33 C 427/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: právnická osoba republika zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 296 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem v částce 32,49 Kč a s úrokem z prodlení v částce 1 958,47 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 296 Kč s příslušenstvím, přičemž žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o nákupu na splátky č. , hodnota, , která je smlouvou o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši 20 896 Kč určený k úhradě ceny zboží u prodejce, přičemž úvěr byl v plné výši vyčerpán zaplacením tohoto zboží, účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 21,90 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře, avšak své platební povinnosti řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně po marných upomínkách úvěr zesplatnila ke dni , datum, ; ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného částku 21 296 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 20 896 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do dne zesplatnění ve výši 1 958,47 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do téhož dne ve výši 32,49 Kč a dlužných poplatků ve výši 400 Kč, přičemž ode dne následujícího po zesplatnění, tedy od , datum, , žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny a současně zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., rovněž z dlužné jistiny; žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala v souladu s § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím deklarovaných příjmů a závazků, tyto dále ověřila v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS a ve své interní databázi, přičemž celkové posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyznělo pozitivně. Příjmy žalovaného ani jeho výdaje na bydlení žalobkyně samostatně neověřovala. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, vázaný spotřebitelský úvěr ve výši 20 896 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 082 Kč, přičemž měsíční poplatek za správu úvěru nebyl sjednán. Účastníci si dohodli, že úvěr bude čerpán bezhotovostně formou úhrady ceny zboží přímo prodávajícímu , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to za účelem financování nákupu zboží (smlouva o nákupu na splátky č. , hodnota, ze dne , datum, ).

5. Částka 20 896 Kč byla Prodejci poukázána převodem na jeho účet dne , datum, (výpis transakcí ze dne , datum, ).

6. Žalovaný na vyčerpaný úvěr ničeho nezaplatil (přehled splátek).

7. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a registru SOLUS s negativním výsledkem (zadané dotazy a detail dotazu).

8. Žalovaný nesplácel dohodnuté splátky a žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných částek do , datum, (výzva k plnění ze dne , datum, , opakovaná výzva k úhradě ze dne , datum, , předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, a poštovní podací arch ze dne , datum, ).

9. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 55 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 17 000 Kč. Příjmy žalovaného nebyly ověřeny (žádost o úvěr).

10. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

11. Žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, vázaný spotřebitelský úvěr ve výši 20 896 Kč na financování nákupu zboží, s tím, že úvěr byl čerpán bezhotovostně úhradou ceny zboží přímo prodávajícímu. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 1 082 Kč, přičemž měsíční poplatek za správu úvěru sjednán nebyl. Poskytnutá částka byla prodávajícímu uhrazena dne , datum, . Žalovaný však na poskytnutý úvěr neuhradil žádnou splátku. Před poskytnutím úvěru žalobkyně provedla prověření žalovaného v dostupných registrech s negativním výsledkem. V důsledku neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného jej žalobkyně vyzvala k úhradě všech dlužných částek, avšak žalovaný svůj dluh neuhradil. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 55 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 17 000 Kč, přičemž tyto údaje o příjmech nebyly ze strany žalobkyně ověřeny.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Příjmy žalovaného nebyly doloženy. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA).

20. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

21. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

22. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 a 87 z. s. ú., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 a 87 z. s. ú. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěry Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39, 36 ICm 4129/2015 (KSOS 36 INS 10674) jsou tak již soudní praxí překonány.

23. Obohacený (žalovaný) je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat ochuzené (žalobkyni) dle § 2991 odst. 1 o. z. a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 20 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 20 896 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem v částce 32,49 Kč a s úrokem z prodlení v částce 1 958,47 Kč, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (, datum, ), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta i do části úroků z prodlení za období předcházející dni , datum, , neboť teprve v tento den nastalo prodlení žalovaného. S ohledem na pozdější okamžik prodlení žalovaného došlo k částečnému zamítnutí úroku z prodlení přesahující sazbu 11,5 % ročně.

24. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 22 331,24 Kč. Co do částky 7 631,90 Kč byla žaloba zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 852 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 296 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 100 Kč za sepis předžalobní výzvy.

26. Odměnu advokátu za sepis předžalobní výzvy soud nepřiznal, neboť předžalobní výzvu učinila přímo žalobkyně. Ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. sice předpokládá pro nárok účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení výzvu k plnění, předcházející minimálně 7 dnů před podáním žaloby, toto ustanovení však nikterak neukládá účastníku, aby takovou výzvu podal prostřednictvím svého zástupce. Může ji proto učinit sám, a i v takovém případě mu na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu ve sporu vznikne nárok. Žalobkyně v posuzovaném případě vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který je předmětem tohoto řízení písemnou upomínkou, a žalovaný na ni adekvátně, tedy plnou úhradou dlužné částky, nereagoval. Opakovaná výzva zástupce žalobkyně před podáním žaloby byla již zbytečným, tedy neúčelným, nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozí upomínce žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil (shodně též usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Co 145/2015-41). Namísto toho za tento úkon přiznal soud žalobkyni paušální náhradu výdajů ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

27. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Tyto náklady proto nelze považovat za účelně vynaložené.