33 C 72/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 202,13 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 600 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 602,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 383,13 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 219 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu (383,13 Kč) v odběrném místě na adrese: [adresa]. Žalobkyně dále požadovala přiznání práva na zaplacení částky 6 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu a částky 219 Kč na pojistném splatném dne [datum]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

2. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

3. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu označenou jako smlouva o sdružených službách dodávky plynu (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců. V případě odstoupení od Smlouvy ze strany žalované nebo z důvodu porušování platebních povinností bylo sjednáno odstupné ve výši 200 Kč za každý měsíc zbývající do konce trvání smlouvy. Měsíční záloha na cenu elektřiny byla stanovena na částku 250 Kč. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky 383,13 Kč za spotřebu plynu a další položky v období od [datum] do [datum], a to se splatností do [datum]. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou dodávek plynu odstoupila od Smlouvy s tím, že k ukončení dodávek plynu ze strany žalobkyně došlo dne [datum]. Žalobkyně vyúčtovala žalované odstupné ve výši 6 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy za období od [datum] do [datum] se splatností do [datum]. Žalované bylo dále poskytnuto pojištění domácnosti na základě její přihlášky ze dne [datum] s pojistnou dobou v délce 12 měsíců s pojistným ve výši 219 Kč měsíčně. Žalovaná neuhradila pojistné ve výši 219 Kč splatné dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 6 983,13 Kč s tím, že byla upozorněna na možnost podání žaloby.

4. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

5. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.

6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Podle § 2758 odst. 1 občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

8. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1992 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve spojení s § 2079 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. A konečně má soud za to, že mezi žalobkyní, jakožto pojistníkem, a [právnická osoba], jakožto pojistitelem, byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 občanského zákoníku, na jejímž základě bylo následně žalované jako pojištěné a žalobkyní jako pojistníkem sjednáno pojištění domácnosti za měsíční poplatek 219 Kč, které však žalovaná nezaplatila. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení pojistného a ceny za dodaný plyn právo požadovat po žalované úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.

13. Dále soud posuzoval oprávněnost nároku kvalifikovaného žalobkyní jako smluvní pokuta za předčasný zánik smluv, respektive porušení povinnosti po stanovenou dobu odebírat plyn dle Smlouvy. Soud si vědom judikatury, která dospěla k závěru, že výkon práva odstoupit od smlouvy nebo vypovědět smlouvu nemůže založit nárok na zaplacení smluvní pokuty (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010, ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 813/2002, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004 a nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 1999, sp. zn. IV. ÚS 276/99). Soud se však domnívá, že tato praxe je v důsledku přijetí občanského zákoníku překonána. Je třeba sice souhlasit s tím, že smluvní pokuta sankcionuje vždy porušení povinnosti, a nemůže být proto navázána na výkon práva (typicky právo odstoupit od smlouvy, vypovědět smlouvu apod.); pokud ale vůle stran zjevně směřovala k tomu, aby byla do smlouvy zavedena možnost závazek„ úplatně zrušit zaplacením určité částky“, tedy ze smlouvy se vyplatit, jedná se dle obsahu o sjednání odstupného (§ 1992 občanského zákoníku). Odstupné je v tomto ohledu třeba chápat jednoduše jako zpoplatněné odstoupení (shodně též ŠILHÁN, Josef. § 1992 (Odstupné). In: HULMÁK, Milan, PETROV, Jan, LAVICKÝ, Petr, DVOŘÁK, Bohumil, ŠILHÁN, Josef, DÁVID, Radovan, RICHTER, Tomáš, LASÁK, Jan. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054) . 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1158 ISBN 978-80-7400 -535-0).

14. Nárok žalobkyně na zaplacení odstupného však přesto není důvodný, když odstupné bylo sjednáno v nepřiměřené výši.

15. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. června 2012, Banco Español de Crédito, C -618/10, bod 40, a ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank, C -472/11, bod 20).

16. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21).

17. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22).

18. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 43, Banif Plus Bank, bod 23).

19. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 46, Banif Plus Bank, bod 26).

20. SDEU kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek SDEU ze dne 6. října 2009, Asturcom Telecomunicaciones, C -40/08, Sb. rozh. s . I -9579, bod 52, a usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Pohotovost’, C -76/10, Sb. rozh. p I -11557, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6.

21. SDEU uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Español de Crédito, bod 63, a Banif Plus Bank, bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne 4. června 2009, Pannon GSM, C -243/08, Sb. rozh. s . I -4713, bod 35).

22. Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek Banif Plus Bank, body 28 a 36).

23. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek SDEU ze dne 26. dubna 2012, Invitel, C -472/10, bod 26).

24. SDEU ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, bod 65).

25. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, body 66 až 69).

26. Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek SDEU ze dne 30. května 2013, Brusse, C -488/11, bod 59 a 60).

27. V případě dodávky plynu bylo sjednáno odstupné ve výši 200 Kč při předpokládaných nákladech na spotřebu plynu ve výši 250 Kč (tedy ve výši 80 % přepokládaných nákladů při řádném průběhu smlouvy), a to bez protiplnění ze strany žalobkyně. Přitom obvyklá výše odstupného se pohybuje kolem 20 % sjednaného plnění (srovnej § 63 odst. 1 písm. p/ zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích ve znění účinném do 31. 3. 2020). Za těchto okolností je odstupné svou výší zcela zjevně nepřiměřené a zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, když porušení povinností ze strany dodavatele smluvně navíc nijak sankciováno není. K ujednání o odstupném se proto nepřihlíží (§ 1813 a 1815 občanského zákoníku).

28. Vzhledem k tomu, že ujednání o odstupném za předčasný zánik smlouvy bylo shledáno neúčinným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby co do odstupného ve výši 6 600 Kč (bod I. výroku).

29. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a ve zbývající části (co do ceny za odebraný plyn a pojistné) tak žaloba byla shledána důvodnou. Soud proto s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl tak, že co do částky 602,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 383,13 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 219 Kč od [datum] do zaplacení žalobě vyhověl (bod II. výroku).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla v převážné části předmětu řízení úspěšná žalovaná a měla by tak nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.