33 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 44 061,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 514,11 Kč s úrokem v částce 3 884,01 Kč, s úrokem z prodlení v částce 143,13 Kč, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 43 348,08 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 348,08 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 800,65 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 27 547,43 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 547,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 547,43 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 061,54 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalované společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o Rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum] částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr v 84 měsíčních splátkách po 1 110 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 15,90 % ročně. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 22 452,57 Kč. Dne [datum] došlo k prohlášen úvěru za splatný. Žalovaná dluží na jistině 43 348,08 Kč, na úroku 3 884,01 Kč, na úroku z prodlení částku 317,24 Kč, na smluvních poplatcích 713,46 Kč, úrok ve výši 15,9 % z částky 43 348,08 Kč ode dne [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 348,08 Kč ode dne [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně přiměřeně ověřil schopnost klienta splácet s ohledem na typ nabízeného produktu, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík a databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutím sjednaného úvěru bránila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum], akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne [datum], kopie OP žalované, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 1. 4. 2018 a souhrnného výpisu pohybů na účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 15,9 % ročně a pojistným ve výši 119 Kč měsíčně v 84 měsíčních splátkách po 1 110 Kč. První splátka byla splatná do [datum] Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně.

3. Z všeobecných obchodních podmínek účinných od [datum] a produktových podmínek pro osobní úvěry účinné od 31. 12. 2013 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalované.

4. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne [datum], přílohy [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo], rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [rok] ze dne [datum], potvrzení úplaty ze dne [datum] a poštovního archu ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovanou na žalobkyni.

5. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně vyzvána k okamžité úhradě žalované pohledávky.

6. Předžalobní výzva byla zaslána žalované dne [datum] (z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne [datum]).

7. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v interním registru a v registru SOLUS a BRKI s negativním výsledkem. Jako rizikové byly vyhodnoceny skutečnosti, že stejný produkt byl žalované schválen v posledním měsíci a že došlo k navýšení příjmů žalované od poslední žádosti dle jejích tvrzení o více než 25 %.

8. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

9. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 15,9 % ročně a pojistným ve výši 119 Kč měsíčně v 84 měsíčních splátkách po 1 110 Kč Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně byl podle obchodních podmínek oprávněn úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalované. Žalovaná uhradila pouze částku 22 452,57 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla právním předchůdcem žalobkyně vyzvána k okamžité úhradě žalované pohledávky. Předžalobní výzva byla zaslána žalované dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci žalované v interním registru a v registru SOLUS a BRKI s negativním výsledkem. Jako rizikové byly vyhodnoceny skutečnosti, že stejný produkt byl žalované schválen v posledním měsíci a že došlo k navýšení příjmů žalované od poslední žádosti dle jejích tvrzení o více než 25 %.

10. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Příjmy žalované nebyly doloženy a ani nebylo prokázáno zkoumání výdajů žalované. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalované ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).

23. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).

24. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

27. V daném případě žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. To platí zejména za situace, kdy sám právní předchůdce žalobkyně identifikoval rizikové faktory při posuzování žádosti o úvěr (stejný produkt byl žalované schválen v posledním měsíci a došlo k navýšení příjmů žalované od poslední žádosti dle jejích tvrzení o více než 25 %). Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

28. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 27 547,43 Kč (původní jistina ve výši 50 000 Kč po uhrazení částky 22 452,57 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 547,43 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 514,11 Kč s úrokem v částce 3 884,01 Kč, s úrokem z prodlení v částce 143,13 Kč, s úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 43 348,08 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 800,65 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 27 547,43 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Výzva k úhradě byla dána k poštovní přepravě dne [datum] a dodána byla žalované tři pracovní dny po odeslání, tedy dne [datum] (§ 573 o. z.). Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala po uplynutí 5 dnů od doručení výzvy (§ 1959 písm. e) o. z.), tedy dne [datum]. V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 348,08 Kč od [datum] do [datum], soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť prodlení žalované s úhradou dluhu nastalo teprve dne [datum].

29. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 29 786,32 Kč. Co do částky 40 203 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.