33 C 378/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 240 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 240 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 240 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 783,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 240 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost Emmas , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností nejpozději dne , datum, , avšak poskytnuté peněžní prostředky v době splatnosti nevrátil ani přes opakované upomínky a dostal se tak do prodlení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to jednak na základě jeho žádosti o úvěr podané prostřednictvím webového rozhraní, a jednak provedením lustrací v relevantních databázích, zejména ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, k čemuž žalovaný udělil souhlas. Současně byla úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena výpočtem poměru mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji tak, že žalovanému byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku, přičemž tato rezerva musela dosahovat alespoň částky životního minima ve výši 4 860 Kč. Celková částka k vrácení byla stanovena tak, aby nepřesáhla 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Na základě těchto skutečností právní předchůdce žalobkyně nepojal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a jeho žádosti vyhověl. Následně došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, k postoupení předmětné pohledávky na společnost , právnická osoba, . a téhož dne dále na žalobkyni, která se tak stala věřitelkou žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl poskytnut jednorázově bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného a byl sjednán jako úvěr s jednou splátkou, splatnou ve lhůtě 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. nejpozději dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru, přičemž celková částka k úhradě při řádném splnění činila 32 039,89 Kč.

4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a informace o vlastníkovi soud zjistil, že dne , datum, byla na účet žalovaného zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 25 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy 1 – seznamu pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

6. Žalovanému bylo postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z podacího lístku ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

7. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podací lístek ze dne , datum, ).

8. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz součinnostním dotazem na banku žalovaného, když čerpání úvěru bylo doloženo již na základě potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a informace o vlastníkovi. Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

10. Na žalobkyni byla postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl poskytnut jednorázově bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného a byl sjednán jako úvěr s jednou splátkou, splatnou ve lhůtě 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. nejpozději dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru, přičemž celková částka k úhradě při řádném splnění činila 32 039,89 Kč. Dne , datum, byla na účet žalovaného zaslána právním předchůdcem žalobkyně částka 25 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, .

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Příjmy žalovaného nebyly doloženy. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).

20. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831-832).

21. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

22. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěr klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

24. Žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 z. s. ú.) a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

25. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 11 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36 240 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 240 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 27 958,90 Kč. Co do částky 19 645,56 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 783,72 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 450 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 240 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.