33 C 76/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 17 500 Kč a o určení neplatnosti kupní smlouvy I. Žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum, a zaplacení částky 17 500 Kč se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 17 707,14 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že kupní smlouva ze dne , datum, , uzavřená mezi ním a žalovaným č. , hodnota, , jejímž předmětem byl převod motorového vozidla , jméno FO, , jméno FO, , VIN , VIN kód, , registrační značky , SPZ, , první registrace dne , datum, (dále jen „Vozidlo“), je neplatná, neboť byla uzavřena osobou k převodu neoprávněnou, a současně se domáhá, aby žalovaní byli zavázáni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 17 500 Kč představující vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacené kupní ceně ve výši 16 500 Kč a částce 1 000 Kč určené na přepis vozidla.

2. Žalovaní v obraně uvedli, že nároky žalobce zcela neuznávají co do důvodu ani výše. Namítají, že žaloba je nedůvodná, jelikož kupní smlouva ze dne , datum, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným č. , hodnota, je platná, neboť žalovaný 1. byl v době jejího uzavření vlastníkem předmětného vozidla, když toto vozidlo nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené dne , datum, se žalovanou č. , hodnota, (matkou žalovaného 1.), přičemž vlastnické právo k movité věci podle jejich názoru vzniká tradicí, tedy předáním, a nikoli zápisem v registru vozidel, jenž má toliko deklaratorní povahu. Žalovaní tak dovozují, že žalovaný 1. byl oprávněn vozidlo žalobci prodat. Žalovaná č. , hodnota, s žalobcem žádnou smlouvu neuzavřela a není ve věci pasivně legitimována.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorkách za každým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný 1. se žalovanou 2. uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jíž se žalovaná 2. zavázala převést na žalovaného 1. vlastnické právo k Vozidlu oproti zaplacení kupní ceny ve výši 14 000 Kč (kupní smlouva ze dne , datum, ).

5. Žalovaný 1. se žalobcem uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jíž se žalovaný 1. zavázal převést na žalobce vlastnické právo k Vozidlu oproti zaplacení kupní ceny ve výši 16 500 Kč. Vozidlo bylo prodáno jako soubor náhradních dílů bez záruky za funkčnost s tím, že byl kupující výslovně upozorněn na svítící kontrolku motoru a únik provozních kapalin (kupní smlouva ze dne , datum, a příloha č. , hodnota, ke kupní smlouvě ze dne , datum, ).

6. Dne , datum, byl do Registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník Vozidla zapsán žalobce (osvědčení o registraci vozidla ze dne , datum, ).

7. Dne , datum, vyzval žalobce žalovaného 1. k vrácení kupní ceny za prodej Vozidla ve výši 16 500 Kč a 1 000 Kč za přepis Vozidla v Registru silničních vozidel. Žalobce dovozoval, že kupní smlouva je od počátku neplatná, neboť prodávající nebyl vlastníkem vozidla. Z technického průkazu bylo podle žalobce zřejmé, že vlastníkem vozidla byla žalovaná č. , hodnota, , nikoli žalovaný 1., který kupní smlouvu podepsal svým jménem, aniž by doložil jakékoli oprávnění či plnou moc k zastupování skutečného vlastníka. Z tohoto důvodu žalobce uzavřel, že kupní smlouva byla uzavřena osobou neoprávněnou, plnění bylo přijato bez právního důvodu a je namístě jeho vrácení z titulu bezdůvodného obohacení. Současně však žalobce pro případ, že by kupní smlouva byla považována za platnou, výslovně uplatnil odstoupení od smlouvy pro podstatné, skryté vady vozidla. Uvedl, že při prohlídce vozidla jej žalovaný 1. ujistil o dobrém technickém stavu motoru Vozidla, ačkoliv žalovaný 1. přiznal, že krátce předtím doléval chladicí kapalinu. Bezprostředně po převzetí vozidla a při první jízdě se však vada znovu projevila, když z motoru mizela chladicí kapalina a objevil se bílý kouř z výfuku. V servisu byla následně potvrzena závažná technická závada spočívající v poškození těsnění pod hlavou motoru, přičemž náklady na opravu by výrazně převyšovaly kupní cenu vozidla. Žalobce proto dovodil, že se jedná o skrytou vadu existující již při převzetí, o níž prodávající věděl, a za kterou odpovídá. Žalobce se dále vymezil proti dodatku ke kupní smlouvě, podle něhož mělo být vozidlo prodáváno jako „soubor náhradních dílů“, když tento dodatek označil za nevěrohodný a neplatný, neboť byl uplatněn až při podpisu smlouvy, byl v rozporu s provedenou zkušební jízdou, s ujištěními prodávajícího o plně pojízdném vozidle, s předloženými doklady o nové autobaterii v záruce a též s obsahem samotné kupní smlouvy, která výslovně upravovala práva kupujícího z vadného plnění. Na základě těchto skutečností žalobce požadoval vrácení kupní ceny 16 500 Kč, jakož i částky 1 000 Kč uhrazené na přepis vozidla, a vozidlo připravil k vrácení, přičemž výslovně uvedl, že buď požaduje plnění z titulu neplatnosti smlouvy, anebo – bude‑li smlouva považována za platnou – z titulu odstoupení od smlouvy pro skryté vady (výzva k vrácení kupní ceny ze dne , datum, a podací lístek ze dne , datum, ).

