméně tvrzení žalobkyně ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti žalované nebyla žádným způsobem doložena (žalobkyně předložila pouze jednu zákaznickou kartu a přílohy k této listině nedoložila vůbec). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly schopnosti žalované splácet úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žalované, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

32. Ust. § 9 odst. 1 ZSÚ, § 86 NZSÚ a § 87 NZSÚ jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

33. Ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ, § 86 NZSÚ a § 87 NZSÚ nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit ani prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

34. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

35. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

36. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

37. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

38. V daném případě žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

39. Soud se neztotožnil s námitkou promlčení vznesenou žalovanou, když částečným plněním ze strany žalované došlo k uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.) a začala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta ode dne úhrady (§ 639 o. z.). Žalovaná vrátila z prostředků poskytnutých dne [datum] částku 9 691,66 Kč (první úhrada ve výši 1 900 Kč proběhla dne [datum]) a z prostředků poskytnutých dne [datum] částku 4 439,34 Kč (první úhrada ve výši 531 Kč proběhla dne [datum]). V žalobě uplatněné pohledávky tak promlčené nejsou.

40. Žalované pohledávky byly postoupeny na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 22 869 Kč (jistiny z obou smluv ve výši 37 000 Kč po zohlednění úhrad ve výši 9 691,66 Kč a 4 439,34 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 869 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 26 635,85 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 907,08 Kč, s úrokem v částce 5 807,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 039,59 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 478,85 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 039,59 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 746,15 Kč, s úrokem v částce 3 307,44 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 945,44 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 637,10 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 14 945,44 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tyto nároky převyšovaly výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě ([datum]), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

41. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 24 914,05 Kč. Co do částky 51 052,84 Kč byla žaloba zamítnuta.

42. O náhradě nákladů řízení vynaložených žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 204 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis odporu doručeného soudu dne [datum] a sepis vyjádření ze dne [datum]).

43. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalované rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 560 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 504,85 Kč sestávající z částky 2 480 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12a odst. 1 a. t. a z částky 2 480 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12a odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

44. O náhradě nákladů řízení vynaložených státem na odměnu a hotové výdaje ustanovené zástupkyně žalované (ohledně celkové výši nákladů viz předchozí bod tohoto odůvodnění) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná, povinnost nahradit k rukám státu náklady řízení v částce 1 890,40 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalované v rozsahu 67 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 33 %).