33 C 407/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 20 232,86 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 20 232,86 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 857,50 Kč, s úrokem v částce 958,26 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 754,63 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 599,78 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužné částky z titulu dvou spotřebitelských úvěrů, které žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a to dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 27 888 Kč sestávající z jistiny, pevně sjednaného úroku ve výši 761 Kč a paušálních úhrad za služby, splatnou ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne , datum, , a dále dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , na jejímž základě byla žalované rovněž poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti s povinností uhradit celkovou dlužnou částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, s konečnou splatností dne , datum, . Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila řádně a včas, v důsledku čehož se dostala do prodlení, přičemž u první smlouvy činila po započtení částečné úhrady z prosince 2024 neuhrazená část dlužné částky mimo jiné jistinu ve výši 6 599,78 Kč spolu s příslušenstvím, a u druhé smlouvy zůstala neuhrazena zejména smluvní pokuta a příslušné úroky, přičemž pohledávky z obou smluv byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými, o čemž byla žalovaná vyrozuměna, a žalobkyně se proto domáhala zaplacení dlužných částek včetně sjednaných úroků, zákonných úroků z prodlení a dalšího příslušenství. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením obou smluv o úvěru postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když žalovanou před uzavřením smluv podrobně dotazoval na její osobní, rodinné, majetkové a pracovní poměry, zejména na výši a strukturu jejích pravidelných příjmů a výdajů, přičemž tyto údaje byly zaznamenány v žádostech o úvěr ze dne , datum, , resp. , datum, , v nichž žalovaná uvedla, že pobírá invalidní důchod a současně je zaměstnána jako sanitář u společnosti , právnická osoba, ., přičemž u první žádosti deklarovala celkové měsíční příjmy ve výši 28 821 Kč a měsíční výdaje ve výši 7 242 Kč a u druhé žádosti celkové měsíční příjmy ve výši 33 867 Kč a měsíční výdaje ve výši 12 750 Kč, přičemž v obou případech byl na základě těchto údajů vypočten použitelný měsíční příjem přesahující 21 000 Kč. Pravdivost a úplnost takto poskytnutých údajů si právní předchůdce žalobkyně ověřil z listinných podkladů vyžádaných od žalované, konkrétně z pracovní smlouvy a jejích dodatků, výplatních pásek, oznámení , právnická osoba, o výši invalidního důchodu a z výpisů z bankovního účtu, přičemž současně provedl kontrolu žalované v dostupných veřejných registrech, zejména v bankovních a nebankovních úvěrových registrech NRKI a BRKI, v registru SOLUS a v insolvenčním rejstříku, a teprve po vyhodnocení všech získaných informací dospěl k závěru, že žalovaná je schopna sjednané úvěry splácet, neboť výše sjednaných splátek odpovídala její příjmové situaci a nezakládala nepřiměřené riziko platební neschopnosti. Žalovaná přitom v žádostech o úvěr svým podpisem výslovně potvrdila, že všechny poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že úvěrů měla víc, pracuje na Krajském soudu s měsíčním příjmem ve výši cca 13 000 Kč měsíčně a není schopná žalovanou částku najednou uhradit.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále jen „1. smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, sestávající z jistiny, úroku a sjednaných poplatků, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka vždy do jednoho měsíce po splatnosti předchozí splátky.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále jen „2. smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou dlužnou částku 27 888 Kč, zahrnující jistinu, úrok a sjednané poplatky, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy první splátka byla splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy a každá další splátka vždy do jednoho měsíce po splatnosti splátky předchozí.

5. Z transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila na 1. smlouvu částku 31 000 Kč.

6. Z transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná uhradila na 2. smlouvu částku 16 000 Kč.

7. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , přílohy č. , hodnota, – seznam pohledávek ze dne , datum, , smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovanou na žalobkyni.

8. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ).

9. Z podacího lístku ze dne , datum, a výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek do , datum, .

10. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla dne , datum, celkový měsíční příjem ve výši 33 867 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 12 750 Kč.

11. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná uvedla dne , datum, celkový měsíční příjem ve výši 28 821 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 7 242 Kč.

12. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že pracovní poměr žalované u zaměstnavatele , právnická osoba, . byl prodloužen do , datum, .

13. Příjem žalované byl doložen výplatními páskami na č. l. 27 p. v. a č. l. 31 p. v. – 32 p. v. spisu, oznámením , právnická osoba, ze dne , datum, a výpisy z účtů žalované na č. l. 28-30, 33, 34 spisu (z výplatních pásek na č. l. 27 p. v. a č. l. 31 p. v. – 32 p. v. spisu, oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, a výpisů z účtů žalované na č. l. 28-30, 33, 34 spisu).

14. Z výpisů z účtů žalované na č. l. 28-30, 33, 34 spisu soud zjistil, že konečné zůstatky na účtu žalované v měsících duben, září a říjen 2022 se pohybovaly kolem 0 Kč a v dubnu 2022 byly z účtu žalované provedeny exekuční srážky.

15. Zástupkyně žalobkyně uváděla, že žalobkyně nebyla seznámena s transakční historií, protože tyto listiny nejsou součástí advokátního spisu. K tomu soud uvádí, že tyto listiny předkládala sama žalobkyně a byly přílohou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

16. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

17. Na základě 1. smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž se zavázala vrátit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, se splatností první splátky do jednoho měsíce a každé další vždy do jednoho měsíce po splatnosti předchozí splátky. Na základě 2. smlouvy byly žalované poskytnuty další peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit v celkové výši 27 888 Kč za stejných splátkových podmínek. Žalovaná uhradila na 1. smlouvu částku 31 000 Kč a 2. smlouvu částku 16 000 Kč. Pohledávky z těchto závazků byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupeny na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno oznámením ze dne , datum, . Žalovaná byla následně vyzvána k úhradě žalovaných pohledávek výzvou k plnění ze dne , datum, s lhůtou k plnění do , datum, . Žalovaná dne , datum, uvedla v žádosti o úvěr měsíční příjem 33 867 Kč a výdaje 12 750 Kč, a dne , datum, měsíční příjem 28 821 Kč a výdaje 7 242 Kč, přičemž její příjmy byly doloženy výplatními páskami, oznámením , právnická osoba, a výpisy z bankovních účtů. Pracovní poměr žalované byl změnou pracovní smlouvy ze dne , datum, sjednán na dobu určitou do , datum, . Zůstatky na účtu žalované se v měsících duben, září a říjen 2022 pohybovaly kolem 0 Kč, přičemž v dubnu 2022 byly z účtu provedeny exekuční srážky.

18. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Konečné zůstatky na účtu žalované v měsících duben, září a říjen 2022 se pohybovaly kolem 0 Kč a v dubnu 2022 byly z účtu žalované provedeny exekuční srážky. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případné prohlášení žalované, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C 449/13, CA Consumer Finance SA). Na tomto závěru soudu nic nezměnila ani skutečnost, že žalovaná obě smlouvy zpočátku splácela. Povinnost kontrolovat úvěruschopnost má preventivní funkci a částečné splácení tak nezhojí vadu spočívající v neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péči.

27. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

28. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytovatel úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěr klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

29. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

30. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

31. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná vyčerpala na každou ze smluv částku 15 000 Kč. Žalovaná uhradila na 1. smlouvu částku 31 000 Kč a na 2. smlouvu částku 16 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila celou dlužnou jistinu u obou smluv, splnila svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni. Soud proto žalobu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 900 Kč za dva úkony po 450 Kč (příprava a účast na jednání).

33. Jestliže § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis je proto neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 a. t., a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).