8. Žalobce se dne , datum, rovněž obrátil se žádostí o sjednání nápravy na žalovanou 2. jakožto předchozí vlastnici Vozidla (informace o neplatnosti prodeje vozidla ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, a dodejka ze dne , datum, ).

9. Žalovaný 1. žalobci na výzvu ze dne , datum, odpověděl dne , datum, tak, že byl ke dni prodeje výlučný vlastník Vozidla. Žalobce jakožto kupující byl seznámen s technickým stavem Vozidla a Vozidlo bylo prodáváno jako soubor movitých dílů bez záruky za jejich funkčnost. Žalovaný 1. tak za vady neodpovídá a výzva tak z jeho pohledu není důvodná (vyjádření k výzvě k vrácení kupní ceny ze dne , datum, a dodejka na č. l. 13 spisu).

10. Žalobce se s reakcí žalovaného 1. nespokojil a zaslal dne , datum, žalovanému 1. další výzvu, kde zopakoval své požadavky a jejich důvody. Doplnil, že smluvní doložkou nelze vyloučit odpovědnost za vady, o nichž prodávající věděl nebo které jsou podstatné. Vozidlo má dle žalobce závažnou skrytou vadu (pravděpodobně těsnění pod hlavou válců), jejíž oprava by převýšila kupní cenu Vozidla (odpověď na vyjádření k výzvě ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, a dodejka na č. l. 16 spisu).

11. Ve výzvách ze dne , datum, žalobce naposledy vyzval žalované k uspokojení jeho nároků s tím, že se jinak obrátí na soud (podací lístek ze dne , datum, , dodejka ze dne , datum, , poslední předžalobní výzva adresovaná žalovanému ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, a dodejka na č. l. 22 spisu).

12. Žalovaná 2. jakékoliv nároky žalobce vůči své osobě odmítla s tím, že mezi ní a žalobcem není žádný smluvní vztah (zamítnutí výzvy ze dne , datum, na č. l. 23 spisu a dodejka na č. l. 23 p. v. spisu).

13. Soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz účastnickými výslechy, když okolnosti prodeje Vozidla byly zjištěny na základě provedených listinných důkazů. Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Co se týče svědeckých výpovědí navržených žalobcem, tak žalobce neoznačil konkrétní osoby, které požadoval vyslechnout. S ohledem na skutečnost, že se žalobce nedostavil na soudní jednání, nemohl jej soud vyzvat ke konkretizaci těchto osob.

14. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalovaný 1. se žalovanou 2. uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jíž se žalovaná 2. zavázala převést na žalovaného 1. vlastnické právo k Vozidlu oproti zaplacení kupní ceny ve výši 14 000 Kč. Žalovaný 1. se žalobcem uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jíž se žalovaný 1. zavázal převést na žalobce vlastnické právo k Vozidlu oproti zaplacení kupní ceny ve výši 16 500 Kč. Vozidlo bylo žalobci prodáno jako soubor náhradních dílů bez záruky za funkčnost s tím, že byl kupující výslovně upozorněn na svítící kontrolku motoru a únik provozních kapalin. Dne , datum, byl do Registru silničních vozidel jako provozovatel a vlastník Vozidla zapsán žalobce. Dne , datum, vyzval žalobce žalovaného 1. k vrácení kupní ceny za prodej Vozidla ve výši 16 500 Kč a 1 000 Kč za přepis Vozidla v Registru silničních vozidel. Žalobce dovozoval, že kupní smlouva je od počátku neplatná, neboť prodávající nebyl vlastníkem vozidla. Z technického průkazu bylo podle žalobce zřejmé, že vlastníkem vozidla byla žalovaná č. 2, nikoli žalovaný 1., který kupní smlouvu podepsal svým jménem, aniž by doložil jakékoli oprávnění či plnou moc k zastupování skutečného vlastníka. Z tohoto důvodu žalobce uzavřel, že kupní smlouva byla uzavřena osobou neoprávněnou, plnění bylo přijato bez právního důvodu a je namístě jeho vrácení z titulu bezdůvodného obohacení. Současně však žalobce pro případ, že by kupní smlouva byla považována za platnou, výslovně uplatnil odstoupení od smlouvy pro podstatné, skryté vady vozidla. Uvedl, že při prohlídce vozidla jej žalovaný 1. ujistil o dobrém technickém stavu motoru Vozidla, ačkoliv žalovaný 1. přiznal, že krátce předtím doléval chladicí kapalinu. Bezprostředně po převzetí vozidla a při první jízdě se však vada znovu projevila, když z motoru mizela chladicí kapalina a objevil se bílý kouř z výfuku. V servisu byla následně potvrzena závažná technická závada spočívající v poškození těsnění pod hlavou motoru, přičemž náklady na opravu by výrazně převyšovaly kupní cenu vozidla. Žalobce proto dovodil, že se jedná o skrytou vadu existující již při převzetí, o níž prodávající věděl, a za kterou odpovídá. Žalobce se dále vymezil proti dodatku ke kupní smlouvě, podle něhož mělo být vozidlo prodáváno jako „soubor náhradních dílů“, když tento dodatek označil za nevěrohodný a neplatný, neboť byl uplatněn až při podpisu smlouvy, byl v rozporu s provedenou zkušební jízdou, s ujištěními prodávajícího o plně pojízdném vozidle, s předloženými doklady o nové autobaterii v záruce a též s obsahem samotné kupní smlouvy, která výslovně upravovala práva kupujícího z vadného plnění. Na základě těchto skutečností žalobce požadoval vrácení kupní ceny 16 500 Kč, jakož i částky 1 000 Kč uhrazené na přepis vozidla, a vozidlo připravil k vrácení, přičemž výslovně uvedl, že buď požaduje plnění z titulu neplatnosti smlouvy, anebo – bude‑li smlouva považována za platnou – z titulu odstoupení od smlouvy pro skryté vady. Žalobce se dne , datum, rovněž obrátil se žádostí o sjednání nápravy na žalovanou 2. jakožto předchozí vlastnici Vozidla. Žalovaný 1. žalobci na výzvu ze dne , datum, odpověděl dne , datum, tak, že byl ke dni prodeje výlučný vlastník Vozidla. Žalobce jakožto kupující byl seznámen s technickým stavem Vozidla a Vozidlo bylo prodáváno jako soubor movitých dílů bez záruky za jejich funkčnost. Žalovaný 1. tak za vady neodpovídá a výzva tak z jeho pohledu není důvodná. Žalobce se s reakcí žalovaného 1. nespokojil a zaslal dne , datum, žalovanému 1. další výzvu, kde zopakoval své požadavky a jejich důvody. Doplnil, že smluvní doložkou nelze vyloučit odpovědnost za vady, o nichž prodávající věděl nebo které jsou podstatné. Vozidlo má dle žalobce závažnou skrytou vadu (pravděpodobně těsnění pod hlavou válců), jejíž oprava by převýšila kupní cenu Vozidla. Ve výzvách ze dne , datum, žalobce naposledy vyzval žalované k uspokojení jeho nároků s tím, že se jinak obrátí na soud. Žalovaná 2. jakékoliv nároky žalobce vůči své osobě odmítla s tím, že mezi ní a žalobcem není žádný smluvní vztah.

16. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

17. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

18. Podle § 1760 o. z. skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

19. Podle § 1789 o. z. ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

20. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

21. Podle § 2085 odst. 1 o. z. jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou.

22. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

23. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096 o. z. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

24. Podle § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaných. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005).

26. Aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2019, č. j. 28 Cdo 694/2019-131). V poměrech dané věci platí, že i pokud by kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 1. byla skutečně neplatná, zdánlivá či zrušená platným odstoupením od smlouvy, svědčila byla pasivní věcná legitimace pouze žalovanému 1. Soud tak uzavírá, že žalovaná 2. není v tomto sporu pasivně věcně legitimovaná. Což je bez dalšího důvodem pro úplné zamítnutí žaloby vůči žalované 2.

27. Co se týče žalobního požadavku na určení neplatnosti kupní smlouvy, tak podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

28. Naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba o určení není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, avšak taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Pokud ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu má povahu předběžné otázky otázka platnosti či neplatnosti smlouvy, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 21. 12. 2005, sp. z.n. 30 Cdo 2806/2005).

29. V této věci se žalobce určení neplatnosti kupní smlouvy, což představuje předběžnou právní otázku k určení vlastnického práva k Vozidlu. Za těchto okolností není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soud proto žalobu co do určení neplatnosti smlouvy zamítl.

30. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah a aplikoval ustanovení o. z. Vztah účastníků soud vyhodnotil jako vztah závazkový (§ 1789 o. z.), když uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným 1. byla platně uzavřena smlouva o koupi movité věci (§ 2079 a násl. o. z. a § 2085 a násl. o. z.). Z této smlouvy se prodávající 1. (žalovaný 1.) zavázal kupujícímu (žalobci) odevzdat movitou věc, která je předmětem koupě, a umožnit kupujícímu (žalobci) nabýt vlastnické právo k ní, a kupující (žalobce) se zavázal, že věc (Vozidlo) převezme a zaplatí prodávajícímu (žalovanému 1.) kupní cenu. Uzavření kupní smlouvy ze dne , datum, předcházelo uzavření kupní smlouvy na Vozidlo ze dne , datum, , kde na straně prodávající vystupovala žalovaná 2. a na straně kupujícího žalovaný 1. Účinností kupní smlouvy ze dne , datum, na základě podpisu smlouvy oběma smluvními stranami žalovaný 1. nabyl vlastnické právo k Vozidlu (§ 1099 o. z.). Zápis do Registru silničních vozidel není podmínkou nabytí vlastnického práva k Vozidlu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 22 Cdo 5330/2015193). Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalovaný 1. nebyl ke dni uzavření kupní smlouvy vlastníkem Vozidla, tak sama tato skutečnost neplatnost kupní smlouvy nezakládá (§ 1760 o. z.).

31. Co se týče odstoupení od smlouvy pro podstatné vady, tak žalobce svůj žalobní nárok na tvrzení o podstatné vadě Vozidla a odstoupení od kupní smlouvy nezaložil. Soud však vycházel z listinných důkazů (zejména z výzvy k vrácení kupní ceny ze dne , datum, ), ze kterých vyplynulo, že žalobce vůči žalovaným uplatnil nárok na odstoupení od kupní smlouvy. Soud však konstatuje, že žalobce v řízení netvrdil ani neprokazoval konkrétní vadu vozidla, ze které by bylo možno dovodit, že Vozidlo mělo jiné než smluvními stranami sjednané vlastnosti (§ 2095 a 2099 odst. 1 o. z.). Soud tak uzavírá, že žalobci právo na odstoupení od smlouvy nenáleželo a kupní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným 1. je tak i nadále platná a účinná (§ 2106 odst. 1 o. z. a contrario).

32. Soud nepoučil žalobce o povinnosti tvrdit a navrhnout důkazy dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se žalobce na jednání bez omluvy nedostavil. V § 118a o. s. ř. se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej BUREŠ, Jaroslav. § 118a [Poučovací povinnost při jednání]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav, DLOUHÁ, Eva, DOLEŽÍLEK, Jiří, FIALA, Roman, HORÁČEK, Roman, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KRBEK, Pavel, KRČMÁŘ, Zdeněk, MAZANEC, Michal, NOVOTNÝ, Zdeněk, POLEDNE, Petr, PUTNA, Mojmír, SIMON, Pavel, ŠEBEK, Roman, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 831 - 832).

33. Soud na základě výše uvedeného uzavírá, že žalobce neprokázal, že by kupní smlouva ze dne , datum, byla uzavřena neplatně ani, že žalobce od této smlouvy platně odstoupil. Soud proto žalobu zcela zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným oprávněným společně a nerozdílně, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 707,14 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 000 Kč (17 500 Kč požadovaná peněžitá částka a 16 500 Kč kupní cena vozidla dle smlouvy) sestávající z částky 4 428 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 920 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o 20 % u druhého zastoupeného, z částky 4 428 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 920 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % u druhého zastoupeného a z částky 4 428 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4 920 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. o 20 % u druhého zastoupeného včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 634 Kč ve výši 3 073,14 Kč.

35. Podle § 13 odst. 3 a. t. zahrnuje paušální náhrada hotové výdaje na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné. Tato paušální náhrada má zjednodušit výpočet nákladů právního zastoupení, aby nebylo třeba evidovat a dokládat drobné výdaje pravidelně spojené s poskytováním právních služeb. Z paušální povahy náhrady pak vyplývá, že v konkrétním případě mohou být skutečné náklady nižší či vyšší. Při určení paušální náhrady normotvůrce patrně vycházel z průměrných výdajů, které jsou s poskytnutím jednoho úkonu právní služby obvykle spojeny. S ohledem na paušální povahu náhrady pak není významné, že při zastoupení více osob uvedené náklady mohou (ale nemusí) být vyšší. Tato úvaha vede k závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. Ve prospěch tohoto výkladu svědčí i dikce § 13 odst. 3 a. t., dle něhož paušální náhrada výdajů činí částku 300 Kč na jeden úkon právní služby, neboť i v případě, že advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby), bez ohledu na to, kolik účastníků advokát zastupuje. Tomuto názoru odpovídá i praxe řady senátů Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 42/2014, 21 Cdo 43/2014, ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1263/2012, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1483/2011, ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2158/2011, ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 239/2014, a ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3295/2012) a rovněž praxe Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 2 Aos 1/2013, nebo ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 6 As 95/2014).