33 C 483/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 707 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 837 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 837 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 870 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 832 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 192,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 707 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřeli smlouvu o nájmu bytu číslo v domě v ulici ulice a číslo, obec (dále jen„ Byt“). Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho měsíce s účinností od datum. Byt byl žalobkyni předán dne datum s tím, že od datum do datum byl Byt žalovanou užíván bez právního důvodu. Žalovaná dluží na bezdůvodném obohacení za měsíc měsíc rok částku 3 832 Kč. Od datum do datum na spotřebovaných službách žalovaná neuhradila částku 2 837 Kč. Dále žalovaná žalobkyni neuhradila částku 38 Kč za správu vodoměrů za měsíc rok. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

3. Právní předchůdce žalobkyně se jakožto vlastník bytového domu adresa v obec v ulici ulice zavázal přenechat žalované příjmení a žalovaná se zavázala hradit nájemné a služby spojené s nájmem bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou na jeden měsíc počínaje dnem datum Měsíční výše nájemného za nájem Bytu činila 3 832 Kč. Poplatek za správu vodoměrů činil 38 Kč. Žalovaná odevzdala Byt žalobkyni dne datum s tím, že od datum do datum byl byt žalovanou užíván bez právního důvodu. Žalovaná ujednané nájemné za měsíce měsíc rok ve výši 3 832 Kč nezaplatila. Žalovaná dále neuhradila poplatek za správu vodoměrů za měsíc měsíc rok ve výši 38 Kč. Žalobkyně žalované vyúčtovala za období od datum do datum nedoplatek na službách spojených s nájmem bytu ve výši 2 837 Kč. Ohledně nákladů na vodu a vytápění žalobkyně pouze odkázala na externí vyúčtování a neuvedla konkrétní výši spotřeby ani výši nákladů za spotřebovanou jednotku. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

4. Soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užívání bytu nebo s ním souvisejí, nyní upravuje § 2 písm. f) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty vyúčtováním vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období (dále jen„ z. v. s.“), který stanoví, že vyúčtováním se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 z. v. s. jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které mu musí být doručeno (§ 7 odst. 1 z. v. s.), příjemci služeb určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

5. Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09).

6. Právní předchůdce žalobkyně (pronajímatel) se žalovanou (nájemkyní) uzavřeli smlouvu o nájmu bytu (§ 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), kterou právní předchůdce žalobkyně žalované přenechal do dočasného užívání Byt a žalovaná se oproti tomu zavázala právnímu předchůdci žalobkyně platit dohodnuté nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217 o. z.). Žalovaná nesplnila svou povinnost odevzdat Byt (§ 2292 o. z.) ke dni skončení nájmu (datum). Žalobkyně má proto právo požadovat náhradu ve výši ujednaného nájemného (§ 2295 o. z.). Žalovaná zároveň spotřebovávala služby spojené s nájmem bytu i po ukončení nájemní smlouvy. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni (ochuzené) vydat (§ 2991 o. z.), což však v žalobkyní stanovené lhůtě neučinila. Žalovaná rovněž nehradila žalobkyni nájemné řádně a včas. Tímto se ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

7. Ohledně nároků na poplatky za služby spojené s nájmem bytu za období od datum do datum ve výši 2 837 Kč soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že bylo žalované doručeno řádné vyúčtování poplatků za služby spojené s nájem bytu (§ 2 písm. f/ a § 7 odst. 1 z. v. s.). Vyúčtování předložená soudu neobsahují náležitosti dle § 7 odst. 2 z. v. s., když ohledně nákladů na vodu a vytápění žalobkyně pouze odkázala na externí vyúčtování a neuvedla konkrétní výši spotřeby ani výši nákladů za spotřebovanou jednotku. Externí vyúčtování soudu předložena nebyla. Žalobkyně tak neprokázala, že nastala splatnost pohledávek z titulu vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu.

8. Soud nepoučil žalobkyni o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání provedení kontroly úvěruschopnosti dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť se žalobkyně z jednání omluvila. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav § 118a (Poučovací povinnost při jednání). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831 - 832).

9. Soud proto žalobu se zamítl co do částky 2 837 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 837 Kč od datum do zaplacení.

10. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 5 186,09 Kč. Co do částky 3 622,87 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 192,77 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalované v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 707 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.

11. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).