33 C 84/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o 80 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 86 219 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 86 219 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 581,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v podané žalobě domáhala zaplacení částky 264 115 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným postupem orgánů trestního řízení ve výši 60 000 Kč a nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání ve výši 80 000 Kč a na úhradu škody vzniklé nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání ve výši 38 115 Kč a 86 000 Kč.

2. Žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět tak, že nadále požadovala úhradu pouze úroku z prodlení z částky 86 219 Kč od [datum] do [datum]. Zpětvzetí žaloby bylo odůvodněno tím, že část žalovaných částek byla po podání žaloby uhrazena a ohledně nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené zahájením nezákonného trestního stíhání se žalobkyně spokojila s omluvou, ke které došlo rovněž po podání žaloby.

3. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

4. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

5. Vzhledem k dispozičnímu úkonu žalobce soud řízení dle ust. § 96 o. s. ř. částečně zastavil (bod I. výroku).

6. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

7. Dne [datum] vydala [stát. instituce], [název instituce] [anonymizováno 11 slov] [obec] (dále jen„ policejní orgán“) usnesení [číslo jednací], kterým bylo zahájeno proti žalobkyni trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo na základě stížnosti žalobkyně státní zástupkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno a věc vrácena policejnímu orgánu k dalšímu řízení. Dne [datum] vydal policejní orgán usnesení [číslo jednací], kterým bylo opět zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro totožný skutek. Stížnost žalobkyně proti opětovnému zahájení trestního stíhání byla státní zástupkyní usnesením č. j. [číslo jednací] jako nedůvodná zamítnuta. Dne [datum] byla na žalobkyni podána obžaloba k [název soudu]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], kterým byla žalobkyně jako obžalovaná zproštěna obžaloby. Proti rozsudku soudu prvního stupně bylo státní zástupkyní podáno odvolání v neprospěch žalobkyně. Dne [datum] odvolací soud odvolání státní zástupkyně jako nedůvodné zamítl. Žalovaná neměla předchozí záznamy v rejstříku trestů ani evidenci přestupků (nesporná tvrzení účastníků).

8. Žalobkyně uplatnila dne [datum] vůči žalobkyni nárok na náhradu nemajetkové újmy a na náhradu škody, který je předmětem tohoto řízení (uplatnění nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a na náhradu škody ze dne [datum] a stanovisko ze dne [datum]).

9. Žalovaná odeslala na účet sdělený žalobkyní dne [datum] částku 34 969 Kč na náhradě škody spočívající v zaplacených nákladech za obhajobu v trestním řízení a částku 51 250 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení (stanovisko ze dne [datum] a pokyn ze dne [datum] na č. l. 57).

10. Žalovaná uhradila po podání žaloby částku 86 000 Kč s příslušenstvím na náhradě škody spočívající v zaplacených nákladech za obhajobu v trestním řízení (přípis ze dne [datum], přípis ze dne [datum], pokyn ze dne [datum], pokyn ze dne [datum] a přípis ze dne [datum]).

11. Z dalším provedených důkazů (příjmové pokladní doklady na č. l. 6 a 7 spisu, potvrzení o platbě ze dne [datum], záznam o poradě advokáta s klientem ze dne [datum], záznam o poradě advokáta s klientkou ze dne [datum], vyúčtování odměny a výdajů ze dne [datum], vyúčtování odměny a výdajů ze dne [datum]) soud s ohledem na nesporná tvrzení účastníků a následné částečné zpětvzetí žaloby již skutková zjištění nečerpal.

12. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Dne [datum] vydala [stát. instituce], [anonymizováno 12 slov] [obec] (dále jen„ policejní orgán“) usnesení [číslo jednací], kterým bylo zahájeno proti žalobkyni trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo na základě stížnosti žalobkyně státní zástupkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeno a věc vrácena policejnímu orgánu k dalšímu řízení. Dne [datum] vydal policejní orgán usnesení [číslo jednací], kterým bylo opět zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro totožný skutek. Stížnost žalobkyně proti opětovnému zahájení trestního stíhání byla státní zástupkyní usnesením č. j. [číslo jednací] jako nedůvodná zamítnuta. Dne [datum] byla na žalobkyni podána obžaloba k [název soudu]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], kterým byla žalobkyně jako obžalovaná zproštěna obžaloby. Proti rozsudku soudu prvního stupně bylo státní zástupkyní podáno odvolání v neprospěch žalobkyně. Dne [datum] odvolací soud odvolání státní zástupkyně jako nedůvodné zamítl. Žalovaná neměla předchozí záznamy v rejstříku trestů ani evidenci přestupků. Žalobkyně uplatnila dne [datum] vůči žalobkyni nárok na náhradu nemajetkové újmy a na náhradu škody, který je předmětem tohoto řízení. Žalovaná odeslala na účet sdělený žalobkyní dne [datum] částku 34 969 Kč na náhradě škody spočívající v zaplacených nákladech za obhajobu v trestním řízení a částku 51 250 Kč na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalovaná uhradila po podání žaloby částku 86 000 Kč s příslušenstvím na náhradě škody spočívající v zaplacených nákladech za obhajobu v trestním řízení.

14. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

15. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ z. o. š.“) uplatnění nároku na náhradu škody podle z. o. š. je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 31a odst. 1 z. o. š. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 z. o. š. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 z. o. š. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněném pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 z. o. š.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila částku 86 219 Kč do 6 měsíců od uplatnění nároku žalobkyně postupem dle § 14 z. o. š. (do [datum]), ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za období od [datum] do [datum] (bod III. výroku). Co do úroků z prodlení za období od [datum] do [datum] soud žalobu zamítl (bod II. výroku), neboť prodlení žalované nastalo teprve dnem [datum].

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., dle kterého je náklady řízení povinen hradit ten z účastníků, který zastavení řízení zavinil. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala svůj návrh ohledně převažující části předmětu řízení zpět pro chování žalované (zaplacení v žalobě uplatněné pohledávky), přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 581,50 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalované v rozsahu 22 %). Poměr úspěchu ve věci (zavinění na zastavení řízení) soud zjistil z tarifních hodnot dílčích nároků. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným postupem orgánů trestního řízení ve výši 60 000 Kč (tarifní hodnota 50 000 Kč viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a co do nároku na náhradu škody spočívají ve vynaložených nákladech žalobkyně na obhajobu v trestním řízení v částce 86 000 Kč a 38 115 Kč (tarifní hodnota tvořena součtem přiznaných částek ve výši 124 115 Kč). Žalobkyně však z pohledu soudu nebyla úspěšná co do nároku na zaplacení částky 80 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o trestním stíhání (tarifní hodnota 50 000 Kč viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Soud nepřehlédl, že některé nároky nebyly uspokojeny v plné výši, nicméně soud dospěl k závěru, že výše přiznaného odškodnění byla závislá na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Shodně Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 42/16 (N 53/80 SbNU 643) zaujal právní názor, že ve sporech o přiměřené zadostiučinění dle § 31a z. o. š. je třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci, tedy základu nároku, a rozhodováním o konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění. Rozhodování o ní, na rozdíl od posuzování existence újmy, obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o. s. ř., a tedy představuje úvahu soudu ve smyslu tohoto ustanovení. Neexistuje totiž žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění, respektive jeho výši. Proto přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř., jenž v takovém případě, tedy závisí-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, umožňuje i částečně úspěšnému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobce nemůže být v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku (viz zejména bod 11 cit. nálezu). Soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že její nárok ve výši 80 000 Kč byl uspokojen tím, že došlo k formální omluvě ze strany žalované. Žalobkyně totiž nárok na omluvu v žalobě neuplatnila, a to ani ve formě eventuálního petitu, tedy v případě neúspěchu s primárním petitem (nárokem na odškodnění v penězích). Za těchto okolností nelze uzavřít, že by žalobkyně v této části předmětu řízení vzala žalobu zpět pro chování žalované (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 167/2019, ze dne 10. 7. 2020). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 224 115 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 9 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 040 Kč ve výši 3 998,40 Kč. Soud odměnu advokáta přiznal tak, jako by byly veškeré nároky uplatněny společnou žalobou, když neshledal důvody pro rozdělení nároků a podání dvou samostatných žalob. Rozdíl v odměně advokáta tak nepředstavuje účelně vynaložené náklady. Náhrady nákladů spočívajících v odměně advokáta za účast na dvou soudních jednání se žalobkyně výslovně do protokolu vzdala.

23. Co se týče zpětvzetí žaloby, pomine-li soud jeho odbornou nenáročnost, nelze přehlédnout, že dobrovolné plnění žalovaného, byť k němu došlo až po zahájení řízení, je především v zájmu žalobce. Žalovaný tedy obecně má být motivován (a takto mají být nastavena i procesní pravidla a rozhodovací praxe soudů), aby žalobci dluh splnil co nejdříve, tedy nejlépe ještě předtím, než soud ve věci meritorně rozhodne (srov. např. § 1 o. s. ř., podle něhož má občanské soudní řízení mj. vychovávat k čestnému plnění povinností). Tato zásada v podstatě vylučuje, aby žalovaný byl jakkoliv negativně postižen (sankcionován) za plnění dluhu v průběhu již zahájeného soudního řízení, a to například tím, že soud žalobci přizná náhradu nákladů (odměny advokáta) za podání, jehož obsah spočívá ve sdělení, že žalovaný dluh zcela nebo zčásti uhradil (a kdy se tak stalo), pročež žalobce bere žalobu zcela nebo zčásti zpět. To mimo jiné znamená, že žalovanému nelze uložit povinnost k vyšší náhradě nákladů řízení jen proto, že se choval žádoucím, zákonem preferovaným způsobem a žalobci dluh dobrovolně zaplatil.