33 C 365/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr Petra Blažeje a přísedících Marcely Horové a Juliuse Szabóa ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 314 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 22 314 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 314 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako zaměstnavatelka a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne [datum], na základě které byl žalovaný zaměstnán na pozici [pozice] [anonymizována tři slova]. V období od [datum] do [datum] byl žalovaný v dočasné pracovní neschopnosti, zatímco dne [datum] měl nastoupit do práce, avšak bez řádné omluvy se nedostavil. Dne [datum] byl do místa trvalého bydliště žalovaného nadřízeným žalovaného osobně doručen vytýkací dopis, který byl převzat matkou žalovaného. Vzhledem k tomu, že ani po jeho doručení se žalovaný do práce nedostavil, bylo dne [datum] žalovanému odesláno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ z. p.“) spolu s výzvou k navrácení svěřené výstroje, avšak v místě trvalého bydliště se žalovaného znovu nepodařilo doručit, neboť nebyl přítomen. Dne [datum] bylo žalovanému odesláno oznámení o skončení pracovního poměru včetně výzvy k vrácení svěřených věcí nebo k úhradě náhrady škody, na základě kterého byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že pro porušení povinností vyplývajících z pracovního poměru, kdy se bez omluvy nedostavil do práce, byl s žalovaným ukončen pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem podle § 55 odst. 1 písm. b) z. p. V souvislosti s výkonem pracovní činnosti bylo žalovanému svěřeno horolezecké vybavení v celkové hodnotě 22 314 Kč, které doposud bez jakékoliv omluvy nevrátil. Žalovaný okamžikem převzetí svěřených věcí od žalobkyně za tyto převzal hmotnou odpovědnost. Žalovaný byl upozorněn, že v případě nevrácení svěřeného horolezeckého vybavení, bude alternativně požadována peněžitá náhrada v uvedené výši, a to nejpozději do [datum]. Ke dni podání žaloby žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni nesplnil.

2. Žalovaný v obraně uvedl, že nárok uznává pouze částečně. Dne [datum] měl na pracovišti pracovní úraz. Po lékařském ošetření si vzal své osobní věci a následně byl odvezen do místa svého trvalého bydliště. Veškeré pracovní vybavení zůstalo ve firemním vozidle v místě pracoviště. Nebylo mu již umožněno vrátit se na pracoviště. Věci, které měl u sebe, již vrátil. Zbytek věcí vrátit nemohl, protože k nim neměl přístup. Při opuštění pracoviště se řídil pokyny mistra. Lana zřejmě zůstala na stavbě, ohledně zbytku výbavy požádal kamaráda o uklizení do firemního auta. Je možné, že si lana ponechal nějaký kolega, když se stávalo běžně, že se ztrácelo vybavení. Není pravda, že by byl nekomunikativní, naopak se vše snažil se žalobkyní řešit. Žalobkyně mu dosud neuhradila náhradu mzdy za dobu pracovní neschopnosti. Nakonec mu bylo řečeno, že nemá co chtít vyplatit peníze, když ani nevrátil pracovní pomůcky. Dále mu nebylo vyplaceno cestovné za tři měsíce cca ve výši 10 000 Kč, když jeho mistr včas neodevzdal žalobkyni cestovní příkaz spolu s doklady.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně jako zaměstnavatelka a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které byl žalovaný zaměstnán na pozici [pozice] [anonymizována tři slova] (pracovní smlouva ze dne [datum]).

5. Žalobkyně žalovanému určila základní mzdu ve výši [částka] a osobní ohodnocení ve výši [částka] (mzdový výměr ze dne [datum]).

6. Žalovaný v souvislosti s uzavřením pracovní smlouvy převzal oproti podpisu následující pracovní pomůcky: pracovní blůza, pracovní kalhoty, pracovní obuv, tričko s krátkým rukávem, vesta výstražná, přilba ochranná, kabát zimní do pasu, šle – kšandy a horolezeckou výstroj (evidenční karta OOP na č. l. 7 a 8 spisu).

7. Žalobkyně vyzvala v přípisu ze dne [datum] žalovaného k nástupu do zaměstnání a upozornila jej na možnost rozvázání pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušování pracovněprávních povinností (upozornění na možnost výpovědi pro závažné porušování povinnosti § 52 písm. g) ZP ze dne [datum]).

8. Žalobkyně okamžité zrušila pracovní poměr se žalovaným pro absenci žalovaného v zaměstnání a vyzvala jej k odevzdání věcí svěřených k výkonu práce (okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne [datum], výstupní list zaměstnance na č. l. 11 spisu, upozornění na skončení pracovního poměru, výzva k vrácení svěřených věcí nebo k úhradě náhrady škody ze dne [datum], doručenka ze dne [datum], dodejka ze dne [datum], výstupní list zaměstnance na č. l. 29 spisu a evidenční karta OOP na č. l. 30 spisu).

9. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně jako zaměstnavatelka a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které byl žalovaný zaměstnán na pozici [pozice] [anonymizována tři slova]. Žalobkyně žalovanému určila základní mzdu ve výši [částka] a osobní ohodnocení ve výši [částka]. Žalovaný v souvislosti s uzavřením pracovní smlouvy převzal oproti podpisu následující pracovní pomůcky: pracovní blůza, pracovní kalhoty, pracovní obuv, tričko s krátkým rukávem, vesta výstražná, přilba ochranná, kabát zimní do pasu, šle – kšandy a horolezeckou výstroj. Žalobkyně vyzvala v přípisu ze dne [datum] žalovaného k nástupu do zaměstnání a upozornila jej na možnost rozvázání pracovního poměru pro soustavné méně závažné porušování pracovněprávních povinností. Žalobkyně okamžité zrušila pracovní poměr se žalovaným pro absenci žalovaného v zaměstnání a vyzvala jej k odevzdání věcí svěřených k výkonu práce.

11. Žalobkyně neprokázala hodnotu svěřených věcí, a tedy ani výši údajné škody. Za těchto okolností soud již bez dalšího nemohl žalobě vyhovět. Soud tak neprováděl dokazování ani k prokázání skutečnosti, zda svěřené věci byly vráceny, protože takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když žalobu by stejně nemohla být úspěšná.

12. Důkazní břemeno je třeba chápat jako procesní odpovědnost účastníka za to, aby v řízení byla prokázána jeho tvrzení a mohlo být rozhodnuto v jeho prospěch. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze proto učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2011).

13. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”).

14. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v Právních rozhledech č. 7/1998).

15. Podle § 255 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.

16. Důkazní břemeno ohledně výše škody (hodnoty svěřených věcí, které nebyly vráceny) leží na žalobkyni, neboť žalobkyně v případě prokázání výše škody bude ve sporu úspěšná, tedy prokázání této skutečnosti má pro žalobkyni příznivé právní důsledky. Žalobkyně však soudu důkazy k prokázání výše škody nenabídla.

17. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání výše škody dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se žalobkyně na jednání bez omluvy nedostavila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav § 118a (Poučovací povinnost při jednání). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831 - 832).

18. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala výši údajně vzniklé škody, soud žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (za sepis vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na soudní jednání).