33 C 93/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících přísedící ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 870 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 870 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 722 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 148 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu ve výši 3 722 Kč způsobenou žalovaným dne [datum] při řízení služebního vozidla, z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách spočívajícím v nevrácené provozní záloze ve výši 2 000 Kč a z titulu přeplatku na slevě na dani ve výši 148 Kč.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

5. Žalovaný pracoval u žalobkyně od [datum] na základě pracovní smlouvy na pozici doručovatel balíkový s řízením vozidla. Žalovaný v rámci pracovní náplně dne [datum] řídil vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] pronajaté žalobkyní od leasingové společnosti. Žalovaný při řízení dne [datum] dočasně ztratil kontrolu nad vozidlem a narazil do svodidel, čímž způsobil poškození poklice na pravém předním i zadním kole a pravého nárazníku. Vznikla tak škoda v souhrnné výši 166 674 Kč po zohlednění amortizace vozidla. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 3 722 Kč jako spoluúčast na vzniklé škodě (žalovaný již uhradil částku 7 500 Kč z celkového nároku ve výši 11 222 Kč). Dále žalovaný po skončení pracovního poměru nevrátil zaměstnavateli provozní hotovost ve výši 2 000 Kč. Žalovaný uznal dluh z titulu schodku na svěřených hodnotách a zavázal se částku 2 000 Kč vrátit do [datum]. Žalovaný nepodepsal„ Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti na rok [rok]“. V důsledku této skutečnosti získal na mzdě částku ve výši 148 Kč neoprávněně. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 870 Kč do [datum].

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

7. Po právní stránce soud věc posuzoval jako pracovněprávní vztah. Soud tak ve věci aplikoval ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dále jen„ z. p.“ a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen„ o. z.“ (§ 4 z. p. a § 9 odst. 2 o. z.). Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle § 250 odst. 1 z. p. je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Mezi základní povinnosti zaměstnance patří dle § 249 odst. 1 z. p. počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost řízení vozidla a v důsledku tohoto jednání došlo ke vzniku škody.

8. Soud se dále zabýval otázkou zavinění zaměstnance. Podle právní teorie i soudní praxe je třeba zaviněním rozumět psychický (vnitřní) vztah zaměstnance k porušení svých pracovních povinností, který se projevuje buď ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Porušení pracovních povinností je zaměstnancem zaviněno ve formě úmyslu tehdy, jestliže zaměstnanec své pracovní povinnosti porušit chtěl (úmysl přímý) nebo věděl, že svým jednáním může pracovní povinnosti porušit, a pro případ, že se tak stane, s tím by srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální), a ve formě nedbalosti tehdy, jestliže zaměstnanec nechtěl pracovní povinnosti porušit, věděl však, že je porušit může, přičemž bez přiměřených důvodů spoléhal, že je neporuší (nedbalost vědomá), nebo nechtěl pracovní povinnosti porušit a ani nevěděl, že je svým jednáním porušit může, avšak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl (nedbalost nevědomá).

9. Soud dospěl k závěru, že žalovaný s ohledem na své pracovní zařazení měl a mohl vědět, že řízením vozidla bez náležité pozornosti, může vést ke vzniku škody. Je tak dáno zavinění nejméně ve formě nevědomé nedbalosti. Žalovaný tak odpovídá za způsobenou škodu, neboť zaviněně porušil povinnost stanovenou zákoníkem práce (§ 249 odst. 1 z. p.) a v důsledku tohoto jednání došlo ke vzniku škody.

10. Žalovaný nesplnil svoji povinnost uhradit vzniklou škodu dle § 250 odst. 1 z. p., k čemuž byl žalobkyní vyzván ve lhůtě do [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy měla být škoda uhrazena.

11. Mezi účastníky řízení byla dále uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování dle § 252 z. p. Žalovaný nevrátil provozní zálohu ve výši 2 000 Kč, čímž vznikl schodek odpovídající částce 2 000 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost uhradit vzniklý schodek, k čemuž se zavázal do [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, ode dne následujícího po dni, kdy měla být škoda uhrazena.

12. Dále vznikl přeplatek na mzdě žalovaného ve výši 148 Kč. Vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Ochuzeným (žalobkyní) byla na základě právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.), přenechána obohacenému (žalovanému) částka 148 Kč, k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván (§ 1958 o. z.) do [datum]. Dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k plnění se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis žaloby a předžalobní výzvy).