33 C 85/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 14 815,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 850 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 965,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 800 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 046,51 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 845,42 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75,90 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 345,44 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 812 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 040 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 027,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 815,27 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela účastnické smlouvy č. , hodnota, , na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit ceny dle vyúčtování. Součástí účastnických smluv byla i kupní smlouvy na koncové zařízení. Žalobkyně žalovanému v souladu s , právnická osoba, podmínkami umožnila objednat si prostřednictvím sítě od třetích subjektů služby, které nejsou službami elektronických komunikací v souladu s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „ZEK“). Žalovaný své povinnosti porušil, když přestal hradit služby třetích stran, poplatky za pojištění a splátky za koncové zařízení dle vystavených vyúčtování č. , hodnota, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, splatné dne , datum, , vyúčtování č. , hodnota, za období od , datum, do , datum, splatné dne , datum, . Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalovaná částka se skládá z těchto položek: pronájem zařízení: 19,35 Kč, pronájem zařízení: 27,09 Kč, plátka zařízení/Installment: 200 Kč, , právnická osoba, jistotu: 99 Kč, T-, právnická osoba, jistotu: 75,90 Kč, pronájem zařízení: 50 Kč, pronájem zařízení: 70 Kč, SMS Platba: 621 Kč, splátka zařízení/Installment: 200 Kč, , právnická osoba, jistotu: 99 Kč, pronájem zařízení: 50 Kč, pronájem zařízení: 70 Kč, předplacené uvítací tóny: 25 Kč, SMS Platba: 368 Kč, splátka zařízení/Installment: 200 Kč, , právnická osoba, jistotu: 99 Kč, vrubopis k slevě na zařízení: 1 046,51 Kč, vrubopis k slevě na zařízení: 2 845,42 Kč, splátka zařízení/Installment: 2 800 Kč a smluvní pokuta k zařízení: 5 850 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

3. Žalobkyně se dne , datum, jako poskytovatelka služby zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu, přičemž žalobkyně žalovanému přidělila číslo , hodnota, . Součástí smlouvy byla i nájemní smlouva na koncové zařízení z kategorie Základ s garancí připojení (dále jen „1. zařízení“) za nájemné ve výši 50 Kč měsíčně. Povinnost vrátit koncové zařízení po skončení nájemní smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 1 850 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil (účastnická smlouva pevný internet č. , hodnota, ze dne , datum, obchodní podmínky služby Pevný internet (xDSL) účinné od , datum, , ceník pronájmu koncových zařízení pro tarifní zákazníky , právnická osoba, platný k , datum, a kopie občanského průkazu žalovaného).

4. Žalobkyně se dne , datum, jako poskytovatelka služby zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu, přičemž žalobkyně žalovanému přidělila číslo , hodnota, . Součástí smlouvy byla i nájemní smlouva na koncové zařízení z kategorie Premium (dále jen „2. zařízení“) za nájemné ve výši 70 Kč měsíčně. Povinnost vrátit koncové zařízení po skončení nájemní smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 4 000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil (účastnická smlouva , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, , obchodní podmínky služby , Anonymizováno, účinné od , datum, a kopie občanského průkazu žalovaného).

5. Žalobkyně dne , datum, uzavřela se žalovaným kupní smlouvu na koncové zařízení Microsoft XBOX Series S (dále jen „3. zařízení“) za kupní cenu ve výši 7 999 Kč. Žalovaný na kupní cenu uhradil 3 399 Kč. Zbytek kupní ceny se žalovaný zavázal uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 200 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil (kupní smlouva a dohoda o splátkovém kalendáři ze dne , datum, a kopie občanského průkazu žalovaného).

6. Žalobkyně se dne , datum, jako poskytovatelka služby zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu, přičemž žalobkyně žalovanému přidělila číslo , tel. číslo, Součástí smlouvy byla i kupní smlouva na koncové zařízení , název, 5G 64GB - Šedý (dále jen „4. zařízení“) za kupní cenu ve výši 4 001 Kč. Žalovaný na kupní cenu uhradil 1 Kč s tím, že mu byla poskytnuta sleva ve výši 4 000 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil (účastnická smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, ).

7. Žalobkyně se dne , datum, jako poskytovatelka služby zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu, přičemž žalobkyně žalovanému přidělila číslo , tel. číslo, Součástí smlouvy byla i kupní smlouva na koncové zařízení , název, (A125F) - Černý (dále jen „5. zařízení“) za kupní cenu ve výši 3 001 Kč. Žalovaný na kupní cenu uhradil 1 Kč s tím, že mu byla poskytnuta sleva ve výši 3 000 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil (účastnická smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, a dohoda o datu přenesení telefonního čísla ze dne , datum, ).

