33 C 470/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 099,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 099,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 099,20 Kč od [datum] do zaplacení a paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 099,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že si žalovaná od žalobkyně objednala a převzala zboží ([anonymizována čtyři slova]) za kupní cenu ve výši 9 099,20 Kč. Žalovaná však smluvenou kupní cenu neuhradila.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

4. Žalovaná odebrala od žalobkyně objednané zboží [anonymizována čtyři slova]. Na kupní cenu zboží byl vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum], na částku 9 099,20 Kč, se splatností do [datum]. Žalovaná na kupní cenu neuhradila ničeho.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

6. Po právní stránce smlouvu účastníků soud posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o koupi movitých věcí (§ 2079 a násl. a § 2085 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Z této smlouvy vzniklo prodávající (žalobkyni) povinnost předmět koupě kupující (žalované) odevzdat (§ 2087 o. z.), čemuž souvztažně odpovídá povinnost kupující (žalované) povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající (žalobkyni) dohodnutou cenu (§ 2118 o. z.). Žalobkyně sjednané zboží řádně odevzdala, avšak žalovaná porušila své povinnosti a kupní cenu nezaplatila. Dnem následujícím po dni splatnosti se proto žalovaná ocitla v prodlení (§ 1970 o. z.), přičemž žalobkyni od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen„ nařízení“) a dále pak náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení.

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 650 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 099,20 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis předžalobní výzvy) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

9. Soud předžalobní výzvu ze dne [datum] nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.