33 C 39/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 175,72 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 832,92 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 10 175,72 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 832,92 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 342,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 342,80 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 175,72 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost , právnická osoba, IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru č. , číslo smlouvy, (dále jen „Smlouva“), na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Ve Smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18 % ročně. Dlužná částka představuje jistinu ve výši 10 175,72 Kč, úroky ve výši 8,25 % ročně z částky 10 175,72 Kč od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 175,72 Kč od , datum, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované v souladu s požadavkem náležité péče, a to na základě informací poskytnutých žalovanou, prověřením pohybů na bankovním účtu žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Vzhledem k nízké výši úvěrového rámce nebyl příjem žalované dále ověřován. Žalovaná více než 3 roky úvěr řádně hradila, což dokládá úvěruschopnost žalované ke dni uzavření smlouvy. K dlužné částce za období od , datum, do , datum, žalobkyně dospěla následovně: příchozí platby ve výši 609 Kč po odečtení debetních transakcí ve výši 6 886,05 Kč a debetních úroků ve výši 3 898,67 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Obsahem Smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč a závazek žalované splatit zapůjčené prostředky včetně úroku ve výši 18 % ročně (rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb ze dne , datum, , smlouva o běžném účtu pro nezletilou osobu ze dne , datum, a smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. KTK/2112888015/2017 ze dne , datum, ).

5. Konečný zůstatek na účtu žalované byl v březnu 2017 ve výši 159,02 Kč a v dubnu 2017 ve výši 3 619,68 Kč (výpis z účtu žalované za březen a duben 2017 na č. l. 42, 43 spisu).

6. Žalovaná vložila na účet v , měsíc, , rok, částku 21 103 Kč, v , měsíc, , rok, částku 609 Kč a v , měsíc, , rok, částku 30 Kč. Žalovaná čerpala z účtu 21 000 Kč, v , měsíc, , rok, částku 684,80 Kč, v , měsíc, , rok, částku 150 Kč, v , měsíc, , rok, částku 300 Kč, v , měsíc, , rok, částku 150 Kč a v , měsíc, , rok, částku 800 Kč (výpisy z účtu na č. l. 21-39 spisu).

7. Žalovaná vyčerpaný úvěr nesplatila a právní předchůdce žalobkyně jí o úhradu upomínal (výzva k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne , datum, ).

8. S ohledem na nesplácení úvěru vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 10 175,72 Kč do , datum, (zesplatnění kontokorentního úvěru ze dne , datum, ).

9. Smlouvou o postoupení pohledávky byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni (prohlášení o okamžiku postoupení ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky banky ze dne , datum, , specifikace pohledávky č. , hodnota, spisu a příloha č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, ).

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 872,24 Kč do , datum, (předžalobní upomínka ze dne , datum, a sledování zásilek ze dne , datum, ).

11. Žalovaná ke dni žádosti o úvěr nebyla evidována v databázi SOLUS ani v insolvenčním rejstříku (odeslané údaje na č. l. 44 a výstup z insolvenčního rejstříku ze dne , datum, ).

12. Občanský průkaz žalované nebyl evidován ke dni žádosti o úvěr jako neplatný doklad (neplatné doklady na č. l. 41 spisu).

13. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce částku 4 801,25 Kč v , měsíc, , rok, žalobkyně neprokázala, když z výpisu z účtu za měsíc , rok, vyplývá, že žalovaná na účet v , měsíc, , rok, vložila částku 21 103 Kč a vybrala částku 21 000 Kč. Pokud měla být částka vyčerpána v období předcházejícím , měsíc, , rok, , tak k tomu žalobkyně soudu důkazy nenabídla.

14. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání čerpání úvěrového rámce dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831 - 832).

15. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkazy listinami: obecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebníky, když s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy byly tyto listiny bez právního významu pro rozhodnutí ve věci samé.

16. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

17. Obsahem Smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč a závazek žalované splatit zapůjčené prostředky včetně úroku ve výši 18 % ročně. Konečný zůstatek na účtu žalované byl v , měsíc, , rok, ve výši 159,02 Kč a v , měsíc, , rok, ve výši 3 619,68 Kč. Žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce za období od , datum, do , datum, částku 1 342,80 Kč. Žalovaná vyčerpaný úvěr nesplatila a právní předchůdce žalobkyně jí o úhradu upomínal. S ohledem na nesplácení úvěru vyzval právní předchůdce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 10 175,72 Kč do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávky byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 14 872,24 Kč do , datum, . Žalovaná ke dni žádosti o úvěr nebyla evidována v databázi SOLUS ani v insolvenčním rejstříku. Občanský průkaz žalované nebyl evidován ke dni žádosti o úvěr jako neplatný doklad.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do , datum, , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru. Konečný zůstatek na účtu žalované byl v , měsíc, , rok, ve výši 159,02 Kč a v , měsíc, , rok, ve výši - 3 619,68 Kč. S ohledem na záporný zůstatek na účtu žalované před poskytnutím úvěru byly dány důvodné pochybnosti, že žalovaná bude schopná úvěr splácet. Za těchto okolností neměl být úvěr žalované poskytnut. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 580 odst. 1, 588, 2991 odst. 1, 2 o. z.).

29. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

30. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

31. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Rovněž skutečnost, že úvěr měl být určitou dobu žalovanou splácen nebrání posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, když zkoumání úvěruschopnosti má jednoznačně preventivní funkci. Kdyby uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by totiž mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, Nárokuj s. r. o. v. EC Financial Services, a. s, C-755/22, ECLI:EU:C:2024:10, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2024:10).

33. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

34. Žalobkyně neprovedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).

35. Obohacená (žalovaná) je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 1 342,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 342,80 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 8 832,92 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 10 175,72 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 832,92 Kč od , datum, do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.