8. Žalovaný byl oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobkyně určité zboží nebo službu poskytované smluvním partnerem žalobkyně a byl povinen uhradit jejich cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně (účastnická smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , účastnická smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , a všeobecné podmínky účinné od , datum, ).

9. Žalovanému bylo poskytnuto pojištění Zařízení na základě jeho souhlasu ze dne , datum, s pojistnou dobou v délce 24 měsíců a pojistným ve výši 99 Kč měsíčně (souhlas s pojištěním ze dne , datum, a pojištění , název, ).

10. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 1 046,51 Kč představující podmíněnou slevu z kupní ceny 5. zařízení se splatností do , datum, (vrubopis č. , hodnota, ze dne , datum, ).

11. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 845,42 Kč představující podmíněnou slevu z kupní ceny 4. zařízení se splatností do , datum, (vrubopis č. , hodnota, ze dne , datum, ).

12. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému nesplacenou kupní cenu 3. zařízení ve výši 2 800 Kč se splatností do dne , datum, (vyúčtování splátek za zařízení č. , hodnota, ze dne , datum, ).

13. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dne , datum, smluvní pokutu za nevrácení 1. zařízení ve výši 1 850 Kč a smluvní pokutu za nevrácení 2. zařízení ve výši 4 000 Kč se splatností do , datum, (vyúčtování smluvní pokuty č. , hodnota, ze dne , datum, ).

14. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, splátku 3. zařízení ve výši 200 Kč, nájemné za 1. zařízení ve výši 50 Kč, nájemné za 2. zařízení ve výši 70 Kč, pojistné ve výši 99 Kč a služby třetích osob ve výši 621 Kč se splatností do dne , datum, (vyúčtování služeb ze dne , datum, ).

15. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, splátku 3. zařízení ve výši 200 Kč, nájemné za 1. zařízení ve výši 50 Kč, nájemné za 2. zařízení ve výši 70 Kč, pojistné ve výši 99 Kč, služby třetích osob ve výši 368 Kč a poplatky za vyzváněcí tóny ve výši 25 Kč se splatností do dne , datum, (vyúčtování služeb ze dne , datum, ).

16. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, splátku 3. zařízení ve výši 200 Kč, nájemné za 1. zařízení ve výši 19,35 Kč, nájemné za 2. zařízení ve výši 27,09 Kč a pojistné ve výši 99 Kč se splatností do dne , datum, (vyúčtování služeb ze dne , datum, ).

17. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, pojistné ve výši 75,90 Kč se splatností do dne , datum, (vyúčtování služeb ze dne , datum, ).

18. S ohledem na neplnění podmínek smluv žalobkyně vůči žalovanému vypověděla dne , datum, účastnické smlouvy ke službám č. , hodnota, , , tel. číslo, , , hodnota, , , tel. číslo, a , hodnota, (výpověď účastnických smluv ze dne , datum, ).

19. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 531,19 Kč do , datum, s tím, že jinak bude podána žaloba (předžalobní upomínka ze dne , datum, a potvrzení o podání ze dne , datum, ).

20. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

21. Žalobkyně se ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, jako poskytovatelka služby zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další služby a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit sjednanou cenu, přičemž žalobkyně žalovanému přidělila čísla , hodnota, , , hodnota, , , tel. číslo, a , tel. číslo, Součástí účastnických smluv byly i nájemní smlouvy na 1. zařízení za nájemné ve výši 50 Kč měsíčně a na 2. zařízení za nájemné ve výši 70 Kč měsíčně. Dále účastníci uzavřeli kupní smlouvy na 3. zařízení za kupní cenu ve výši 7 999 Kč, kupní smlouvu na 4. zařízení za kupní cenu ve výši 4 001 Kč a kupní smlouvu na 5. zařízení za kupní cenu ve výši 3 001 Kč. Žalovaný na kupní cenu 3. zařízení uhradil 3 399 Kč. Zbytek kupní ceny se žalovaný zavázal uhradit ve 23 měsíčních splátkách po 200 Kč. Žalovaný na kupní smlouvu 4. zařízení uhradil 1 Kč s tím, že mu byla poskytnuta sleva ve výši 4 000 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Žalovaný na kupní cenu 5. zařízení uhradil 1 Kč s tím, že mu byla poskytnuta sleva ve výši 3 000 Kč, která byla podmíněna trváním účastnické smlouvy po dobu 24 měsíců. Součástí smluv byly všeobecné podmínky žalobkyně, přičemž podpisem žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil. Žalovaný byl oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobkyně určité zboží nebo službu poskytované smluvním partnerem žalobkyně a byl povinen uhradit jejich cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně. Žalovanému bylo poskytnuto pojištění Zařízení na základě jeho souhlasu ze dne , datum, s pojistnou dobou v délce 24 měsíců a pojistným ve výši 99 Kč měsíčně. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 1 046,51 Kč představující podmíněnou slevu z kupní ceny 5. zařízení se splatností do , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 2 845,42 Kč představující podmíněnou slevu z kupní ceny 4. zařízení se splatností do , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému nesplacenou kupní cenu 3. zařízení ve výši 2 800 Kč se splatností do dne , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému dne , datum, smluvní pokutu za nevrácení 1. zařízení ve výši 1 850 Kč a smluvní pokutu za nevrácení 2. zařízení ve výši 4 000 Kč se splatností do , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, splátku 3. zařízení ve výši 200 Kč, nájemné za 1. zařízení ve výši 50 Kč, nájemné za 2. zařízení ve výši 70 Kč, pojistné ve výši 99 Kč a služby třetích osob ve výši 621 Kč se splatností do dne , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, splátku 3. zařízení ve výši 200 Kč, nájemné za 1. zařízení ve výši 50 Kč, nájemné za 2. zařízení ve výši 70 Kč, pojistné ve výši 99 Kč, služby třetích osob ve výši 368 Kč a poplatky za vyzváněcí tóny ve výši 25 Kč se splatností do dne , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, splátku 3. zařízení ve výši 200 Kč, nájemné za 1. zařízení ve výši 19,35 Kč, nájemné za 2. zařízení ve výši 27,09 Kč a pojistné ve výši 99 Kč se splatností do dne , datum, . Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od , datum, do , datum, pojistné ve výši 75,90 Kč se splatností do dne , datum, . S ohledem na neplnění podmínek smluv žalobkyně vůči žalovanému vypověděla dne , datum, účastnické smlouvy ke službám č. , hodnota, , , tel. číslo, , DSL3047268, , tel. číslo, a , hodnota, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 531,19 Kč do , datum, s tím, že jinak bude podána žaloba.

22. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

23. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen „ZEK“), je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

24. Podle § 9 odstavce 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

25. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

26. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

27. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

28. Podle § 1939 odstavce 1 o. z. poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku.

29. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

32. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

33. Podle § 2085 odst. 1 o. z. jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.

34. Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

35. Podle § 2118 o. z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

36. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

37. Podle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

38. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byly platně v písemné formě uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích, jejíž nedílnou součástí byly mj. všeobecné podmínky žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (§ 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Nedílnou součástí uzavřených smluv bylo rovněž ujednání o nájmu koncových zařízení, které soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byly platně v písemné podobě uzavřeny smlouva o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.). Z této smlouvy byl pronajímatel (žalobkyně) povinen přenechat nájemci (žalovanému) pronajatou věc ve stavu způsobilém k užívání, čemuž souvztažně odpovídá povinnost nájemce (žalovaného) platit nájemné podle smlouvy (§ 2217 odst. 1 o. z.). Nedílnou součástí uzavřených smluv bylo dále ujednání o koupi koncových zařízení, které soud po právní stránce posoudil tak, že mezi účastníky řízení byly platně v písemné podobě uzavřeny smlouva o koupi movitých věcí (§ 2079 a násl. a § 2085 a násl. o. z.). Z těchto smluv vzniklo prodávající (žalobkyni) povinnost předmět koupě kupujícímu (žalovanému) odevzdat (§ 2087 o. z.), čemuž souvztažně odpovídá povinnost kupujícího (žalovaného) povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávající (žalobkyni) dohodnutou cenu (§ 2118 o. z.). Žalobkyně sjednané zboží řádně odevzdala. Na kupní cenu Zařízení č. 4 a 5 byla poskytnuty slevy ve výši 4 000 Kč a 3 000 Kč, které byly podmíněny trváním účastnických smluv po dobu 24 měsíců. Jinými slovy povinnost odebírat služby dle výše uvedené smlouvy byla utvrzena smluvní pokutou ve výši poskytnuté slevy (§ 2048 o. z.). Žalovaný byl dále jako poukázaný vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala (§ 1939 o. z.). A konečně má soud za to, že mezi žalobkyní, jakožto pojistníkem, a , právnická osoba, , jakožto pojistitelem, byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z., na jejímž základě bylo následně žalovanému jako pojištěnému a žalobkyní jako pojistníkem sjednáno pojištění, a to zejména pro případ odcizení koncového zařízení, za měsíční poplatek 99 Kč. Žalovaný výše uvedené nároky žalobkyni nezaplatil. Dnem následujícím po dni splatnosti se proto žalovaný ocitl v prodlení (§ 1970 o. z.), přičemž žalobkyně od tohoto dne vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. V části, ve které se žalobkyně domáhala smluvních pokut za nevrácení pronajatých koncových zařízení po skončení nájemních smluv, žaloba není důvodná, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši.

