33 C 368/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr Petra Blažeje a přísedících Zdeňka Balcara a Viktora Malinkoviče ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení příslušenství z částky 172 051 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 172 051 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 3 106 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 172 051 Kč od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně pracující na pozici přepážkový specialista způsobila žalobkyni svým jednáním škodu ve výši 172 051 Kč, když v úmyslu získat majetkový prospěch si neoprávněně přivlastnila věci, které převzala v souvislosti s výkonem pracovní činnosti, a to finanční hotovost inkasovanou na dobírečném za dodané zásilky v celkové výši 104 437 Kč, dále 615 ks stíracích losů různých druhů a různých prodejních cen v celkové hodnotě 64 410 Kč, 1 ks obalového kartonu KO-II v hodnotě 20 Kč, 1 ks obalového kartonu KO-III v hodnotě 25 Kč, 3 ks dětských pohlednic v celkové hodnotě 9 Kč, 3 ks dopisních obálek s potiskem DL v celkové hodnotě 12 Kč, 1 ks PVC s drukem A6 vertikal v hodnotě 15 Kč a dále další svěřenou finanční hotovost ve výši 3 123 Kč. Výše popsaným jednáním si žalovaná přivlastnila finanční hotovost a jiné movité věci v celkové hodnotě 172 051 Kč, a to ke škodě žalobkyně. Jednání žalobkyně bylo následně řešeno v trestním řízení vedeném u [název soudu], k němuž se žalobkyně jako poškozená připojila se škodou ve výši 172 051 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 172 051 Kč od [datum] do zaplacení. Trestní soud vydal dne [datum rozhodnutí] trestní příkaz č. j. [číslo jednací], kterým uznal žalovanou vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a mimo jiné uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 172 051 Kč. Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum]. Se zbytkem nároku, tedy se zákonnými úroky z prodlení, odkázal soud žalobkyni na řízení ve věcech občanskoprávních. Vzhledem ke skutečnosti, že trestním příkazem nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, na které má nárok, podává žalobkyně tento žalobní návrh. Zákonné úroky z prodlení požaduje žalobkyně ode dne [datum], což je den následující po právní moci trestního příkazu (nejpozději v den právní moci se žalovaná musela dozvědět o uplatňované škodě a ode dne následujícího tak byla s její úhradou v prodlení), do zaplacení, a to z částky 172 051 Kč. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně způsobila úmyslným jednáním popsaným v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyni škodu v souhrnné výši 172 051 Kč (úřední záznam ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyčíslení škody ze dne [datum], obžaloba ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], opravné usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a zpráva z interního šetření ze dne [datum] včetně příloh).

5. Za úmyslné jednání popsané v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku byla žalovaná odsouzena trestním příkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] -176 (dále jen„ Trestní příkaz“), když jednání žalované naplnilo skutkovou podstatu přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalované bylo uloženo uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 172 051 Kč s tím, že co do příslušenství byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum] (trestní příkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 172 051 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení nejpozději do [datum] (výzva k zaplacení způsobené škody a úroků z prodlení ze dne [datum] a dodejka ze dne [datum]).

7. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

8. Žalovaná jako zaměstnankyně žalobkyně způsobila úmyslným jednáním popsaným v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku žalobkyni škodu v souhrnné výši 172 051 Kč, za což byla žalovaná odsouzena Trestním příkazem. Jednání žalované naplnilo skutkovou podstatu přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Žalované bylo uloženo uhradit žalobkyni náhradu škody ve výši 172 051 Kč s tím, že co do příslušenství byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 172 051 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení nejpozději do [datum].

9. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

10. Podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce (dále jen„ z. p.“) zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

11. Podle § 250 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

12. Podle § 301 z. p. zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

13. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 z. p. je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat.

14. Mezi základní povinnosti zaměstnance patří dle § 249 odst. 1 z. p. počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila právní předpis vztahující se k žalovanou vykonávané práci, když si přisvojila hodnoty svěřené zaměstnavatelem, čímž jednala v rozporu s 249 odst. 1 a § 301 písm. a) a d) z. p. a v důsledku tohoto jednání došlo ke vzniku škody na majetku žalobkyně.

15. Soud se dále zabýval otázkou zavinění zaměstnance (žalované). Podle právní teorie i soudní praxe je třeba zaviněním rozumět psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k porušení svých pracovních povinností, který se projevuje buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Porušení pracovních povinností je zaměstnancem zaviněno ve formě úmyslu tehdy, jestliže zaměstnanec své pracovní povinnosti porušit chtěl (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může pracovní povinnosti porušit, a pro případ, že se tak stane, s tím by srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální), a ve formě nedbalosti tehdy, jestliže zaměstnanec nechtěl pracovní povinnosti porušit, věděl však, že je porušit může, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že je neporuší (nedbalost vědomá), nebo nechtěl pracovní povinnosti porušit a ani nevěděl, že je svým jednáním porušit může, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl (nedbalost nevědomá).

16. Soud dospěl k závěru, že zavinění žalované na porušení povinnosti je dáno ve formě úmyslu přímého, když žalovaná porušila své pracovní povinnosti a vědomě tak způsobila žalobkyni škodu.

17. Žalovaná nesplnila svoji povinnost uhradit vzniklou škodu dle § 250 odst. 1 z. p., k čemuž byla žalovaná povinna nejpozději ve lhůtě do [datum] (právní moc Trestního příkazu). Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy měla být škoda uhrazena.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby a předžalobní výzvy).

19. Povinnost žalované k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 odst. 2 písm. q) ZoSP osvobozena. Základem pro výpočet soudního poplatku byla částka 77 635,05 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu pěti let (§ 6 odst. 3 ZoSP). Sazba soudního poplatku s ohledem na zahájení řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu činí 4 % ze základu (položka 2 bod 1. písm. c) Sazebníku ZoSP). Soudní poplatek tak činí 3 106 Kč.