40. Soud žalobkyni řádně poučil dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat, jaká byla pořizovací cena pronajatých koncových zařízení tak, aby soud mohl přezkoumat přiměřenost výše smluvních pokut v poměru k pořizovací ceně koncových zřízení. Žalobkyně tuto svou procesní povinnost ani po poučení soudu nesplnila. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, když žalobkyně byla vyzvána k doplnění těchto tvrzení a důkazních návrhů již před soudním jednáním. Poskytnutí další lhůty by již bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

41. Čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS (dále jen „Směrnice“), podle něhož zneužívající klauzule nejsou pro spotřebitele závazné, představuje kogentní ustanovení, které směřuje k nahrazení formální rovnováhy, kterou smlouva nastoluje mezi právy a povinnostmi smluvních stran, rovnováhou skutečnou, která umožňuje nastolit rovnost mezi těmito smluvními stranami (viz rozsudky Soudního dvora Evropské unie, dále jen „SDEU“, ze dne 14. června 2012, Banco Español de Crédito, C618/10, bod 40, a ze dne 21. února 2013, Banif Plus Bank, C472/11, bod 20).

42. V zájmu zajištění ochrany zamýšlené směrnicí Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) opakovaně zdůraznil, že nerovné postavení existující mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (viz zejména výše rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 41, a Banif Plus Bank, bod 21).

43. Pokud má za tímto účelem soud k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu, má povinnost posoudit z úřední moci zneužívající povahu klauzule spadající do působnosti směrnice a odstranit tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 42, a Banif Plus Bank, bod 22).

44. Role, která je unijním právem přiznána vnitrostátnímu soudu v předmětné oblasti, se proto neomezuje na pouhou možnost vyslovit se k případně zneužívající povaze určité klauzule, nýbrž zahrnuje i povinnost posoudit tuto otázku z úřední moci, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu (viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 43, Banif Plus Bank, bod 23).

45. Úkolem vnitrostátních právních řádů členských států, aby na základě zásady jejich procesní autonomie upravily procesní podmínky opravných prostředků sloužících k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva. Tyto podmínky však nesmí být méně příznivé než ty, kterými se řídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmí být upraveny tak, aby v praxi znemožňovaly nebo nadměrně ztěžovaly výkon práv přiznaných unijním právním řádem v souladu zásadou efektivity (v tomto smyslu viz rozsudky SDEU ve věcech Banco Español de Crédito, bod 46, Banif Plus Bank, bod 26).

46. SDEU kromě toho rozhodl, že vzhledem k povaze a významu veřejného zájmu, ze kterého vychází ochrana, kterou Směrnice zajišťuje spotřebitelům, musí být její článek 6 považován za normu rovnocennou vnitrostátním pravidlům, která mají uvnitř vnitrostátního právního řádu status kogentních norem, které soud musí nebo může uplatnit z úřední moci (viz rozsudek SDEU ze dne 6. října 2009, Asturcom Telecomunicaciones, C40/08, Sb. rozh. s. I9579, bod 52, a usnesení ze dne 16. listopadu 2010, Pohotovost’, C76/10, Sb. rozh. p I11557, bod 50). Je třeba mít za to, že tato kvalifikace se vztahuje na všechna ustanovení Směrnice, která jsou nezbytná k dosažení cíle sledovaného uvedeným článkem 6.

47. SDEU uvedené ustanovení vyložil v tom smyslu, že vnitrostátní soud musí vyvodit veškeré důsledky, které podle vnitrostátního práva vyplývají ze zjištění zneužívající povahy dotčené klauzule, aby se ujistil, že tato klauzule není pro spotřebitele závazná (výše uvedené rozsudky Banco Español de Crédito, bod 63, a Banif Plus Bank, bod 27). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že pokud vnitrostátní soud považuje klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (viz rozsudek ze dne 4. června 2009, Pannon GSM, C243/08, Sb. rozh. s. I4713, bod 35).

48. Z uvedené judikatury vyplývá, že plná účinnost ochrany stanovené Směrnicí vyžaduje, aby vnitrostátní soud, který z úřední moci určil zneužívající povahu klauzule, mohl z tohoto určení vyvodit veškeré důsledky, aniž by čekal, až spotřebitel, který je informován o svých právech, navrhne zrušení uvedené klauzule (výše uvedený rozsudek Banif Plus Bank, body 28 a 36).

49. Příloha Směrnice v bodě 1 písm. e) uvádí, že mezi klauzule, které lze prohlásit za zneužívající ve smyslu čl. 3 odst. 3 Směrnice, patří klauzule, jejichž cílem nebo následkem je uložit spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že i když obsah dotčené přílohy nemůže automaticky a sám o sobě určit zneužívající povahu sporné klauzule, představuje nicméně zásadní prvek, na kterém může příslušný soud založit své posouzení zneužívající povahy uvedené klauzule (rozsudek SDEU ze dne 26. dubna 2012, Invitel, C-472/10, bod 26).

50. SDEU ze znění uvedeného čl. 6 odst. 1 vyvodil, že vnitrostátní soudy mají povinnost neuplatnit zneužívající klauzuli, aby tak nebyla vůči spotřebiteli závazná, avšak nemají pravomoc měnit její obsah. Vyjma zrušení zneužívajících klauzulí totiž musí tato smlouva v zásadě nadále existovat bez jakékoli jiné změny, je-li v souladu s vnitrostátním právem taková další existence smlouvy právně možná (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, bod 65).

51. Pokud by přitom vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takových smlouvách, splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 Směrnice by mohlo být ohroženo, jelikož by došlo k oslabení odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívajícího v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní (výše uvedený rozsudek Banco Español de Crédito, body 66 až 69).

52. Z toho vyplývá, že čl. 6 odst. 1 Směrnice nelze vykládat v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu snížit pokutu uloženou spotřebiteli nebo ustanovení s obdobným účinkem namísto vyloučení použití celé dotčené klauzule ve vztahu k uvedenému spotřebiteli, pokud určí zneužívající povahu klauzule obsaženého ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Čl. 6 odst. 1 Směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neumožňuje vnitrostátnímu soudu, pokud určí zneužívající povahu klauzule o pokutě nebo ustanovení s obdobným účinkem ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem, omezit se na snížení částky pokuty uložené podle uvedené klauzule spotřebiteli, jak to umožňuje vnitrostátní právo, nýbrž mu ukládá, aby bez dalšího vyloučil použití této klauzule vůči spotřebiteli (rozsudek SDEU ze dne 30. května 2013, Brusse, C488/11, bod 59 a 60).

53. Ujednání o smluvní pokutě soud posoudil jako neúčinné, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smluvní pokuta nezakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 a 1815 o. z.). Soud proto žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 850 Kč od , datum, do zaplacení, zamítl.

54. Co do zbývajících nároků v žalobě uplatněný nárok vyplývá z žalobních tvrzení a je doložen důkazy. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 8 965,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 800 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 046,51 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 845,42 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 75,90 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 345,44 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 812 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 040 Kč od , datum, do zaplacení.

55. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 11 061,16 Kč. Co do částky 7 023,21 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 027,84 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 815,27 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 200 Kč ve výši 672 Kč.

56. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ); a lze důvodně předpokládat, že stejně postupuje i u jiných okresních soudů.

57. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11: „Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej ‚odhalí‘ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést).

58. Úkony advokáta dle předložených listin mají v dané věci znaky spíše administrativní činnosti. Žaloba pak spočívá v doplnění identifikačních údajů a základních skutkových údajů do předem připraveného vzoru, kde základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je měněna jen s drobnými odchylkami. Jde tedy o to, že bez ohledu na skutkovou složitost věci, v daných případech zástupce jménem žalobkyně užívá pro svá podání ustálené zjednodušené formy. Návrh, jímž žalobkyně zahájila řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a. t.